EpShark

https://www.gatestoneinstitute.org/12850/emmanuel-macron-rise-fall

Překlad: Mikuláš Hrubiško

Když byl Emmanuel Macron v květnu 2017 zvolen prezidentem Francie, byl líčen jako reformátor, který změní všechno ve Francii i mimo ni.

O čtrnáct měsíců později jsou iluze pryč . Reformy, které se uskutečnily, byly v podstatě kosmetické a nedokázaly vzkřísit sklerotickou a stagnující ekonomiku Francie. Ekonomický růst je téměř nulový: 0,2% ve druhém čtvrtletí roku 2018. Nezaměstnanost zůstává na vysoké úrovni kolem 8,9%. Francouzské veřejné výdaje jako procento HDP jsou na úrovni 56,4% a jsou stále nejvyšší v Evropě . Země je stále často paralyzována stávkami ve veřejné dopravě. No-Go zóny se nadále rozšiřují a samotný Macron nedávno připustil svou bezmocnost tím, že požádal o " všeobecnou mobilizaci " obyvatelstva. Nepokoje jsou časté. Velké veřejné události vedou k rabování a žhářství . V noci po vítězství francouzského týmu na mistrovství světa ve fotbale stovky zlodějů, kteří se mísili s davy, rozbíjeli okna, vandalizovali banky a bankomaty, ničili pouliční značky a zapalovali auta.

Jak se většina ekonomických aktivit ve Francii zastaví v červenci a srpnu , Macron si možná myslel, že by si mohl užít letní pauzu. Nemohl.

Dne 19. července zveřejnil deník Le Monde video z 1. května, v němž se objevil muž v policejní helmě, který brutálně napadl dva lidi v centru Paříže. Popis doprovázející video vysvětlil, že násilný muž byl "Alexandre Benalla, který je zodpovědný za bezpečnost hlavy státu" .

Benalla byl ve skutečnosti osobním strážcem prezidenta Macrona. Ochraňoval Macrona po celou dobu , včetně soukromých výletů do lyžařského střediska nebo na pláž . Zveřejněné dokumenty ukazovali, že Benalla prohlašoval, že je "zástupcem náčelníka štábu prezidenta". Nicméně na oficiálním seznamu zaměstnanců se jeho jméno nikdy neobjevilo. Benalla také prošel tajně bezpečnostní prověrkou bez zjevného ospravedlnění a přestože neprošel zkouškou, aby se stal žandárem, magicky získal titul poručík-plukovník četnictva - stejný titul jako Arnaud Beltrame , hrdina s více než dvě desetiletí trvající historií příkladných služeb, kterou korunoval tím, že se vyměnil za ženu drženou jako rukojmí islámským teroristou, který pak podřezal Beltramovi hrdlo.

Benalla si užívala veškeré výhody , od auta se šoférem až po byt s rozlohou 2 000 čtverečních stop, který se nachází v nádherné státní budově. Také nebyl stíhán pro svůj nedávný incident .

Macronovi političtí oponenti, nalevo i napravo, požádali o parlamentní vyšetřovací komisi. Ministr vnitra uvedl, že si byl vědom útoku 1. května, ale dodal, že se dozvěděl Benallovo jméno jenom z novin. Šéf pařížské policie hovořil o " nezdravých přátelstvích ", ale odmítl poskytnout nějaké detaily. Generální tajemník hlavního svazu policejních důstojníků (SGP Police FO) se vyjádřil k přítomnosti stínových bezpečnostních strážců, kteří "jednající mimo jakoukoli zákonní kontrolu" a majících stejné pravomoci, jako oficiální ochranné služby.

Macron mlčel šest dní. Pak na soukromé schůzce s poslanci a ministry ze své strany uvedl , že "přebírá odpovědnost" za Benallu. Zároveň zaútočil na média a řekl: "Máme tisk, který již neusiluje o pravdu. Co vidím, je síla médií, která se chce stát soudní mocí."

Zdálo se, že doufá, že zastraší kritiky a tak je utiší. Neuspěl.

Hněv jeho oponentů jen zesílil. Označili Macronovu reakci za skandální, urážlivou a nevhodnou . Trvali na tom, že mnoho podrobností vypadalo divně a že důkladné prošetření je nevyhnutné. Konkurenční politik hovořil o skandálu, který přirovnal svým rozsahem k " Watergate ".

Ministerstvo spravedlnosti Francie není nezávislé na vládě. Žádný soudce se nebude snažit zjistit více o skandálu prezidenta Macrona. K žádnému důkladnému vyšetřování nedojde. Francouzské sdělovací prostředky jsou z velké části dotovány vládou a nejsou tak více nezávislé na vládě, než je ministerstvo spravedlnosti.

Vzhledem k tomu, že francouzská ústava neumožňuje impeachment, francouzští prezidenti mají téměř úplnou imunitu .

Macron ví, že jeho předchůdci byli schopni zůstat u moci navzdory mnoha skandálům. Charles de Gaulle vytvořil velmi diskutabilní milice, které existovali třicet let: SAC (Občanská akční služba). François Mitterrand rozpustil SAC poté, co několik jeho členů bylo zapojeno do krvavého zabití u Marseilles. Mitterand pak vytvořil jednotku "potlačující informace" – sídlící v Élysejském paláci, která měla na starosti zastrašování těch, kteří by mohli odhalit existenci jeho skryté druhé rodiny. V roce 2005, devět let po Mitterrandově smrti, byli členové jednotky předvoláni k soudu za nezákonné odposlechy během prezidentství Mitterranda. Teprve v roce 2011, čtyři roky po skončení jeho druhého volebního období, byl Jacquesovi Chiracovi udělen dvouletý trest odnětí svobody za to, že během svého předsednictví zpronevěřil veřejné prostředky a zneužíval veřejnou důvěru.

Novinář Ivan Rifoul v nedávné knize popsal vítězství Macrona jako " maškarádu " pořádanou "socialisty v úpadku", "aparátčíky z EU", příznivci islamizace Evropy a oligarchy.

Macron zůstane prezidentem. Bude to přesto zdiskreditovaný prezident. Macron předstíral, že ztělesňuje " vzorovou republiku ". To už teď nebude možné.

Zatímco Macron byl dříve schopen marginalizovat své politické oponenty, zdá se, že tyto dny skončily . Jeho soupeři již kritizoval absenci výsledků jeho hospodářské politiky - mírné snížení daně z příjmu, škrty , ale také mnoho nových regulací a velice malé změny ve velmi rigidním zákoník práce - stejně jako jeho slabou reakci na vzestup kriminality - růst vloupání , ničení aut , znásilnění a sociálních nepokoj ů.

Teď se bude na všechna rozhodnutí Macrona pohlížet s podezřením a budou zkoumána bez milosti. Již odložil reformu ústavy, která měla posílit prezidentskou moc (jeho vlastní). Jiné projekty, které začal - jako například propouštění zaměstnanců v civilních službách, reformu předčasných odchodů do důchodu a reformu pojištění v nezaměstnanosti - budou pravděpodobně ukončeny. Jeho popularita klesá .

Zhoršování situace ve Francii pokračuje.

V nedávné době vypukl násilný boj mezi obyvateli Calais a nelegálními přistěhovalci, kteří žijí v rozsáhlém uprchlickém táboře - domovem pro přibližně 6 000 migrantů -, které reportéři nazývají " džungle v Calais ". Vláda mnohokrát slíbila, že se o situaci postará , ale problém nevyřešila. Mezitím se z Calais se 75 000 obyvateli stalo zpustošené město : Ceny domů se zhroutily, obchody a restaurace zavřely dveře a lidé se stěhují pryč.

V květnu zveřejnili někteří poslanci zprávu o situaci na pařížském předměstí Seine Saint Denis. Podle zprávy 20% obyvatel oblasti tvoří osoby podobné těm, kteří žijí v "džungli Calais". Stovky podniků jsou na pokraji bankrotu a policie je příliš vyděšená, aby pracovala efektivně.

Stejná situace existuje i v jiných částech země. Nepokoje v nedávné době vybuchly mezi muslimskými gangy v Nice, na francouzské Riviéře, stejně jako u Porte de La Chapelle , uvnitř Paříže.

Demografické změny ve francouzském obyvatelstvu, které začali před několika desetiletími, pokračují. Před několika měsíci ekonom Charles Gave zveřejnil statistické údaje, aby dokázal, že pokud se nic nezmění, nemuslimská populace Francie by se mohla stát za 40 let menšinou. Dodal: "Co se stalo se Španělskem nebo s Malou Asií v 10. a 11. století se stane v Evropě 21. století, to je jistota."

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že pokud by se nyní konaly prezidentské volby, žádný jiný francouzský politik by nemohl nahradit Macrona, přestože v prvním kole voleb v roce 2017 získal Macron pouze 23,8% hlasů. U většiny těch, kteří hlasovali pro něj ve druhém kole, se zdálo, že hlasují více proti jeho soupeři než pro Macrona. On nikdy neměl masovou podporu veřejnosti.

Pokud jde o zbytek světa, Macron je jedním z hlavních obránců multikulturní, post-národní, post-demokratické a post-křesťanské Evropy. Rostoucí počet Evropanů vidí, že tento trend vedl ke zničení vlastní civilizace a hlasovali pro vůdce, kteří se postavili proti tomu.

Politici, kteří podporují stejnou vizi Evropy jako prezident Macron, byli v posledních měsících vyloučeni z politické scény nebo se jejich pozice výrazně oslabila. Italský Matteo Renzi byl ve volbách v roce 2018 drtivě poražen . Německá kancléřka Angela Merkelová, která byla jednou označena jako "nejsilnější vůdce v Evropě", nyní přežívá ve funkci pouze proto, že souhlasila s opatřeními zaměřenými na omezení dalšího přistěhovalectví do Německa.

Macron nemusí teď vypadat jako Renzi, ale jeho postavení v této chvíli vypadá podobně nejistě jako pozice Merkelové.

Vedoucí představitelé, kteří ztělesňují odpor vůči post-národnímu multikulturalismu, naopak získávají pozice. Maďarský premiér Viktor Orbán zvítězil v dubnu a nyní nastoupil do svého již třetího funkčního období. Kampaň měl zaměřenou na obranu evropských židovsko-křesťanských kořenů , za národní svrchovanost a proti muslimské imigraci. Nový rakouský kancléř Sebastian Kurz má program podobný tomu Orbánovu. Polská a česká vláda mají podobné postoje jako Kurz a Orbán. Matteo Salvini , vůdce Ligy (strana proti masové migraci), je nyní ministrem vnitra a místopředsedou vlády Itálie.

Macron nedávno odhalil, co si myslí o "populistech", jako jsou Orbán, Kurz a Salvini: představují "lepru Evropy" a vyzval Evropany, aby proti nim "bojovali".

Dr. Guy Millière, profesor na univerzitě v Paříži, je autorem 27 knih o Francii a Evropě.