EpShark

O nebezpečí politické centralizace mluvilo hodně prominentních libertariánů, jako například Mises a Rothbard. Mnoho libertariánů bohužel nezdůrazňuje jednoho z nejznámějších kritiků centralizované politické moci s jedinečným kulturním a intelektuálním vlivem. Tím je J.R.R. Tolkien. Zatímco Tolkien je bezpochyby populární osobností mezi mnoha libertariány, bohužel neznalost jeho práce na hlubší intelektuální úrovni často brání tomu, aby jeho obrovský kulturní vliv byl použit v boji proti silnému státu a centralizaci.

Není potřeba se moc zamýšlet o tom, jaké měl Tolkien politické názory, vzhledem k tomu, že ty jsou zcela jednoznačně známé. V roce 1943 v dopise svému synovi Christopherovi Tolkienovi (který později upravoval mnoho z Tolkienových posmrtných děl) napsal „Mé politické názory směřují stále víc a víc k anarchii (filozoficky chápáno, znamená to zrušení kontroly nad lidmi ne muži s bombami) - nebo ‚nekonstituční‘ monarchie„ ve stejném dopise Tolkien pokračoval, že „V každém případě nejhorší práce pro jakéhokoliv člověka, dokonce i svatých (kteří byli přinejmenším nejmíň ochotní tuhle práci převzít), je ovládání jiných lidí. Žádný z milionů lidí není pro tuto práci vhodný, a přinejmenším určitě ne všichni, kteří se o tuto příležitost ucházejí."

S takovými politickými názory je jen stěží překvapující, že Tolkien pohrdá centralizovanou mocí a upozorňuje na její svůdnou povahu ve svých dílech. V Pánovi prstenů, možná Tolkienově nejznámější knize, příběh sleduje cestu ke zničení Jednoho prstenu moci a poukazuje na různé hrůzné efekty, které tato koncentrovaná moc může způsobit. Tolkien se nesnaží skrývat charakter prstenu, jeho účel je jasně označen na něm samotném: "Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže." Prsten je právě ten, jeden, jedinečný, reprezentující jednotnou vůli, která všechny ovládá.

Sauron, tvůrce Jediného prstene, je jednoznačně záporná postava, je poháněný touhou ovládat všechny ostatní. Přesto Tolkienovo poselství jednoduše nekončí myšlenkou, že by moc neměla zůstat v rukou jasně zlých tyranů, ale spíše proniká mnohem hlouběji do toho, proč je centralizovaná moc ze své podstaty příliš nebezpečná a neměli bychom dovolit její existenci.

Jedna z prvních postav, která podlehla pokušení moci Prstenu, je čaroděj Saruman. Sarumanovo zdůvodnění své potřeby získat pro sebe moc je poměrně jednoduché a je jím sentiment, který každodenně slyšíme ve Washingtnu, nebo Bruselu. "Čas elfů je u konce," řekne druhému čaroději Gandalfovi, "přišel náš čas: svět lidí, který musíme řídit. Ale musíme mít sílu, sílu všeho, co si přejeme, pro to dobro, které jen moudří mohou vidět." Takový postoj je nám všem velice povědomý, pokud jde o skutečné členy vládnoucí třídy nebo aspiranty, kteří se snaží se stát jejími členy. Tihle lidé věří, že vědí nejlépe, co je pro lidi dobré a tak mají právo vnucovat ostatním své skvělé plány. Ať už to jsou sociální demokraté, kteří věří, že mohou plánovat ekonomiku, nebo neokonzervativci, kteří si myslí, že dokážou všude vybudovat demokracii - i v zemích, kde nikdy neexistovala. Představují tak Sarumanovu iluzi, v jeho vlastní moudrost a neomylnost.

Tolkien zkoumá ve velké psychologické hloubce proces, během kterého obyčejní lidé začnou zneužívat svou moc. Nejlépe to dokreslují jeho prstenové přízraky. Jednalo se o muže, kteří byli kdysi mocnými králi, které si pak podmanil Sauron poté, co přijali devět prstenů moci, které jim temný čaroděj daroval. Tolkienovský expert Dr. Thomas Shippey řekl "Prstenové přízraky jsou Tolkienovým nejpůvodnějším a nejznámějším obrazem zla". Zčásti proto, že představují nebezpečí, které představuje moc v rukou kohokoliv. Shippey nazývá tento proces, kdy se obyčejní lidé, kteří mají původně dobré úmysly, stávají stále více zkaženými, protože získávají stále víc moci jako tzv. "wraithing process", neboli "proces zkroucení". Použití adjektiva "zkroucení" je docela úmyslné, protože slovo "wraith" pochází ze slov věnec a spirála, co jsou obě zkroucené věci. Etymologie slova "wraith" také vychází z důležitého prvku, že tyto přízraky jsou více definovány tvarem než hmotou. Podle Shippeyho, co vyplňuje tento tvar, je ideologie moci.

Problém spočívá v tom, že lidí sami sebe promění ve zkažené přízraky. Přijmou dary od Saurona, pravděpodobně s úmyslem použít je pro nějaký účel, který považují za dobrý. Ale pak začnou zneužívat moc, odstraňovat své oponenty, věřit v nějaký vyšší "úděl", která ospravedlňuje vše, co dělají. Nakonec tento "úděl", nebo způsoby chovaní, které získali při plnění svého poslaní, v nich zničí jakoukoliv morálku a lidskost. Pohled na člověka, který "byl zničen zevnitř" oddaností nějakému abstraktnímu cíli – to jsme mohli ve dvacátém století mockrát vidět. Proces jak se z člověka stává netvor je velice realistický a nespadá jenom do světa fantasy.

Nebezpečí tohoto strašidelného procesu, kdy se obyčejní lidé dostávají do kontaktu s ideologickou mocí a začnou páchat zvěrstva, je známý příliš dobře komukoliv, kdo je obeznámen s krvavými dějinami 20. století, ve kterém byly s byrokratickou účinností vyhlazeny miliony lidí ať už v nacistickém Německu, Sovětském svazu, nebo v Číně. Podle Shippeyho Tolkien říká, že za určitých okolností se tohle může stát každému člověku.

Zatímco nám zbývá ještě hodně objevovaní v skvělém dílu J.R.R. Tolkiena, jedna z jeho ústředních tezí je velmi jasná: centralizovaná moc je příliš nebezpečná, abychom mohli dovolit její existenci. Pokud centralizovaná moc existuje, zkorumpuje lidi, kteří ji drží. Tento důležitý bod nelze ignorovat v našich argumentech pro decentralizaci.

Zachary Yost

Z anglického originálu přeložil Mike

Zdroj: mises.org