EpShark

Dublin IV a jeho důsledky

21. 2. 2018



Na veřejnost stále prosakují zprávy o připravovaných změnách celoevropské azylové a imigrační politiky, tzv. Dublin IV. Cílem tohoto článku není zabývat se podrobnostmi a časovým plánem těchto změn. Důležité je, co indikuje již příprava takových změn a jaké politické důsledky tyto změny budou pravděpodobně mít.

Velmi zjednodušeně: projednává se návrh časově a množstevně neomezené distribuce imigrantů mezi země EU. Jednotlivým státům by byly přidělovány kvóty migrantů v poměrech vypočtených na základě výše HDP a počtu obyvatel. Souběžně se připravuje sjednocení azylových procedur a materiálního zajištění migrantů. Dále se uvažuje o vzniku evropského úřadu, který by migranty přiděloval a snad i řídil jejich transfer do jednotlivých států. Nepřijetí stanovených kvót bude pokutováno. Jde ovšem jen o hrubý náčrt, který může doznat podstatných změn.

Je zřejmé, že v případě prosazení a aplikace takového systému by došlo k významnému narušení suverenity jednotlivých států EU. V některých státech EU, zejména těch nezasažených migrací z afrických a blízkovýchodních zemí, existuje extrémní a silně většinový odpor vůči takovému řešení, které je vnímáno jako existenční hrozba. Protože hlasování založené na jednomyslném rozhodnutí, tj. hlasování premiérů jednotlivých zemí, uvedené návrhy neprosadí, očekává se hlasování podléhající většinovému principu, hlasování ministrů vnitra jednotlivých zemí.

Co tento extrémistický návrh, jehož realizace by simulovala (pro odmítající země) výsledky prohrané války, říká o svých předkladatelích? Jaké mohou být jeho krátkodobé a dlouhodobé důsledky?

Dublin IV naznačuje

Situace v zemích, kam proudí migranti, jako je Německo, Švédsko a další, musí být zoufalá, když se přiklánějí k tak konfrontačnímu řešení. Nejde ovšem o dlouhodobé řešení, jde pouze o zpomalení procesu civilizační změny, která v těchto zemích probíhá v důsledku masivní migrace. Jde o metodu byrokratické EU, když vznikne lokální problém, distribuujme (rozřeďme) jej po celé unii. Dublinem IV chtějí země jako Německo řešit svoje vnitropolitické problémy, je třeba uklidnit vlastní veřejnost, že se hledá řešení a že i ostatní země trpí stejnými problémy. A chyba tedy není na straně německých politických a společenských elit. Pro některé (ne všechny ovšem) německé turisty to musí být skutečně frustrující, když navštíví třeba Prahu a porovnávají její ulice třeba s ulicemi Kolína nad Rýnem. Asi to není příjemné srovnání.

Zřejmě není možné změnit azylovou a sociální politiku zemí západní Evropy, aby nebyly tak přitažlivé pro migrující z Afriky a Asie. Filozoficko-náboženské založení jejich elit a často i obyvatelstva to neumožňuje. Je tedy třeba učinit okolí těchto zemí přitažlivějším. Zdá se to snadnější a správnější, nebo dokonce spravedlivější.

Předkládající země a bruselská administrativa věří, že disponují mocí, která donutí např. Českou republiku přijmout téměř cokoliv. Nebo prostě přistoupily na strategii, kterou vnímají jako vždy vítěznou: buď středo- a východoevropské země (ano, o ty tu jde) přijmou Dublin IV a to bude naše vítězství, nebo budou platit v rámci odhlasovaného systému pokut a to bude také naše vítězství, nebo dojde k exitu těchto zemí z EU, a tak se zbavíme nepříjemné ekonomické konkurence a to bude také určité vítězství.

Je třeba vidět dlouhodobý stav některých zemí, zejména v oblasti Středozemního moře a Francie, jejich nezaměstnanost a nízký ekonomický růst. Tyto jevy úzce souvisejí s konkurencí levných a produktivních ekonomik zemí bývalého sovětského bloku. Bruselská administrativa a některé západoevropské země diskusí o Dublinu IV naznačují, že odchod např. České republiky z EU by jim nebyl tak úplně proti mysli. Ostatně případné přijetí většího množství migrantů může snížit konkurenceschopnost České republiky, bude nutné zvýšit daně. Navíc Česká republika již nebude vnímána jako oáza klidu a bezpečí, jako bezpečný DOMOV, a zvýší se ochota české pracovní síly natrvalo migrovat do západní Evropy, hlavně do Německa.

Důsledky, další vývoj

Jak zareagují například země visegrádské skupiny? Jak Česká republika? I případné podvolení se bude asi jen dočasné. Reálná aplikace kvót povede k růstu politických stran odpírajících plnění Dublin IV a následně dojde i k realizaci referenda o setrvání v unii. Je třeba si uvědomit, že existence V4 vede k vzájemnému posilování ve směru k tvrdému odporu. Bude položena otázka, která země je zbabělejší.

Bude-li Česká republika platit avizované pokuty, odpor také poroste, ne tak rychle, ale postupně. Navíc nevraživost již předtím vyvolá soud s Českou republikou, Polskem a Maďarskem ve věci nedodržení jednorázových kvót. Když pokuty nebude Česká republika platit, budeme kráceni o dotace např. ze strukturálních fondů, nebo bude takto vzniklý „dluh“ narůstat a bude vymáhán zabavováním majetku České republiky v zahraničí, či nějakým bojkotem?

Situace s Dublin IV formuje i vztah České republiky k záměrům budovat evropský superstát (tj. více integrovat státy EU). Je totiž zřejmé, že v takovém superstátě by možnosti obrany proti aktivitám typu Dublin IV byla ještě obtížnější. Tím, že byla nastolena otázka Dublin IV, je tedy i ovlivněna diskuse, zda být či nebýt v „jádru“ Evropské unie. Být v jádru unie se zdá být rizikem. A přeje si vůbec vznikající „jádro“, aby Česká republika v „jádru“ byla?

Podivný výsledek vývoje od roku 2003, kdy jsme vstupovali do Evropské unie jako do společenství zajišťujícího budoucí svobodu, prosperitu a bezpečnost. Dnes nás v EU drží spíše jen strach z vystoupení. I když pro přesnost je třeba říci, referenda o vstupu do EU se účastnilo 55,2 % obyvatelstva s volebním právem a pro bylo 77,3 % účastníků referenda, tj. 42,7 % oprávněných voličů rozhodlo o přistoupení. O Lisabonské smlouvě, která umožnila kontroverzní přehlasování jedněch států druhými, se referendum nekonalo.

Protože se EU ubírá pro nás nevýhodným směrem, je třeba vyčlenit zdroje na změnu tohoto směru, na tvorbu aktivní politiky, která navrhne alternativy a získá další spojence, zejména i v západní Evropě. Vhodné bude založení nějaké instituce pro tyto účely.

Rozpory v rámci EU se budou stupňovat, žádný ze známých plánovaných kroků není pro nás výhodný, jde např. o sjednocování příjmových daní, evropský sociální pilíř, společné armádní nákupy. Dublin IV je ovšem atomová bomba uprostřed těchto plánů. Také kvůli němu bude otázka czexitu nastolena a nastolována.

Tvrzení o ekonomické sebevraždě czexitem ztratí sílu. Objeví se analýzy kvantifikující různě úrovně czexitu. Budou prováděny kalkulace, nevýhody vystoupení z EU versus nevýhody setrvání v EU. Bude hledán nejvýhodnější termín pro vystoupení. Dnes odpůrci czexitu šíří hrůzu z vystoupení, jenže budou-li naši konkurenti v EU vědět, že náš strach je maximální, maximální budou i jejich požadavky. Snad bude hledán kompromis, jak setrvat alespoň na dnes zatracované periferii.

Ano, přituhuje a bude přituhovat.

Píše 9. 2. 2018 pan Roman Lenský na NP

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: