26. 3. 2021
Diverzifikace obyvatelstva přirozeně přináší rozdíly v prioritách, které jsou dané rodinným prostředím, vlastními zkušenostmi a kulturním dědictvím daným regionem, migrací a zvyky předávanými napříč generacemi.
Různorodost životních stylů zkombinovaná s prostředím a konkrétními podmínkami života jednotlivců poskytuje určité vysvětlení jednání a postojů, jež jsou terčem kritiky a hlasitých debat.
Nedávno se mi dostal do ruky zajímavý dotazník, který analyzuje postavení jednotlivců na základě prostředí a podmínek, ve kterých žijí a vyrůstali. Z otázek a situací, které jsou formulovány pro prostředí v USA, jasně plyne, na co autor míří.
Za každou souhlasnou odpověď si dotazovaná osoba přičte nebo odečte jeden bod. Pokud se jí situace netýká, nepřipočítává si ani plusový ani minusový bod. Čím více plusových bodů, tím má snadnější, „privilegovanější“ postavení ve společnosti. Mínusy znamenají nutnost dohánět v životě ztrátu.
Celkem 25 situací, maximum je +14, minimum -11 bodů.
Můj výsledek: +10 bodů a -2 body.
Ve zdravé prosperující společnosti žije hodně lidí v plusovém prostředí. Privilegia, za která dotazník uděluje bod, považují za normální součást života. Nechtějí nic moc měnit, pro ně společnost funguje. Neprivilegovaní koukají na své mínusy a bouří se, že pro ně tato společnost nikdy nefungovala a chtějí ji změnit. Je jim v podstatě jedno, že jejich společnost je jedna z nejúspěšnějších na světě, protože co je to platné, když oni sami se plácají u dna. Pocitově nebo skutečně.
Imigranti, kteří putovali v minulosti z Evropy do USA, se v podmínkách divokého západu museli postarat sami o sebe. Generacím lidí, žijícím na venkově připadne, že pokud si někdo postaví dům blíže než půl kilometru od nich, tak je už moc blízko a začínají být nervózní. Přejí si, aby je nikdo s ničím neobtěžoval, starají se o sebe. Babička požaduje za hlídání vnuků hodinovou sazbu, protože svoje si již odkroutila výchovou svých dětí, tak proč by hlídala zadarmo.
Jiné skupiny jsou zvyklé žít v komunitách a nejraději by sestěhovaly svou čtyřgenerační rodinu do jednoho vchodu ve velkém obytném domě ve velkém městě, kde jsou všechny obchody, které potřebují, v okruhu půl kilometru. Pomáhají si v rámci komunity. Když babička nevidí vnuky aspoň dvakrát denně a nemá možnost řídit domácnost mladých, má mindrák.
První komunita, pokud se jí sejdou mínusy a scházejí plusy, by řešila problémy ještě větší svobodou a individualismem, druhá ještě větším socialismem s hierarchií rozhodovacích pravomocí.
Nekompatibilní cesty řešení nešťastně zvýrazňují politické strany diferenciací svého navrhovaného postupu pro každou skupinu voličů. Silnými slovy přilévají olej do ohně. Neřeší praktické problémy ani jedné skupiny a nepřímo je štvou proti sobě.
Privilegovaní na to koukají s odstupem, plusy jim zůstávají a přibývají, neprivilegovaní se zlobí a motají se v kruhu. Černobílá stanoviska evokují pocit, že za jejich případnou mizérii může druhá strana. Když pak někdo vidí, že má druhá strana navrch, třeba jen dočasně, budí to v něm zlobu. Ztrácí poslední zastání, nadhled plusových bodů chybí, mínusy neubývají a chování okolí bolí.
V roce 2020 v Americe známé hnutí za rovnoprávnost a na něj nabalená individua terorizovali několik amerických velkoměst. Druhá partička z opačného pólu vzala na začátku roku 2021 útokem Capitol Hill. Zdánlivě nemají kromě násilí nic společného, reprezentují protipóly politického spektra a úplně jiné podmínky v komunitách, kde vyrůstali. Ale pod pokličkou, tam někde vzadu, mají něco společného: pocity křivdy, nálož mínusů, plusů jako šafránu, v ruce kladivo a všude kolem vidí hřebíky.
Kromě násilných výpadů vstupují zprava do hry ideologicko-propagandistické konspirační teorie o ovládání společnosti temnými silami. Proti nim se zleva šikuje cenzura, eliminace „škodlivých názorů“, protože lidem se přece nemůžou dostávat do rukou lživé zprávy. Jako lživé nebo škodlivé jsou označeny všechny, se kterými amatérští a profesionální cenzoři nesouhlasí, hozeny do jednoho pytle se vskutku směšnými konspiracemi.
Ve vyspělých zemích v současnosti nediskriminují zákony, ale zažité společenské pořádky, které jsou zčásti výsledkem dob minulých, zčásti přirozené pro každou otevřenou společnost. Díky vlastním zkušenostem a činům se každý jednotlivec ocitá v rámci společnosti v nějakém postavení. Ve svobodné společnosti je na jednotlivcích, aby si se svou situací poradili. Když se do řešení vloží moudří shora, společnost časem zjistí, že lépe už bylo. Dobře se ale kecá nám privilegovaným, hůř se realizuje těm, které jejich blízké okolí obklopuje mínusy.
Píše z USA pan Karel Stryczek na stryczek.blog.idnes.cz
Článek vyšel na svobodny-svet.cz
Klíčové otázky současné doby. Jak to vidí Jindřich Rajchl a PRO?
Koalice Spolu vyhlašuje výběrové řízení na voliče do evropských voleb
Chalífát Evropa - příhody ze soužití nejbohatších Evropanů s mírumilovnými muslimy
Daň ze slazených nápojů? Cukr v pití za tloustnutí nemůže, daň je diskriminační a nebude fungovat
Václav Klaus k české státnosti 28. 10. 2023
Základy ankapu pro Paralelnou Polis Košice
Nepřijatelné, neomluvitelné, neodpustitelné! Václav Klaus hodnotí děsivý deficit státního rozpočtu.
Eliška Mocková: Jako Medici na ulici nabízíme bezdomovcům lidský přístup. Jejich vděk je obrovský
Karel Červený 2. díl: Migrace může vyvolat revoluci. Neučiní-li vlády nutná opatření, smete je ulice
§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na webu epshark.cz reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§