EpShark

Judith Bergman

Originálně publikováno Gatestone Institutem

- Po tom co se politici dozvěděli o Manchesterském teroristickém útoku, reagovali rutinním „šokem“ a „zármutkem“ nad předvídatelným důsledkem jejich vlastních politik.

- Nejprimitivnější ze všech reakcí měla německá kancléřka Angela Merkelová - která řekla, že pozoruje vývoj v Manchesteru se „zármutkem a hrůzou“ a považuje útok za „nepochopitelný“.

- Vždycky, když nějaký evropský lídr veřejně propaguje islám jako velkolepou víru a „náboženství míru“, nebo tvrdí, že násilí v Islámu je „překrucování velkolepé víry“, navzdory masivním důkazům o opaku, tak tím jenom signalizuje, že Západ je slabý a zralý k podmanění islámem.

Když ISIS zaútočil na Bataclanské divadlo v listopadu 2015, učinil tak, protože to podle jeho vlastních slov bylo místo kde „se shromáždili stovky pohanů na koncertu prostituce a neřesti.“ A rok předtím, ISIS zakázal všechnu hudbu jako haram (něco co v islámu je zakázáno). Hodně islámských učenců podporuje myšlenku zákazu „hříšné“ západní hudby.

Proto by nemělo být pro nikoho překvapením, že islámští teroristé by mohli zaútočit na koncert americké popové zpěváčky Ariany Grande v Manchesteru 22 května. Navíc americké ministerstvo národní bezpečnosti varovalo minulé září, že se teroristé zaměřují na koncerty, sportovní utkání a veřejná shromáždění, protože tyto události „často představují jednoduché, dosažitelné útoky s důrazem na ekonomické dopady a masové civilní oběti“.

Islámský stát přiznal zodpovědnost za manchesterské sebevražedné útoky, při kterých detonovala zařízení se šrouby a hřebíky. 22 lidí, děti a dospělí byli zavraždění při explozi, která rozpárala manchesterskou koncertní arénu. Více jak 50 lidí bylo zraněno. Zatímco média popisují použití hřebíkové bomby v koncertní hale jako překvapivou taktiku, ve skutečnosti se jedná o taktiku velice starou, praktikovanou Araby proti Izraeli po celé dekády.

Nicméně po tom co se politici dozvěděli o Manchesterském teroristickém útoku, reagovali rutinním „šokem“ a „zármutkem“ nad předvídatelným důsledkem jejich vlastních politik. Profesionální předstírání šoku doprovází standardní fráze o „myšlenkách a srdcích“, která jsou s oběťmi útoku.

Prezident Evropské unie Donald Tusk tweetoval : „Moje srdce je tuto noc v Manchesteru. Naše myšlenky jsou teď s oběťmi“. Lídr liberálních demokratů, Tim Farron odsoudil „šokující a hrozný“ útok. Britská ministryně vnitra Amber Rudd řekla, že se jednalo o „tragický incident“, zatímco lídr strany práce Jeremy Corbyn to nazval „hrozným činem“. Kanadský ministerský předseda Justin Trudeau, řekl, že občané byli „šokováni novinkami o hrozném útoku v Manchesteru tuto noc“. Nejprimitivnější ze všech reakcí měla německá kancléřka Angela Merkelová - která řekla, že pozoruje vývoj v Manchesteru se „zármutkem a hrůzou“ a považuje útok za „nepochopitelný“.

Po 9/11 ve Spojených státech; bombovém útoku v Madridu v roce 2014, který zabil skoro 200 lidi a zranil 2000; Londýnských útocích v hromadné dopravě, kde bylo zabito 56 lidí a 700 jich bylo raněno; Pařížských útocích v roce 2015, kde ISIS zabil 130 lidí a zranil skoro 400; dubnových útocích z roku 2016 na Bruselském letišti a metru, kde bylo zabito 31 lidí a 300 zraněno; útocích z července roku 2016 v Nice, kde bylo zabito 86 lidí, včetně deseti dětí a víc jak 200 bylo zraněno; útocích z prosince roku 2016 v Berlíně, kde bylo 12 lidí zabito a téměř 50 zraněno; útocích z března roku 2017 ve Westminsteru, který zabil 3 lidi a zranil víc jak 20; útok z dubna 2017 ve Stockholmu, kde 5 lidí bylo zabito, včetně jedné jedenáctileté holky; ponechme stranou nespočet útoků v Izraeli, západní lídři už vyčerpali všechny představitelné výmluvy a tom, jak jsou šokováni z Islámského teroru, který se objevuje v jejich městech stále s častější frekvencí.

Všechny výše zmíněné útoky jsou pouze ty nejvýraznější. Bylo tady obrovské množství dalších, často ve frekvenci několik útoků za měsíc, které se sotva dostali na titulky novin, třeba jak muslimský muž, který míň jak před měsícem, mučil a pobodal 66 let starou židovskou ženu v Paříži a potom při pokřiku „Alláhu Akbar“, ji vyhodil z okna; nebo útočník z Pařížského letiště, který přišel „zemřít pro Alláha“ a dosáhnul to tím, že zavraždil i několik nevinných lidí kolem něj.

Po posledním spektakulárním teroristickém zvěrstvu v Spojeném království, které cílilo na samotné srdce evropské demokratické civilizace, tím, že zacílil parlament a Westminsterský most, britská premiérka řekla: „Bylo by chybou to popisovat jako Islámský terorismus. Jedná se o islamistický terorismus a překrucování velkolepé víry“.

Je nemožné bojovat proti něčemu, co odmítáme připustit nebo pochopit. Ale potom nemají evropští lídři žádnou motivaci bojovat a vrátit úder. Evidentně zvolili úplně jinou taktiku a tou je appeasement.

Vždycky, když nějaký evropský lídr veřejně propaguje islám jako velkolepou víru a „náboženství míru“, nebo tvrdí, že násilí v Islámu je „překrucování velkolepé víry“, navzdory masivním důkazům o opaku – násilný obsah v koránu a hadítech , které obsahují opakované nabádání k vraždění nevěřících – signalizují tak tou nejsilnější cestou organizacím jako je ISIS, Al-Káida , Boko Haram, Hizballáh a Hamas, že Západ je slabý a zralý k podmanění islámem. Teroristické organizace a jejich podporovatelé vidí obrovský strach evropských lídrů co jen trochu urazit jejich víru.

Strach je doprovázen urputným úmyslem předstírat, za jakoukoliv cenu – i za cenu životů svých občanů – že Evropa není ve válce, navzdory tomu, že je naprosto jasné, že ti ostatní jsou ve válce s ní.

Tyto teroristické organizace si všímají, že když ministři zemí jako je Švédsko - kde podle nejnovějších reportů, 150 bojovníků ISIS se vrátilo ze Sýrie a můžou se ve Švédsku volně pohybovat a švédská vláda zároveň navrhuje integraci džihádistů z Islámského státu jako řešení problému terorismu! – nezabere mnoho snahy, aby se tihle lídři podvolili úplně, jak se ve Švédsku už stalo. Tohle „řešení“ může fungovat na teroristy jako povzbuzení k další teroristickým útokům – jak je naprosto evidentní ze vzrůstající frekvence teroristických útoků na evropském území.

Zatímco evropští politici absurdně věří, že jejich taktika nás ochraňuje před terorismem, ve skutečnosti ho tím jenom maximálně posilují. Teroristé kašlou na upřímné projevy sympatie, plyšové medvídky a zapálené svíčky na místě teroristického útoku. Naopak je tím západní společnost ještě více znechucuje a posiluje při jejich plánech na prosazování islámského práva šaría.

Evropským politikům vůbec nedochází, že Islámským cílem je chalifát. Islámský terorismus není bezduché násilí, ale pečlivě připravený plán na porobení naší společnosti. Zatím se bohužel zdá, že jsou v tomto ohledu teroristé úspěšní.

Judith Bergman

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu www.gatestoneinstitute.org