EpShark

Ačkoli, anebo možná právě proto, že je momentálně pouze ministrem zahraničí dočasné vlády, se postaral o velký rozruch. V úterý požadoval tento přední politik německé SPD v projevu na Fóru pro zahraniční politiku nové strategické zaměření německé — a zároveň vytvoření vážně chápané společné evropské zahraniční politiky. Německo musí do budoucna rozvíjet strategické uvažování a formovat vlastní sílu pro její utváření.

To, jak si Sigmar Gabriel myslí, vyžaduje ve střednědobé perspektivějasnější distancování se od USAa v dlouhodobé perspektivě přibližování se k Rusku. Nepřeháníme, pokud konstatujeme, že se v tomto případě jedná zřejmě o nejofenzivnější artikulování vlastních německých zájmů německým ministrem zahraničí od roku 1949. Německá zahraniční politika se od 2. světové války většinou vyznačovala tím, že se buď rozplývala za opakováním nutnosti společných evropských přístupů, anebo tím, že chtě nechtě ustupovala zájmům USA, které pro Německo představovaly primární ochrannou mocnost. (Příležitostné výjimky z tohoto pravidla vedly ke znovusjednocení Německa a k neúčasti na válce v Iráku).

Gabriel zdůvodňuje svůj požadavek rozvíjet vůči USA nezávislejší německou politiku tím, že „ Amerika Donalda Trumpa vycouvala z role spolehlivého garanta západně orientovaného multikulturalismu “. Tento podstatný posun v německo-amerických vztazích však spolkový ministr zahraničí nevztahuje pouze na vládu Donalda Trumpa. „Politika stahování se z Evropy se ovšem nevztahuje jen na jednoho prezidenta, tento trend se nezmění ani po příštích amerických prezidentských volbách“ je přesvědčen Sigmar Gabriel. Německo a Evropa musejí vzhledem k této situaci „učinit a odvážit se víc než doposud“. Gabriel, alespoň podle svých slov, by se nezastavil ani před otevřenými konflikty.

Jak říká, je třeba „analyzovat s chladnou hlavou, ve kterých otázkách — ať už teď nebo v delší perspektivě — budeme s USA v rozporu“. Jako příklad uvádí rozhodnutí amerického Kongresu o sankcích proti Rusku, které by se týkaly již existujících německých plynovodů a vypovězení smlouvy s Íránem o využívání jaderné energetiky. Explicitně varoval před uznáním Jeruzaléma za hlavní město Izraele: „Všechno, co zostřuje krizi, je kontraproduktivní.“

V návrhu projevu, který byl předem poskytnut některým médiím, byla dokonce řeč o „červených liniích“, které je třeba narýsovat v konfliktech s nejdůležitějšími spojenci. V plném znění pak Gabriel ovšem hovořil o „hranicích solidarity“. Gabriel sice neskrýval, že Moskva anexí Krymu a vměšováním do vývoje na východní Ukrajině zpochybnila „mezinárodní řád“, avšak dále uvedl, že však Rusko zůstává evropským sousedem. Bezpečnost a stabilita může být zajištěna jen s tímto sousedem a nikoli proti němu.

Představa sociálních demokratů o jakési nové německé východní politice není sice snaha o jakýsi rovnoměrný vztah k Americe a Rusku, ale je to ambice stát se ve střednědobé perspektivě sebevědomým evropským faktorem a emancipovat se vůči dosavadní ochranitelské mocnosti. A jak se zdá, Sigmar Gabriel už podle svého názoru našel pro realizaci svého konceptu svého spojence. Ten se jmenuje Emmanuel Macron.

Projev Sigmara Gabriela vyvolal smíšené reakce. CDU, která dříve platila za stranu přesvědčených stoupenců transatlantické spolupráce prostřednictvím mluvčího poslanecké frakce CDU/CSU pro otázky zahraniční politiky ve Spolkovém sněmu Jürgena Hardta vyjádřila svůj souhlas. Hardt řekl: Požadavek ministra zahraničních věcí posílit Evropu odpovídá stanovisku spolkové kancléřky. „Z tohoto důvodu tento projev ukazuje, že pokračování velké koalice v oblasti zahraniční politiky nestojí v cestě žádné velké překážky“, uvedl Hardt pro deník Die Welt.

S odvoláním na své rozhovory se členy amerického Kongresu tvrdí, že silná Evropa je v zájmu USA. „Silnou Evropu můžeme vybudovat jenom navýšením finančních prostředků pro příslušné rezorty a větší ochotou přebírat odpovědnost ve světě. Je třeba vytvářet nové struktury, obdobně, jako jsme je nyní založili v oblasti obranné politiky. Zda k tomu bude ochotna také členská základna PD, se ještě ukáže“, řekl Hardt. Tím narážel na ty hlasy z řad sociálních demokratů, které v nedávné době varovaly před „novými závody ve zbrojení“.

Předseda Zelených Özdemir kritizoval Gabrielův postoj k protiruským sankcím. „My Evropané musíme převzít větší zodpovědnost, ale toho se rozhodně nedá dosáhnout zvyšováním výdajů na zbrojení. Transatlantický ústup, jaký zažíváme za Trumpa, je ale také šance pro Evropu, abychom se více propojili v oblasti zahraniční politiky a tím posílili své postavení v mezinárodní politice.“ Ale skutečnost, že Gabriel považuje protiruské sankce Kongresu Spojených států za „předěl transatlantických vztahů“ označuje Özdemir za „problematickou analýzu“.

Při pohledu na Ukrajinu musí být jasné: „Ekonomické zájmy nás nesmějí svést k tomu, abychom nad aktivitami Moskvy, které jsou porušováním mezinárodního práva, přimhouřili oči“. Pro Özdemira představuje ochrana životního prostředí globální výzvu. „Tady změna postoje USA představuje zvlášť bolestivou skutečnost“. Podobně se vyjádřil také expert Zelených pro zahraniční politiku Nouripour. „Že má Gabriel problém s Trumpovou administrativou, to chápu. Ale tuto myšlenku formuluje pod nadpisem „Nová politika vůči Americe“, čímž uvádí v pochybnost celý transatlantický vztah, postavený na sdílení společných hodnot. Jestliže chce Gabriel jako odpověď na Trumpa stmelovat Evropu, neměl by zpochybňovat protiruské sankce, nýbrž pochopit, že tyto sankce představují neuralgický bod pro naše východoevropské sousedy“.

Původní článek www.welt.de

Překlad paní Helena Mallotova , FCB

Článek vyšel na svobodny-svet.cz