Jestli zafouká větřík …

EpShark

3. 4. 2023

Artificial_Intelligence_&_AI_&_Machine_Learning_-_30212411048AI

FRANTIŠEK SCHILDBERGER

Pořád teď slyším o umělé inteligenci. Dívám se na obrazy, které „namalovala“ umělá inteligence – dobře, na některých je silně poznat, čím ji krmili, je to takový pokažený Vincent van Gogh, ale jiné jsou docela zdařilé, abstraktní i realistické; ajťák se chlubí, že si zadal večer pohádku na usnutí pro synka – a synečkovi se pohádka líbila a hned usnul… Počítače dovedou psát básně (to by nebylo tak těžké) – ale i televizní scénáře – a některé příběhy, které slyšíme, jsou téměř (nebo spíš: úplně) neuvěřitelné. Například: znáte, samozřejmě, takové ty testy, které mají znemožnit, aby se někam dostal robot – musíte odklikat cosi různě nepravidelného anebo subjektivního. Tak když to uviděla umělá inteligence a pochopila, že tímhle testem by neprošla, obrátila se na jednoho člověka, který pomáhal, aby to odklikal za ni. A když se člověk ptal, proč to po něm chce, umělá inteligence se nepřiznala, že je umělá inteligence…

V pořadu České televize Události, komentáře, dnes (24. 3. 2023) mluvil redaktor Petr Koubský, člověk, který je pro mě snad největší autoritou ve věcech „počítačosféry“ kolem naší Země: má obrovské znalosti, soustavně sleduje vývoj – umí věci vysvětlovat srozumitelně i pro laiky a nepodléhá snadno hysterickým šidítkům a trendům. Tak Petr Koubský upozornil na to, že víme, jak umělá inteligence funguje, ale nevíme dost o tom, jak je sama v sobě, uvnitř, uspořádaná – lidstvo tedy skutečně stvořilo cosi, čemu samo do hloubky nerozumí! A Petr Koubský použil srozumitelné, působivé přirovnání: „Neznáme přesně, jak jsou ta kolečka uvnitř poskládána; není tedy mistr Hanuš, který by mohl sáhnout do orloje, který by věděl kam, a mohl orloj zastavit…“

To aby se člověk bál! Už někdy v osmdesátých letech jsem četl takovou divnou povídku, nevím už, kdo ji napsal: je daleká budoucnost, lidstvo propojilo počítače z celé galaxie a největší odborník na počítače položil otázku, kterou si lidstvo klade od počátku: „Existuje Bůh?“ Počítač odpověděl: „Ano, od této chvíle už existuje Bůh.“ Největší odborník na počítače pochopil, co se stalo, a pokusil se spojení počítačů vypnout, ale super super super počítač ho elektrickým výbojem srazil k zemi…

Ponechme pro tentokrát stranou, že autor povídky měl představu o (možném) Bohu jako o někom mocném, ale ne zrovna přátelském, a uvědomme si, že umělá inteligence nemá tělo, není to žádný Golem, který mohl chodit, kudy chtěl: je závislá na elektřině… Stačí jeden skutečně pořádný blackout, plus porucha záložního zdroje (což se, mám za to, lehce může stát) a i ta nejchytřejší umělá inteligence není o nic inteligentnější než hromada elektronického šrotu…

A když se Evropa, jak tak vývoj k tomu spěje, nakonec zbaví elektřiny z jádra i ze všech fosilních zdrojů, bude umělá inteligence, včetně maleb, pohádek a básní, záviset na tom, zdali zafouká větřík…

František Schildberger

Článek vyšel na svobodny-svet.cz

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

KOMENTÁŘ:

Mária

3. 4. 2023 13:42

Umenie nás má podnietiť k vnútornému životu. Avšak to čo ponúka viac ako 99% tzv. umelcov 19. a 20. storočia v sebe tento vnútorný dotyk duše jednoducho nemá. Jednak je to tým, že mnohí "kopírujú" iných, a skôr ako na vnútorný rozmer sa hľadí na "kasíčku" a druhý, zásadnejší problém je amorálny stav umelcov, ktorí ho tvoria. Zjednodušene, sú vnútorne prázdny, bez vnútorného bohatstva, ktoré by mohli vyjadriť či "vložiť" do svojho umeleckého prejavu. Platí to vo všetkých oblastiach umenia, či je niekto krajinkár, či kňaz na fare.

Odpovědět

Vložit komentář: