EpShark

ELA NOVÁKOVÁ

Česká televize slaví sedmdesátiny. Připomíná si je mimo jiné seriálem z doby, kdy se o veřejnoprávnosti ani nešeptalo, všechno bylo státní a nejlukrativnějším zaměstnáním byl zelinář nebo taxikář. Dneska asi mladíci nesní o tom, že budou řídit televizní auto a vozit celebrity, tenkrát to tak ale bylo.

Do sedmdesátých let se film a televize občas ohlédne, většinou ale proto, aby poukázala na nějaký fatální příběh udavače nebo naopak bojovníka proti totalitnímu režimu. Jak ubíhal život v paneláku, v hospodě, v kanceláři, ve škole nebo ve fabrice, kde žili „obyčejní lidé“, jsme naposledy sledovali v široce rozmáchlém opusu Vyprávěj, který se na obrazovky stále vrací. Česká televize nyní sáhla po materiálu mnohem hutnějším. Kniha Karla Hynie Volha totiž rozhodně není žádné úsměvné vyprávění pamětníka o době jeho mládí, ale drsná škola českého totáče, v níž dobře prosperuje jeden hajzlík, kterého nezajímá nic jiného než prachy a ženské. Předloha ležela na producentském stole v ČT dlouho, uvažovalo se o filmu, nakonec tu tedy máme pětidílnou minisérii. Jasně, pohled do světa ideologií prošpikované televize plné poněkud excentrických osobností očima malého prevíta za volantem velké Volhy je do jisté míry zábavný. Ale také hodně hořký a bolestný.

Vlasatý Kryštof Hádek jako antihrdina

Na prvním místě je třeba říct, že režisér Jan Pachl měl šťastnou ruku, když do hlavní role Standy Pekárka obsadil Kryštofa Hádka. Je sice ve svých čtyřiceti letech své postavě věkově poněkud vzdálen, stále má ale mladistvou tvář a s blonďatými vlasy přes uši a s vlnitou patkou mu toho kluka po vojně klidně uvěříte. Díky věku a hereckým zkušenostem přitom dokáže postavu nejen ztělesnit, ale také promyslet. Historek o podobných malých přičinlivých hajzlících z doby normalizace se určitě naposlouchal dost doma i jinde, zahrát si jednoho z nich mu tedy nedělalo potíže. Natáčení si užil a spolupráci s herci, kteří dobu pamatují, neméně. Na výsledku je to znát, herecký výkon Kryštofa Hádka je jednou z hlavních deviz seriálu Volha. „Je to pitomec, na první dobrou zábavný, ale kdykoli se mu to hodí, bodne vám kudlu do zad,“ vyjádřil se o Standovi Pekárkovi v rozhovoru pro iDNES. Režisér Jan Pachl byl ještě tvrdší: „Standa Pekárek je dement, co si budeme nalhávat. Myslí jen sám na sebe a na svůj prospěch. Jedná bez ohledu na to, jestli někomu ublíží, nebo ne. Takových Pekárků kolem nás už bylo a pořád ještě hodně je.“ Souznění režiséra a herce stvořilo mimořádně autentickou postavu antihrdiny, jaké Kryštof Hádek umí zahrát s vervou a pořádně je tak divákovi zhnusit.

Kdo je ten malý mizera?

Standa Pekárek se vrací z vojny s manželkou a malým dítětem, rodina pro něj ale moc neznamená. Důležité je vydělat prachy, mít se dobře a moct honit ženské. Jeho snem je řídit služební Volhu v televizi, jezdit pro redakci zábavy a vozit Karla Gotta. Standova máma pracuje v hospodě, díky tomu má nejrůznější známosti, a tak s její pomocí a drzým čelem mladý muž místo za volantem Volhy získává. Kdo četl román Karla Hynie, ví, že je psaný z pohledu hlavní postavy a čtenáře nijak nešetří. Standův jazyk je primitivní, hýří vulgarismy, je zkrátka stejný jako on sám. Do života je vybavený ostrými lokty, drzostí a schopností z každé situace vytěžit pro sebe to nejlepší. Že se stává spolupracovníkem Státní bezpečnosti, to je vzhledem k době normalizace pro takového člověka naprosto samozřejmé. Je to přece jedna z cest k tomu, aby mohl vozit celebrity a krásné ženské mu padaly k nohám. „Pekárek je trochu specifický. Není úplný antihrdina. Všechno, co dělá, tak dává nějakou logiku. On je prostě jen bez většího morálního vybavení a takových, kteří se chtějí obohatit, bude a je ve společnosti hodně,“ říká herec Kryštof Hádek o svém hrdinovi. A to je na tom asi to nejsmutnější. Standa Pekárek se prokličkuje každou dobou.

Mikrosvět televize očima vypočítavého kluka

„Volhu lze vnímat jako svéráznou historii Československé televize s řadou neuvěřitelných, i když reálných historek z natáčení. Současně je však portrétem svého protagonisty, omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků: jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku, zbavit se konkurence. Logicky se pak stává spolupracovníkem StB s krycím jménem Volha, který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny své spolupracovníky a pasažéry,“ uvozuje děj seriálu anotace.

Česká televize si dala velkou práci s tím, aby nevyprávěla jen příběh Standy Pekárka, ale především příběh svůj vlastní. Seriál nabízí návrat v čase. A zajímavou kombinaci dobových a současných natočených materiálů. Vyhledávání těch nejlepších záběrů v archivech věnoval spoustu času dramaturg a střihač Petr Pauer. Něco našel, něco je nenávratně ztraceno, přesto se mu podařilo vytvořit dobovou koláž, která režiséru Janu Pachlovi pomohla vytvořit skutečnou dobovou atmosféru. Jestli je ten obraz televizní tvorby lichotivý? Pochopitelně není, doba byla mizerná a plodila mizerné vztahy. O budovách na Kavčích horách se říká, že se tam občas toulají chodbami duchové v papučích. Mnoho lidí tam strávilo velký kus svého života, chovali se dobře i špatně, jak už to tak na velkém pracovišti bývá. V seriálu sledujeme figury ze sedmdesátek, poslední doba v České televizi ale také není žádná idylka. Svědčí o tom docela nechutné aféry ve zpravodajství i spory v Radě ČT. Duchové v papučích se možná poťouchle pochechtávají, když vidí své následníky pinožit se v jiné době podobně, jak to dělali oni.

Nutný aktualizační žertík?

Publicisté i diváci na sociálních sítích hodně řeší záběr na dokument, kterým Standa Pekárek podepisuje spolupráci s StB. Je na něm totiž číslo 25085, což je číslo svazku, svázané v realitě s Andrejem Babišem. Náhoda to jistě není. Není to ale ani trefa do černého, Andrej Babiš se pohyboval po jiných trasách než Standa Pekárek, patřil už na počátku své kariéry jako zaměstnanec zahraničního obchodu do úplně jiné ligy. Srovnávat ho tedy s malým podvodníčkem je značně přitažené za vlasy. Kdyby byl malý zlodějíček v sedmdesátkách, nedotáhl by to v dnešních dnech na kandidáta na prezidenta. To dokážou jen takoví, co si hned na začátku nastavili laťku mnohem výš než takoví Standové Pekárkové, kteří si vystačí s chlastem a holkami a nejde jim o mocné postavení. To, že se autoři seriálu k tomuto aktualizačnímu vtipu odhodlali, nesvědčí v jejich prospěch. Dobře víme, že Česká televize Babišovi nefandí. Implantovat to ale i do seriálu je z pohledu dramaturgického i diváckého zbytečné, pro někoho podbízivé, pro jiného urážlivé.

Ela Nováková

Článek vyšel na svobodny-svet.cz