EpShark

Kdykoli v Evropě mluvíme o snížení daní a daňových programech zaměřených na růst, mnozí říkají, že "to není možné" a že Evropská unie to neumožňuje.

Nicméně je to falešné tvrzení. Atraktivní, daňově orientované systémy zaměřené na růst jsou v Evropské unii nejenže možné, země, které je uplatňují, mají vyšší míru hospodářského růstu, nižší nezaměstnanost a dobře financovaný sociální stát.

Aby nás oklamali, ignorují Irsko, Nizozemsko a Lucembursko, stejně jako většinu lídrů v oblasti technologií a tvorby kvalifikovaných pracovních míst.

Nižší daně a větší liberalizace než ve zbytku eurozóny znamenají vyšší růst, větší bohatství a lepší sociální situaci. Ekonomický zázrak Irska není založené na velkém státu. Jeho tajemstvím je zajištění rozpočtové stability, atraktivnosti pro investice, soukromé iniciativy a maximalizaci disponibilních příjmů občanů jako pilířů hospodářské politiky.

Irsko má daň z příjmů právnických osob ve výši 12,5% a daň z příjmů z patentů a duševního vlastnictví ve výši 6,25%, což jsou klíčové faktory pro přilákání technologických společností. Jeho minimální mzda je téměř dvojnásobná než v případě Španělska, Portugalska a dalších zemí eurozóny, průměrný důchod je vyšší a jeho zdravotní a vzdělávací systémy mají nejvyšší kvalitu, přičemž devět univerzit patří k nejlepším na světě podle globálního Hodnocení univerzit z roku 2018.

Irský dluh k HDP je 73%, nezaměstnanost činí 5,1% (nezaměstnanost mladých lidí 11,4%), veřejný schodek je jen 0,7% HDP.

Pouze před několika lety bylo Irsko finančně blízko ke krachu a jeho 10letý výnos dluhopisů vzrostl na 14%. Irsko bylo považováno za jednu z nejvýše rizikových zemí spolu se Španělskem, Portugalskem, Řeckem nebo Itálií. Od té doby nízké daně, rozpočtová střídmost a reformy zaměřené na přilákání kapitálu přinesly Irsku nejrychleji rostoucí evropskou ekonomiku s mírou nezaměstnanosti, která je méně než poloviční v porovnání se Španělskem.

Deficity byly sníženy, dluh je pod kontrolou, ekonomika by měla v roce 2018 růst o 5,1% a očekává se, že ekonomika dosáhne plné zaměstnanosti v roce 2019.

Evropská unie nemusí harmonizovat fiskální systémy, ale pokud chce, měla by tak učinit zavedením systémů, které podporují růst a zaměstnanost, a ne těch, které podporují stagnaci.

Konfiskatorní daňový systém a hypertrofovaný veřejný sektor vytvořily jen dluhy a stagnaci v těch zemích eurozóny, které je implementovaly. Francie je klíčovým příkladem.

Naposledy, kdy Francie měla vyrovnaný rozpočet, bylo v roce 1980 a od roku 1974 nikdy nevytvářela přebytek. Veřejný dluh dosáhl 97% HDP a hospodářství stagnuje po dobu dvou desetiletí. Nezaměstnanost dosahuje úrovně 9,2% (20,4% nezaměstnanost mládeže) a v roce 2017 dosáhla schodku běžného účtu ve výši 6,5 miliardy eur, zatímco eurozóna má přebytek. V zemi, kde veřejné výdaje přesahují 57% HDP, kde výdaje veřejné správy vzrostly od roku 2008 o více než 13% a 22% aktivního obyvatelstva pracuje pro stát, místní samosprávy a veřejné subjekty, mluvit o úsporných opatřeních je špatný vtip. Kromě toho Francie od roku 2009 vynaložila desítky miliard na "stimulační opatření". Konkrétně 47 miliard eur v roce 2009, 1,24 miliardy pro automobilový průmysl a na dva "plány ekonomického růstu" v rámci prezidentství Hollandeho.

Když hovoříme o zdanění v eurozóně, obvykle mluvíme o daňových příjmech v poměru k HDP a nikoli o daňovém zatížení, což je to, co každý z nás platí v daních z našich celkových příjmů.

Podle studie společnosti PricewaterhouseCoopers o placení daní z roku 2018 trpí evropské firmy celkovým daňovým zatížením ve výši 40%. Toto zatížení v zemích jako Lucembursko, Irsko nebo Dánsko je téměř o 40% nižší a v Nizozemsku o 12% nižší.

Pokud se podíváme na rodiny, je to velmi podobné. Většina zemí eurozóny má daňovou zátěž pro svobodné jednotlivce i rodiny s dvěma dětmi, ve výši dvojnásobku průměru Irska, Švýcarska nebo Lucemburska a o 20% vyšší než v Nizozemsku.

Ale co sociální ochrana a sociální péče? Irsko, Nizozemsko nebo Lucembursko mají některé z nejsnadněji dostupných a nejlépe financovaných systémů sociálního zabezpečení.

Intervencionisté vždy mluví o severských zemích jako o národech s velmi vysokými daněmi, avšak jejich daňové zatížení je pro firmy a rodiny nižší než průměr eurozóny.

Země s vyššími daněmi nemají lepší blahobyt nebo sociální ochranu, ale mají vyšší míru nezaměstnanosti, slabší růst a vyšší dluh. Vysoké zdanění poškozuje hospodářskou činnost, investice a spotřebu a navíc daňové příjmy oslabují.

Prezident Macron požaduje harmonizaci daňových systémů v Evropě. Souhlasím. Přizpůsobte se úrovni Irska. Ale to není to, co Macron naznačuje, když používá slovo "harmonizace", myslí tím "zvýšení daní." Recept na nezaměstnanost a stagnaci. Vlády ochotně ignorují příznivý účinek zdanění zaměřeného na růst, protože jejich cílem není růst, investice nebo zaměstnanost, ale kontrola.

Evropský daňový model nemůže doporučovat to, co nefunguje. Musíme snížit daně, abychom rostli a vytvořili větší počet pracovních míst. Vysoké daně nezaručují sociální stát, dělají ho neudržitelným.

Daniel Lacalle

Z anglického originálu přeložil Mike

Zdroj: mises.org