Povolební přemítání

29. 1. 2018



V sobotu po obědě skončilo dlouho se vlekoucí hledání toho, kdo má být příští roky prezidentem republiky, probíhající celou dobu v atmosféře rozjitřené a až značně agresivní.

Dva do hloubi duše znepřátelené tábory, které rukou společnou a nerozbornou budovaly už od podzimu nepřekročitelné hráze nenávisti. Jedni ani druzí už ani v tomto okamžiku nedokážou přestat a nadále se navzájem obviňují, že jedni druhým zkazili život a budoucnost.

Jistým způsobem to připomíná nedávné americké prezidentské volby, kde také příznivci Hillary Clinton nebyli ochotni akceptovat, že prostě jejich kandidátka nevyhrála. I zde jsou oba tábory až do hloubky duše přesvědčeny, že jejich kandidát byl ten ze všech nejsprávnější (a dlužno říci, že jedni i druzí mají poměrně širokou paletu dobrých i špatných důvodů, proč si to myslí).

Hlavní problém je v tom, že jeden každý z těch voličů má své osobní soukromé priority, kterým přikládá tu větší, tu menší váhu, a samozřejmě ve výsledku si z obou finalistů vybrali toho, který jim buď zcela vyhovoval anebo možná nejméně vadil. Anebo možná ještě častěji, jen převrácené do negativu: co mi na tom druhém vadí natolik, že ho prostě opravdu volit nemohu a nerad a se sebezapřením to holt tedy hodím tomu, koho pokládám za menší zlo. (Anebo také nikomu, pokud pokládám za zlo oba dva.)

Dokumentuje to možná jedna, jen s mírnou nadsázkou formulovaná myšlenka těch, kteří vůbec z funkce prezidenta republiky nadšeni nejsou, a kterou si dovolím (jen s formální úpravou) ocitovat:

„Smutná zpráva: Náš kandidát poprvé od roku 1989 prohrál volby na celostátní úrovni. Získal jen 2 785 628 hlasů tj. 33,4 %. Porazil jej kandidát Zeman, jenž získal 2 853 390 hlasů tedy 34,21 % (na třetím místě se umístil kandidát Drahoš 2 701 206 tj. 32,38 %).“ ( FCB )

Protože když věc uvážíme do důsledku, tak v dané konfiguraci, kterou dnes máme, je prezident do značné míry v mocenském systému nekonzistentním prvkem a má-li někdo spíše kritický pohled ke státu jako takovému, nutně musí vnímat, že nějakou drahou figurku někde na nějakém historickém hradě v Práglu opravdu k životu naprosto nepotřebuje a je zcela bezvýznamné, zdali to bude Pavel anebo Šavel. Ovšem státním školstvím mocně indoktrinovaný etatista cítí tu Franz-Josefskou „hlubokou symboliku“ a neumí si představit, že by na tom hradě neseděl nikdo.

Proč píšu nekonzistentním prvkem? Už několikrát jsem to psal, takže to zopakuji pouze v kostce: dokud byl prezident volen poslanci, byl v podstatě určitou loutkou jejich politických handlů (a občan si uvědomoval, že je mu to v podstatě ukradené a průběžně lál prezidentovi i poslancům, kteří ho zvolili). O důvodech, proč byla volba změněna, netřeba dlouze uvažovat, jen i „obyčejnému sekáčkovi trávy“ (jak se označuje jeden kolega), muselo být jasné, že jestliže se mění váha prezidenta, nutně se měl změnit i rozsah jeho pravomocí. Ovšem „poslátoři“, potenciálně i budoucí ministři, si ale nechtěli zase svojí moc příliš oklestit, čímž vytvořili naprostý mocenský hybrid s naprosto špatnou dělbou moci. A stačí jen jeden prezident, který si jen dovolí interpretovat Ústavu značně extenzivně, aby nám jasně dokázal, jak špatný ve výsledku systém je. Ale tím jsem se vlastně zabývat ani nechtěl.

Jen pro zajímavost přetisknu, jak výsledek našich voleb vidí někde v zahraničí (pokud vůbec registrovali, že nějaké volby proběhly a dokážou na mapě ukázat, kde nějaká Čechie leží). Tak například ultralevicový The Guardien ( zde ):

„Protiimigrantský a proputinovský kandidát vyhrál nad liberálním Drahošem. Miloš Zeman, populistický prezident České republiky, byl těsně znovu zvolen v napjatém souboji s liberálním protivníkem a určil tak vítězství pro protiimigrační, krajně pravicové síly v zemi a potenciálně namířil svou politiku protizápadním směrem.“

A The Daily Telegraph ( zde ):

„Zemanovo vítězství je ránou pro Čechy, kteří doufali, že jejich země přijme proevropskou linii.“

No, ale abychom nakoukli i do českých luhů a hájů, Reflex dokonce (mj.) uvádí:

„Přímá prezidentská volba ukázala, že český lid smýšlí nedemokraticky a není zvědavý na vládu demokratů. Znovuzvolení Miloše Zemana v přímé volbě prezidentem republiky je signál, že český národ psychicky patří na Východ, nikoliv na Západ a že je nám bližší nepotistická autokracie než demokracie.“ ( JXD )

Což ovšem musím do češtiny přeložit tak, že demokracie je to tehdy, jestliže je po našem a jestliže vyhráli ti druzí, tak je to samozřejmě nedemokratické a jsou to darebáci. Cítíte také ty americké liberální Demokraty? Clinton forever!

Podívejme se, jaké perly například vyprodukovaly sociální sítě. Hloupé a povýšenecké mistrování všech, kteří nevolili zrovna jejich kandidáta (ale je to z obou stran!!!). Mimochodem: nejopakovanější frází v celé kampani bylo, že: „přece toho našeho volí pouze ti inteligentní a jen naprostý dement a bezmozek může volit toho druhého“ .

  • Poslouchám ČT24 jako vedlejší produkt, ale to se opravdu nedá… Zemana volili jen chudí, sociálně velmi slabí, ze severní Moravy, bez vyššího vzdělání… já to shrnu, no prostě looseři… Jděte k šípku, kreténi…
  • Teď nastane doba temna.
  • Zeman za chvíli zemře a náš Drahoš bude i tak prezidentem.
  • My se zdravým rozumem jsme v menčině. [To „Č“ tam skutečně bylo.]
  • Evropa se za nás stydí. No, musíme tu ostudu nějak přežít.
  • Fašisti Zemanovi nebudú gratulovať, ale rozmýšľajú ako sa ho zbaviť.
  • Voličům M.Zemana : „nechť se Vaše hovno promění v KAKTUS“ !!!!!! [včetně chyb]
  • Nebrečíme. Nenávidíme 2 853 390 sviní a doufám, že podle toho budeme v budoucnu jednat. [to má být výhrůžka???]
  • Ale borec na konec. Podle Jakuba Jandy zvítězili Rusové. Hmm, netušil jsem, že Putin má tady skoro 3 miliony agentů.

Anebo je to tak, že prohrál hlavně Kalousek, Sörös, Merkelová, Juncker, Schulz a nakonec i zdejší mediální mainstream? Ta squadra kolem Drahoše se totiž mnohým jevila jen jako dobře kamuflovaný Kalousek!

V každém případě totiž do druhého kola postoupili dva kandidáti, z nichž jeden je zcela nepokrytě proevropský socialista, fascinovaný švédskou variantou, sice verbálně se vymezující proti nekontrolovatelné imigraci, ale na druhou stranu bez nejmenších skrupulí měnící svoje názory ze dne na den, a tudíž jen obtížně předvídatelný. A druhý kandidát je proevropský (nejspíše také socialista), snad ještě více oslněný konstrukcí Evropské unie, v zásadě beznázorový člověk, který v debatách mnohokrát prokázal, že aby nikoho neurazil, raději svůj názor neřekne, pokud jej vůbec má, a nejčastěji prezentoval odpověď, že o problému bude třeba nejprve diskutovat (tedy čekat na povely které obdrží). Obě osoby jsou tedy značně nepředvídatelné a je s velikým podivem, že vůbec tak velikou důvěru byly schopny získat. (Další důvody pro a proti jednotlivým kandidátům neuvádím … „bolo jich neurekom“.)

Možná zajímavou myšlenku jsem našel v článku pana Dobeše (byť nesouhlasím s tím, co ve zde ne-ocitovaném úvodu uvedl):

„… pisatelé se navíc s vlastním státem míjejí natolik, že mu dokonce ani nevěří, že dokáže zorganizovat regulérní volby. „Pražská kavárna“ je v jejich očích něco jako mafie ovládající všechno možné. Nářky, že vůči Zemanovi budou během druhého kola prezidentské volby spáchány nejrůznější podrazy včetně přímé manipulace s volebními lístky v jeho neprospěch, byly velmi časté. Čtvrt století od pádu totalitního režimu tedy žijeme v zemi, kde velké množství údajných patriotů svému státu vlastně vůbec nedůvěřuje.

Živnostníci a další svobodomyslní lidé se s tímto státem také rozcházejí nebo tak již učinili — šikanózní praktiky a úřední zvůle dosáhly v posledních letech nebývalé míry. I menší firmy objevují půvab možnosti odvádět daně v jiné zemi. Mladí lidé se nebojí odchodu do jiného státu a nastartování profesní kariéry ve zcela jiném prostředí…

Je to opravdu smutný obrázek, nicméně bylo by pošetilé, kdybychom si skutečnost lakovali na růžovo: Česká republika se evidentně čím dál více posouvá do podoby jakéhosi sociálně vyloučeného „ghetta“, které ti schopnější opouštějí, zatímco zůstavší jej milují a nenávidí zároveň, jelikož vědí, že jedině ghetto jim poskytuje smysluplnou existenci.“ [Vítězslav Dobeš na ExPost.info]

Není to vlastně do značné míry symptomatické? Napadá mě v té souvislosti (i když autor to tak nemyslel) myšlenka na mnohonásobné emigrační vlny, ve kterých se stát opakovaně zbavil svých elit a vlastně jim byl značně nepřátelsky nakloněn, když se po změně režimu pokusily zpátky do republiky vrátit. Důsledkem je to, že elity zde dnes nemáme, a ty které se za ně vydávají, skutečnými elitami nejsou. V důsledku toho pak jen obtížně hledat kandidáty nejen na funkci prezidenta, ale v důsledku i do všech zastupitelských sborů. Elity jsou fuč, a to málo, co zbylo, se do státních a politických funkcí v žádném případě nehrne.

Takže jak to nějak rozumě uzavřít? Prezidentské volby skončily a ti, kteří se nejvíce zaklínají demokracií, nejlépe prokazují, jak je jim zatěžko se s jejími výsledky nakonec smiřovat. A kromě toho došlo k určitému efektu, pro který má angličtina poměrně trefné označení: „over killing“, do češtiny snad přeložitelné jako „přezabití“. Tedy celou řadu měsíců a možná už i několik let je tady vyvolávána nenávistná atmosféra ať už třídní, a v této volbě i personální, kdy je účelově (ale i svépomocně) společnost rozeštvávána proti sobě a příkopy, které jsou tak vykopány, se budou v lepším případě zasypávat dlouhá léta, v horším případě skončí nějakou velmi nepěknou epizodou. Řekl bych, že se moc nemáme na co těšit.

PeTaX

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
KOMENTÁŘ:

VenDi
29. 1. 2018 13:53
Perfektní analýza. Lépe to snad ani nelze udělat. Diky! ?
Pepa
29. 1. 2018 11:01
A co bychom s tím mohli udělat? Ale teď opravdu vážně. Co s tím.

Vložit komentář: