EpShark

Neuškodí si zopakovat pár základních informací a pravidel o volbách samotných, otázky věrohodnosti, platnosti, regularity a falšování.. Bude to takové husovské pojednání o tom, jak by to mělo být, jakož i zlořádech, které leckde panují.

Zpracování a sčítání

Fáze do uzavření volebních místností je nejdůležitější v tom smyslu, že hlasy v urnách musejí odpovídat tomu, co chtěli volit voliči. Pokud došlo do uzavření voleb k manipulaci, nebude možné ji napravit a vážně kompromitované volby je prostě nutné zopakovat, což může mít dalekosáhlé důsledky.

Po uzavření volebních místností, tedy sběru hlasů, je jednotlivé hlasy třeba zkontrolovat na platnost, vyřadit neplatné, archivovat, připravit ke zpracování ty platné. Platné hlasy potom zpracovat (buď prostě sečíst, nebo různě komplikovaně zohledňovat i preferenční hlasy). Zde jdou proti sobě zájmy voliče, který by chtěl zasahovat např. do pořadí kandidátů, nebo připisovat svého kandidáta, s požadavkem na jednoduchost zpracování v zájmu minimalizace chyb.

Jde o nejcitlivější fázi voleb, kdy systém musí zabezpečit, že odevzdané hlasy budou správně vyhodnoceny a samotné hlasy budou archivovány ve své původní podobě pro případ sporu a vyvolání přepočítání hlasů.

Hlasy musí být finálně sečteny v rozumné době, aby se předešlo sociálním a politickým nepokojům. Doba, po kterou potenciálně revolučně naladěná společnost čeká na výsledky, je poměrně riziková a neměla by trvat dlouho… ideálně den, dva.

Vlastní sčítání musí být odolné zejména vůči podvodům a systematickým chybám. Nabízelo by se zde zdánlivě snadné řešení — nechat sčítat stroje. Má to ovšem svoje rizika. Z důvodů jistoty volby jsme vyloučili metodu „tlačítko A/B“, protože u ní nemá volič jistotu toho, co se započte. Vycházíme-li z toho, že hlas má formu fyzického listu papíru, je stále možné tyto papíry zpracovat strojově, pokud způsob dovolené úpravy volebního lístku takové zpracování umožňuje a nevede k chybovosti — opět připomínám problém u voleb Gore-Bush v USA, kde podle oficiálního vysvětlení ke špatně započteným hlasům mělo docházet právě při strojovém zpracování, kdy scanner měl špatně vyhodnotit polohu značky. Tyto chyby jsou poměrně zákeřné, špatně se odhalují a jsou systematické. Šlo by je odhalovat paralelním počítáním komisí, nebo nějakým mechanismem dělení hlasů na skupiny a jejich vícečetným zpracováním. Dále by to vyžadovalo náročné certifikace počítacích strojů (u voleb v USA 2020 byly kompromitované právě systémy Dominion, které měly mít zabudovanou možnost přes rozhraní manipulovat s hlasy).

Lze ale říci, že na rozdíl od přímé volby „přes tlačítko“, strojové počítání lístků není z principu nepřípustné.

V případě sčítání komisí platí, že se musí sčítat opakovaně, nezávisle a s křížovou kontrolou. Rozdíly řešit. Dá se očekávat, že chybovost lidského sčítání bude vyšší než strojového v ideálních podmínkách.

V této fázi, kdy se otevírají obálky, rozhoduje o platnosti hlasu, vyhodnocuje se a přičítají se hlasy/body kandidátům, je klíčové, aby aktéři jednali nejen podle definovaných postupů, ale aby systém byl navržený tak, že odchylka od nich nese pro aktéra riziko a ostatní aktéři jsou motivovaní ty postupy vyžadovat. Řečeno jazykem teorie her — systém se musí nacházet v optimu.

Komise

Systém musí zajistit, aby nemohl být efektivně napaden podvody, manipulacemi a minimalizoval zejména systematické chyby. Nelze spoléhat na nestrannost nějakých školených úředníků. Je třeba, aby volební komisi tvořili zástupci kandidujících stran (protože jen oni jsou přirozeně motivovaní hájit svoje zájmy) a veškeré úkony relevantní pro volební proces byly prováděny pod vzájemnou kontrolou a dohledem. Dále žádná taková komise nesmí mít významný statistický vliv. Jinak řečeno, chyba/manipulace v jedné komisi nesmí způsobit neúměrné změny celkových statistických dat. Typicky jsou proto komise ustanovené pro cca 3000 voličů a v nich se provádí veškeré operace od přípravy po hlášení výsledků. Nahodilé, neúmyslné chyby mívají náhodný charakter a vzájemně se vyruší. Systematické chyby je nutné důsledně vyšetřit, vyhodnotit a dosáhnout nápravy a vady úmyslné pak postihovat trestně a veřejně.

Škálovatelnost, robustnost, odolnost, (de)centralizace, (samo)kontrola

Jde opět o realizační aspekt. Volební systém musí spolehlivě fungovat pro 10, 1000 i 100 000 000 voličů. Nesmí být centrálně napadnutelný a zfalšovatelný ani v principu. Lapidárně řečeno, je-li jediná možnost manipulace skrze člena komise, pak vzhledem k riziku a kontrole bude pro něj rizikové na takovou nabídku přistoupit, pokud nebudou stejně podplaceni i ostatní. Což při jejich počtu a malému vlivu jedné komise na celkový výsledek nedává moc smysl. Anomální výsledky v malých okrscích budou vždy předmětem zkoumání a podvody mohou být odhaleny jak statistickými metodami, tak i místními voliči.

Oproti tomu např. komise, sčítající 1 000 000 hlasů, beztrestně narušující pravidla manipulace s hlasy v nočních hodinách poté, co vyhnala zástupce opozice, je dobrým kandidátem na potenciální efektivní volební podvod.

Důležité jsou i standardní kontrolní mechanismy — např. již zmíněná existence kompletního seznamu voličů, seznam voličů, kteří volili, jejichž počet musí souhlasit s počtem obálek v urně a poté počtem lístků. Musí být jasně definované postupy pro případ, kdy dojde k anomálii. Evidence, zaprotokolování, hlášení, rozhodnutí o validitě voleb v daném okrsku. Jasné postupy při manipulaci např. s volební urnou (v ČR jisté riziko v tom, že urna zůstává přes noc bez kontroly, pouze zapečetěna a uzamknutá), postupy při registraci, volení, uzavření, počítání, hlášení, archivaci.

Dalším kontrolním mechanismem je brzké zveřejnění výsledků po okrscích, kdy voliči mohou zkontrolovat prakticky do druhého dne výsledky a třeba je srovnat s minulými. Pokud jsou okrsky dostatečně malé, snadno se odhalí např. vyřazení několika hlasů — typicky, kandiduji za minoritní stranu, volí mě 10 lidí a započteno je jen 5. Lze vyvolat přepočítání a vyvodit důsledky.

Možnost přepočítání

Dojde-li k situaci, že komise zveřejnila výsledky, které někdo napadne, musí být možnost přepočtu hlasů. Tento přepočet se musí provádět samozřejmě s těmi hlasy, které voliči odevzdali. Zde opět zdůrazněme důležitost oné fáze sběru hlasů, která musí maximálně eliminovat chyby a podvody. Hlasy musí být přepočítatelné prakticky kýmkoliv. Tedy nikoliv například stylem, „pozveme certifikovaného odborníka firmy Dominion a on vystaví certifikát“. Ideálně, stěžovatel sám by měl mít v principu možnost pod dohledem ostatních sčítat originální hlasy voličů a sdělit výsledek.

Hlasy je proto nutno spolehlivým způsobem zabezpečit minimálně po dobu lhůty, po kterou lze vyvolat přepočet hlasů.

Závěr

Shrňme si proto základní požadavky na volební systém:

1. Volí pouze a jen občan žijící na území, kde se volí, jemu musí být volba systematicky umožněna.
2. Volba nesmí být umožněna nikomu jinému.
3. Systém musí zajistit, že volič v okamžiku volby může volit svobodně (ze všech možností), volí on osobně a nemůže na něj v daný okamžik být vyvíjen nátlak. Volič volí pouze jednou, systém musí toto zabezpečit prioritně spolu s jednoznačnou identifikací voliče.
4. Volič má celý proces pod kontrolou a proces je intuitivní. Zejména má jistotu, že když zvolí A, objeví se toto jeho A i v množině hlasů, které se budou sčítat
5. Volba je tajná, nikdo nesmí být schopen zjistit ani v moment volby, ani nikdy potom, jak kdo volil. A to ani případnými metodami analýzy dat (čímž prakticky odpadá varianta elektronického hlasování)
6. Volby musí probíhat pod kontrolou všech zúčastněných stran/zástupců. Jak sběr hlasů, tak zejména vyhodnocování
7. Spočítat/přepočítat hlasy musí být v principu proveditelné z originálních hlasů voličů pro všechny voliče.

V diskusi můžeme probrat nejasnosti a třeba se podívat, kde jsou nedokonalosti různých volebních systémů.

Uvedu na úplný závěr pár příkladů, které jsou špatně:

1. Hlasování distančně, poštou, přes internet — nelze zajistit to, že volič volí osobně a není pod vlivem jiné osoby. Druhotně bude problém s tím, že nemá volbu pod kontrolou a nelze zajistit tajnost hlasování. To je asi nejčastější chyba v mnoha dnešních volebních systémech řady zemí.
2. Hlasování elektronické ve volební místnosti. Toto mají např. v Estonsku. Je tam problém jak s tajností hlasování (lze z pořadí voličů a hlasů provést přiřazení hlasu k voliči), tak s tím, že volič nemůže vědět, co se zapíše za hlas. Hlasování nemá pod kontrolou do uložení hlasu.
3. Nedostatečná identifikace voliče. Typicky případ, kdy volič nemusí předložit svůj doklad (cestovní pas, občanský průkaz). Takto může jeden člověk volit za jiné voliče a ti buď volí také (pokud je systém tak ubohý, že nerozezná duplicity) nebo jsou možnosti volby zbaveni. Anebo volit nechtějí, a pak systém ani není schopen podvod identifikovat.
4. Nedostatečná evidence těch, kdo už volil. Vede k chybám typu vícečetné volení.
5. Nedostatečné zabezpečení hlasů. Typicky zamezení manipulace s hlasy — odebrání vhozených, přidání falešných. (v případě oněch z principu vadných poštovních hlasů např. nedoručení hlasů z celé obce, nebo jejich nahrazení)
6. Implementace systémové funkce funkcí kontrolní. Zde je asi nejlepším příkladem situace, kdy volič může volit vícekrát, ale systém předstírá, že duplicity odhalí ve fázi zpracování nebo kontroly a započte jen jeden hlas (poslední). Je evidentní, že tohle je obrovská díra jednak kvůli možnosti masivních podvodů a také odhaluje absurditu — přece pokud je volba tajná, nemůže být možno zjistit, které hlasy zneplatnit.

A ještě finální slovo:

V současnosti se několik politických stran v ČR rozhodlo, že zavedou právě několik vylepšení, které zprzní náš volební systém a učiní jej v principu neplatným. Chtějí zavést:

• korespondenční (distanční, elektronickou) volbu
• volební právo i pro neobčany ČR (typicky migranty, občany sousedních zemí EU)

Jde o nechvalně známé strany, jakými jsou zejména TOP 09, Piráti, KDU-ČSL … nedovolme jim to a vystupujme proti těmto kriminálním snahám s co největší rozhodností a argumentační silou.

Píše xgogo na nautilus2.wordpress.com

Článek vyšel na svobodny-svet.cz