EpShark

Samozřejmě že je zajímavé sledovat, kdo skončí první na pásce: ten přece bude sestavovat vládu… Jak nám ale bylo sděleno, bude-li to president Zeman, kdo bude jmenovat premiéra, je velká pravděpodobnost, že pověření obdrží Andrej Babiš, byť by jeho hnutí ANO skončilo až třetí za oběma koalicemi (PirStan, SPOLU). I když, jak praví dnes již konvenční moudrost, jen idiot své názory nemění…

Babišův boj o iminutu

O tom, zda bude pan Babiš schopen dát dohromady vládu s většinovou podporou Poslanecké sněmovny, rozhodne úspěch stran, které se pohybují kolem hranice vstupu do sněmovny: ČSSD, KSČ(M), Přísaha. Čím více hlasů získá ANO, tím menší je pravděpodobnost, že zbyde dost voličů na tyto potenciální koaliční partnery. Růst preferencí ANO lze tedy sledovat i s jistou mírou zalíbení.

Nicméně pan Babiš může s podporou Hradu vládnout v demisi dlouhé měsíce… a pak ještě jednou… V tomto možném mezidobí a opětovném ústavním pološeru se může stát spousta věcí (předčasné parlamentní volby?), každopádně se však budeme blížit k volbám presidentským. Nezapomínejme, že pan Babiš hraje o hodně a tak jeho vstup do presidentského volebního klání patří mezi docela pravděpodobné varianty. S podporou presidenta Zemana to k nim může „doklepat“ a ze Strakovy akademie, odkud má rozhodující vliv na exekutivu, se s pouze neznatelnou pauzou přesunout na Hrad, kde se může těšit bezbřehé imunitě.

Pokud by, až již z jakéhokoli důvodu, pan Babiš neměl v budoucí sněmovně k disposici dost „malých“ partnerů a neobdržel výše uvedený bianco šek, předpokládá se, že vládní odpovědnost převezmou zmíněné opoziční koalice. Je tu pochopitelně otázka, která z nich bude hrát první housle a která ty druhé. Téměř stejně důležitý vliv na povolební vývoj však mohou mít „vnitrokoaliční“ výsledky obou koalic. Ty jsou sice dvě, ale poslaneckých klubů má být 5. A zde začínají ty zajímavosti.

S čím zamává kroužkování?

Bude jich 5? §77, odst. (5) Jednacího řádu Poslanecké sněmovny říká: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ (zvýrazněno J.K.). Jinak je (viz odst. (2) stejného paragrafu) pro ustavení poslaneckého klubu poslanců 10. Uvážíme-li disciplinovanost voličů a jejich ochotu ke kroužkování, v rámci koalice SPOLU bych si je dovolil seřadit (od největší ochoty po nejnižší) takto: KDU-ČSL, ODS, TOP09. Kandidáti TOP09 jsou tedy nejvíce ohroženi tím, že je voliči koaličních partnerů „vykroužkují“ a zároveň mají také celkovou nejnižší volební podporu. I v koalici PirStan mohou zamíchat kartami preferenční hlasy – a kdo jiný by je měl dostat, než populární starostové? Obce, málo platné, požívají v tuzemském politickém systému dlouhodobě důvěru, o které se většině ostatních institucí ani nesní. (A to jsem zcela pominul zamyšlení nad tím, co přesně se míní „samostatně kandidující politickou stranou“…)

Pokud na to tedy dojde, bude se oběma dnes opozičním volebním koalicím skládat koalice vládní tím lépe, čím více budou ideově společně naladěny. To se může stát zejména dvěma způsoby: dominantní silou PirStan budou po volbách Piráti a v rámci SPOLU to bude TOP09. To je však dost málo pravděpodobné, zejména s ohledem na podporu TOP09. Druhou možností je, že naopak jak Piráti, tak TOP09 budou v rámci svých koalic co nejvíce marginalizovaní. To už je mnohem pravděpodobnější. STAN podle všeho Piráty nepřeválcuje, ale převážit (viz výše) může… A TOP09 bude, myslím, skládat vlastní poslanecký klub „tak tak“.

Bude-li PirStan hrát ty první housle a uvnitř této koalice jasně převáží Piráti… a bude-li zároveň v rámci SPOLU TOP09 hodně slabou složkou, přicházejí na řadu varianty, které se dnes příliš nahlas nediskutují. Sem patří představa „ANO bez Babiše“, což je oxymorón. Pak by každopádně velmi záleželo na tom, co se bude dít uvnitř ne jen volebních koalic, ale uvnitř každé jedné strany, ze kterých jsou tyto koalice složeny. A tady je asi na místě spekulace utnout, protože i když se mohou některé scénáře zdát pravděpodobnější než jiné, ve skutečnosti se může stát téměř cokoli…

Kroužkujte a modlete se…

Co z toho všeho plyne pro konzervativního voliče? Pokud by si v nějakém pominutí smyslu vybral koalici PirStan, aby „kroužkoval“ starosty… A bude-li volit SPOLU, aby kroužkoval kandidáty ODS – protože lidovečtí voliči jsou sami superdisciplinovaní ažaž. A každopádně aby se za dobrý volební výsledek aspoň krátce pomodlil.

Abych si v závěru přihřál svoji polívčičku, vrátím se k těm předvolebním průzkumům. Jejich největší síla nespočívá v odhadování, jak volební souboj dopadne na čele peletonu (jakkoli platí, že jistá část voličů tíhne k volbě předpokládaného vítěze…). Skutečný vliv mají na výsledky těch stran, u kterých hrozí, že hlasy jim odevzdané „propadnou“. Toto sebenaplňující se proroctví je dlouhodobě jedním z hlavních zkreslení voleb v naší zemi, neboť virtuální realita dává na frak skutečnosti. V minulosti se několikrát objevily hlasy (byť vždy okrajové) požadující zrušení hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny, nebo alespoň její snížení (nejčastěji z 5% na 3%). Zásadním protiargumentem – když už se někdo uvolil vzít takové návrhy vážně – je riziko příliš rozdrobené sněmovny a tedy příliš náročného sestavování funkčních vlád. Je to argument zcela platný. Co však ve prospěch skutečnosti – a tedy v neprospěch virtuální rality – učinit lze, je dát voličům do ruky „druhý hlas“. Ten první, to by byl „hlas srdce“ a volič by (já říkám konečně) volil toho, koho skutečně volit chce. A pro případ, že straně jeho srdce hranici 5% nepřekročí, byl by tu hlas druhý, „hlas rozumu“ – ten by se přidělil právě jen tehdy, kdyby se první hlas neuplatnil. Tím by tedy volič mohl, jako dnes, volit ono pověstné „nejmenší zlo“ (tedy stranu, která se z jeho pohledu jeví jako nejméně špatná mezi těmi, které dle průzkumů mají šanci 5% překročit). Jsem přesvědčen, že by to jednak nemalé voličské skupině hodně pomohlo v různých dilematech, ale – což je mnohem podstatnější – snížilo by to významně podíl propadnutých hlasů. Ano, zrovinka v letošních volbách „hrozí“, že takto propadnou hlasy pro strany, kterých nám, konzervativcům, líto nebude. Ale už v těch příštích volbách může být ledasco jinak…

Jan Kubalčík, autor je předsedou Konzervativní strany