EpShark

PETR ŽANTOVSKÝ

Možnost, že Nerudová vskutku bude českou eurokomisařkou (po Věře Jourové by to snad ani nebyla taková katastrofa, ale to je na jiné téma), před nás staví řadu otázek. Předně: koho zastupuje eurokomisař(ka)? Našinec by možná mylně soudil, že naši republiku. Chyba lávky! Již zmíněná Věra Jourová hned na počátku svého prvního mandátu ujistila veřejnost, že je v Evropské komisi za Evropu, nikoli za Česko. Že nebude hájit zájmy své vlastní, tedy ČR, nýbrž jakési nadvlasti, tedy EU.

Dala tím jasně najevo, že nehodlá ani v nejmenším hnout prstem ve prospěch naší země a potáhne eurokáru s ostatními sobě podobnými směrem, který si určí pouze oni sami, neboť kvůli neexistující legislativní iniciativě Evropského parlamentu je Evropská komise de facto všemocná evropská „vláda“ rozkazující pomocí nařízení, směrnic atd., které – opět díky vnitřním dohodám uvnitř EP (zejména mezi frakcemi lidovců a socialistů) vždy hladce projdou. Ti ostatní – od Jana Kellera po Ivana Davida, si jen více či méně důstojně třepí ústa. Nedokážou zhola nic.

Nebude vyčnívat

Jest tedy eurokomisař(ka) něco, jako za raných časů Sovětského svazu člen Sboru lidových komisařů (i ten pojem je dojemně podobný; konečně v Ruské federaci nazývají EU pojmem Jevrosojuz, tak co dodat). Komisař, člen EK, je součástí mocenského mechanismu, který bez ohledu na vůli členských zemí, pouze s ohledem na nadiktované zájmy korporátů, bankovního propletence a dejme tomu ještě vojensko-průmyslového komplexu, prostě jen plní úkoly. A to, promiňte, zvládne i cvičený šimpanz. Ostatně zvládla to i Jourová, jak jsme žel mohli mnoho let sledovat. Za těchto okolností tedy může v klidu být eurokomisařkou i Danuše Nerudová. Nebude nad jiné nikterak vyčnívat, ani nahoru, ani dolů.

Druhá otázka je ale, co vlastně opravňuje pretendenta/ku na tuto funkci k tomuto usilování. Odbornost to zjevně není. Ponechám-li stranou teď módně převařované historky o predátorských časopisech, to, že byla Nerudová rektorkou jedné školy, ještě nic nevypovídá o jejích odborných kvalitách. Vzpomeňme si, že svého času (2006) byl jistý Michal Stehlík děkanem Filosofické fakulty UK Paha. Nebylo mu ani třicet, disponoval pouze titulem mgr. a rigorózní zkouškou. A krátce též Ph.D.; docentem se stal až roku 2010, a přesto ve volbách v akademickém senátu uspěl. Prostě to uměl lépe vykomunikovat. Našel si společenství sympatizantů, kteří jej do té funkce zvolili. Nic proti tomu, tomu se říká akademické svobody. Nerudové se podařilo něco podobného. A věru při tom asi málokdo zkoumal, zda a v jakých časopisech co publikuje. Říci však o Nerudové, že by nastoupila do EK jako na slovo vzatá expertka na ekonomii, by asi bylo dosti odvážné.

Liga neúspěšných

Další důvod její nominace může tedy být už jenom politický. Nerudová však hned v první politické zkoušce svého života, v kandidatuře na hlavu státu, neuspěla, dostala necelých 14 % hlasů. To není úplně kardinální argument pro její další politický vzestup. Ledaže… Ledaže bychom si všimli, kdo vlastně všechno prošel Evropskou komisí: neúspěšný premiér České republiky Vladimír Špidla (jeho vlastní strana jej pro neschopnost z vedení vlády odvolala zhruba po roce činnosti), neúspěšný premiér Itálie Romano Prodi (vládl podvakrát, vždy jen půl mandátu, protože byl parlamentem vyhnán), neúspěšný portugalský expremiér José Barroso (musel opustit funkci po dvou letech, mimo jiné pro podporu americké invaze do Iráku v roce 2003), a tak bychom mohli pokračovat. Jako existoval svého času americký velkofilm se Seanem Connerym Liga výjimečných, nabízí se EK nazvat Ligou neúspěšných. Do takové ligy by se ovšem Nerudová hodila jako ta příslovečná část těla na víko, jak kdysi explicitně říkal ministr kultury Jandák.

Co je ale třetí a nejhorší otázka: Jestliže naše politická reprezentace chce vážně poslat do EK někoho takového, jako je Nerudová, pak tím dává najevo jedno jediné: Víme, že ten orgán je k ničemu, my ho budeme nějak jako poslouchat a za jeho zády se nějak zařídíme, a tak je to vlastně fuk, kdo tam za „nás“ sedí. Smutná bilance! Pak si můžete klidně spolu s titulkem položit otázku: Zač vlastně stojí EU? Přece za Danuši!

Deník TO

Článek vyšel na svobodny-svet.cz