EpShark

Nová německá vláda – špatná zpráva pro Němce i pro nás

12. 2. 2018



Tak Německo nakonec má novou vládu. Po několika měsících jednání, rozpadu koaličních rozhovorů mezi konzervativci, zelenými a liberály a neustálých bojů mezi konzervativci (CDU / CSU) a sociálními demokraty (SPD) se dvě hlavní strany dohodly na vytvoření koalice.

Členové SPD musí ještě hlasovat o koaliční dohodě , která je dlouhá "pouze" 177 stran, ale měla by to být pouze otázka času a než ho schválí - tedy nejpozději na začátku března. Pro všechny Němce je to ale špatná zpráva - alespoň pro všechny kromě sociálních demokratů. SPD, přestože utrpěla největší ztráty ve federálních volbách , představuje triumfálního vítěze koaličních rozhovorů.

Martin Schulz, jejich přední kandidát ve volbách, se stane ministrem zahraničních věcí ( nakonec to tak nebude a Schulz se ministrem nestane pozn. redakce. ), což bylo něco nepředstavitelného jen pár týdnů dozadu, kdy se zdálo, že se jeho politická kariéra blíží ke konci, po úděsné práci, kterou v čele SPD dělal. Pod vedením bývalého předsedy Evropského parlamentu utrpěla SPD nejhorší výsledek v historii strany - v aktuálním volebním průzkumu musí dokonce bojovat o druhé místo s pravicovou Alternativou pro Německo. Navíc hned po volbách Schulz nahlas hlásal , že nikdy nebude ministrem ve vládě Merkelové. Tolik k Schulzovi.

Ale Schulz není jediným poraženým z SPD, který najednou vystupuje jako (dočasný) vítěz. Olaf Scholz (ano, stejné příjmení jen s "o"), starosta Hamburku, byl blízko k tomu, že by musel rezignovat ze své pozice starostu v červenci, když jeho město bylo demolováno radikálními levicovými skupinami během setkání G8, kdy se Hamburg stal válečnou zónou, kde bojovali "antifašisté" s policií. Nyní je ministrem financí. Bez ohledu na to, co si myslíte o jeho předchůdci Wolfgangovi Schäublemu, ve srovnání se Scholzem se Schäuble jeví jako fiskální jestřáb - nakonec dokázal vyrovnat rozpočet a byl nejhlasitějším zastáncem úsporné politiky EU, která byla tak těžce napadána ze strany SPD.

Ještě horší je, že Heiko Maas se pravděpodobně vrátí na ministerstvo spravedlnosti. Díky němu, jsou nyní projevy nenávisti a falešné zprávy sledovány v Německu, což pro mnohé učinilo normální používání facebooku téměř nemožné.

Dlouhodobě by však mohlo být nejhorší zprávou jmenování Andrey Nahlesové novou předsedkyní SPD. Všichni dosud uvedení politici SPD, co teď dostanou vysoké pozice ve vládě, jsou ve skutečnosti pouze „politické zombie“ (jak by řekl George Osborne).

Nahlesová se nakonec dostala na vrchol z krajně levicového křídla SPD, poté co byla ministryní práce v posledních čtyřech letech. Jejím cílem je, aby se "nová" SPD nyní více soustředila na "sociální spravedlnost" a měla by se orientovat víc doleva, případně i v budoucnu vytvořit koalici s Die Linke. "Nepodařilo se nám vyřešit negativní stránky globalizace," řekla v září. "SPD se musí znovu naučit, jak kapitalismus funguje, a pokud to bude nutné, kriticky jej kritizovat." SPD by se samozřejmě mohla konečně dozvědět, jak funguje kapitalismus - ale za Nahlasové hrozí, že se SPD změní na radikální stranu ve stylu Jeremyho-Corbyna a jeho Labour party.

Tato vláda však nepředstavuje problémy jenom pro Německo, ale možná ještě více pro Evropu. EU už teď chybí hlas zdravého rozumu z druhé strany rybníka - ne, ne ze strany USA, ale ze strany Británie - ale skeptický, vlažný hlas z Německa bude teď historií. Angela Merkelová, která náhle vypadá jako výrazně pravicová část vlády (to samo o sobě hodně vypovídá o současné situaci) je pravděpodobně v posledních letech svého působení v pozici kancléřky. Bude chtít zanechat za sebou odkaz - a nikde pro to neexistuje lepší možnost, než ve vztahu k EU.

To je důvod, proč bude mnohem přívětivější k myšlence "Spojených států Evropy", kterou již před několika týdny propagoval Martin Schulz na twitteru kde požadoval , aby byl do roku 2025 tento plán implementován. Reformní plány předložené Macronem, Junckerem, Verhofstadtem a dalšími federalisty EU by měly ze strany Německa získat mnohem větší podporu - mezi ně patří např. Evropský měnový fond, intenzivnější politika soudržnosti (tj. větší přerozdělování od bohatých zemí k chudým členským státům), větší spolupráce v oblasti obrany, regulace a harmonizace daní, možná dokonce celoevropská síť sociálního zabezpečení a celkově - jak jinak - větší moc pro Brusel (také tím, že možná zlehčí většinové hlasování v Radě, aby potlačili rebely z Polska, Maďarska, Nizozemska nebo Dánska). Koaliční dohoda je extrémně nejasná a vágní v ohledu jakou podobu EU chce německá vláda skutečně vidět - ale ujistěte se, že pokud půjde o větší integraci EU, tak to nová vláda určitě podpoří.

Tudíž nastává otázka, zda vůbec existují nějaké dobré zprávy - a naštěstí existují, ačkoli bude zpočátku těžké si jich všimnout. V parlamentu, nyní s další velkou koalicí, ale dvěma novými stranami, bude opozice mnohem silnější. S liberální FDP a pravicovou AfD - které mají obě své problémy, ale zároveň přinášejí čerstvý vzduch ve prospěch politik o něco více orientovaných směrem ke svobodě, budou existovat hlasití oponenti vůči status quo.

Ještě důležitější je však, že obě vládní strany jenom odsunuly své problémy dopředu o další čtyři roky. Soudný den přesto přijde a bude o to horší. Němci jsou znechuceni CDU a SPD, a proto představovali obě strany největší poražené v posledních volbách. Němci mají plné zuby Merkelové, Schulze a jim podobných. Doufejme - a to jistě může být naivní – že toto je znamení, že v blízké budoucnosti můžeme očekávat zásadní politický obrat, a to bez ohledu na vládnoucí CDU, kde probíhá konzervativní vzpoura proti levicovému křídlu Merkelové, nebo s novými tvářemi mimo tuto stranu. Současná koalice na tom nic nezmění. Může to jenom odložit.

Kai Weiss

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu mises.org




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: