Ukrajina vítězí v informační válce, na zemi jí ale může brzy dojít dech

2. 4. 2023

Ukrajina dlouhodobě prezentuje ztráty způsobené Rusku, kolik vojáků bylo zabito nebo techniky bylo zničeno. Sama však nevydává jakékoliv informace o vlastních ztrátách, jako by se jednalo o jednostrannou záležitost, kdy chrabrá Ukrajina hrozivě drtí beze ztrát zmatené Rusko. Rusko to nikterak nekomentuje.

Ale situace je zřejmě velmi vážná. Vypadá to však, že státní aparát zadusí jakýkoliv pokus o sdělení situace, pouze to, co Rusko zničilo. Jenže úpěnlivé prosby o dodávky munice všeho druhu, dělostřelectva, raketometů BVP, tanků nebo stíhaček svědčí o tom, že Ukrajině by mohl docházet dech. Již se objevily analýzy, že země je v podstatě před ekonomickým krachem způsobeným válkou a obnovou infrastruktury, sníženým prodejem vlastní produkce – především obilí a kukuřice, emigrací a ztrátou pracovní síly i mozků a nákupy zbraní a techniky.

Ne všechno získává Ukrajina darem. Jsou v tisku patrné změny v rétorice, kdy se z „země XY věnuje/daruje Ukrajině …na země X/Y poskytne Ukrajině…“ A Ukrajina se dostává do logistické a finanční pasti, kdy má mnoho různých systémů, tedy různý výcvik na různé množství techniky a rozdílné náhradní díly, což všechno si již zřejmě musí hradit sama. Vstupní balíček bývá docela malý. A intenzita bojů na Ukrajině je vysoká.

Nedělejme si iluze, dary mohou být pouze vládní, ale ne do nekonečna a sponzorské prostřednictvím sbírek, ale v minimálním objemu – jeden tank, jeden raketomet. Komerční dravci na trhu se zbraněmi, municí a vojenskými technologiemi jako třeba Rheinmetall určitě nedarují zadarmo továrnu na tanky, materiál, specialisty, vyškolení a know-how. Principem podnikání je zisk.

Technika, munice a zbraně se se dají vyrobit, ale živá síla je obtížně nahraditelná. Vycvičit operátory, piloty či techniky trvá nějako dobu. Vycvičit pěšáka nebo výsadkáře je nepoměrně časově kratší, ale chybí zkušenost, psychická odolnost, schopnost rychlého vyhodnocování situace, rychlého rozhodování a schopnost nést odpovědnost za své podřízené a svá rozhodnutí. Velitel družstva má na starosti dle organizace zhruba devět spolubojovníků stejného věku a stejných zkušeností. Ti „staří“ a zkušení bojují v první linii. Samozřejmě vliv má i fyzická kondice a klimatické podmínky, jinak se bojuje na travnaté louce a jinak v zákopu plném vody a bláty, když začne ukrajinská Rasputica.

Stav vycvičenosti a připravenosti nových vojáků komentoval velitel praporu 46. samostatné aeromobilní brigády. V rozhovoru pro The Washington Post uvedl, že vojáci jsou špatně vycvičeni a místo boje v panice zahazují výstroj a výzbroj a dávají se na úprk. Kritizoval i celkový špatný stav ukrajinské armády. Na začátku bojů u Východního Soledaru bylo minulý rok nasazeno 500 vojáků, z nichž 100 padlo a 400 je raněných. Zmínil též nedostatek munice, kdy nepřítel postupuje, ale není čím střílet. Střet prostředí počítačových her, které tito mnohdy ještě náctiletí znají, s prostředím reálného boje, kdy kamarádi umírají, jsou mrzačeni či raněni je psychickým šokem – nelze udělat restart a začít znovu.

Velitel praporu podplukovník Anatolij Kozel čelí v podstatě sovětským metodám represe. To že byl odvolán z funkce a přeřazen na nižší funkci u výcvikové jednotky s komentářem „když jste tak chytrý že dáváte interview, tak jste přeřazen na nižší funkci ve výcvikovém středisku a můžete je cvičit sám,“ (velitel vzdušných úderných sil generálmajor Maxim Mirhorodsky) je to nejmenší. Podle aeromobilních sil Ukrajiny porušil řadu nařízení o komunikaci s veřejnosti, a kompilace všech sdělených informací představují státní tajemství. Takže nejen v Rusku, ale i na Ukrajině místo řešení se hledá určení viníka a jeho exemplární potrestání.

V podstatě řečnickou otázkou by byla úvaha, proč byl tak exemplárně potrestán a jaké státní tajemství, když vše je v pořádku a bez problémů a ztrát.