Francouzská islámská světová válka

12. 10. 2017



Afghánistán je bezpečnější než Paříž.

Daniel Greenfield, je investigativní novinář a spisovatel se zaměřením na radikální levici a islámský terorismus.

Ministr vnitra Gerard Collomb učinil oficiální prohlášení. Francie je "válečném stavu".

Není to jen rétorika. Bomby se najednou objevují na pěkném pařížském předměstí. Dvě mladé ženy jsou zmasakrovány na vlakovém nádraží. A je to jen další týden islámské třetí světové války, která probíhá i ve Francii.

Od listopadových útoků v roce 2015, kdy bylo zabito 130 lidí a zraněno dalších 400 osob, došlo v loňském roce k útoku kamionem v den oslavy pádu Bastily, který zabil 86 a zranil 458 lidí. Válka je skutečná.

Francouzské oběti ve Francii jsou horší než v Afghánistánu. Francouzi ztratili 70 lidí kvůli islámským teroristickým útokům v Afghánistánu. Ale 239 přišlo o život kvůli islámským teroristickým útokům ve Francii.

Takové byly francouzské ztráty v Afghánistánu za více než deset let nasazení v jedné z nejnebezpečnějších islámských oblastí na světě. Francouzi utrpěly stejné ztráty ve své vlasti za méně než dva roky.

Je asi něco špatně, ​​když je Afghánistán bezpečnější než Paříž.

10 000 francouzských vojáků bylo nasazeno v ulicích jejich vlastní země v operaci Sentinelle po útoku na Charlie Hebdo a košer supermarkety v roce 2015. Tisíce francouzských vojáků stále hlídají, střeží a střílí ve francouzských městech, které se staly nebezpečnějšími než Afghánistán.

Operace Sentinelle nasadila dvakrát více francouzských vojáků ve Francii než v Afghánistánu. A francouzské oběti v islámské válce doma byly mnohem vyšší než v Afghánistánu.

Když Francouzi zasáhli, aby zastavili islamistické převzetí Mali, utrpěli malé ztráty. 4 000 francouzských vojáků se vrátilo z operace Serval pouze s 9 oběťmi a operace Barkhane měla 5 mrtvých. Válka v zálivu? Dalších 9 mrtvých. Je mnohem bezpečnější být francouzským vojákem bojujícím s al-Káidou v muslimské zemi než pařížský civilista, který se chystá na koncert ve svém vlastním městě.

Francouzské oběti v boji s islámským terorem za poslední dva roky se blíží k číslu 300, co je blízko ztrátám z korejské války.

Francie je ve válce - proto jsou na ulicích vojáci.

Nový zákon o boji proti terorismu vytváří trvalý stav nouze. Podezřelí extrémisté mohou být "administrativně zadrženi" ve vlastních domovech a sousedstvích a být pod policejním dohledem a vzdáleným sledováním.

Kontrolní body se mohou objevit na veřejných místech označených jako "bezpečnostní zóny", kde může být kdokoli zastaven a prohledán. Mešity mohou být zavřeny po dobu šesti měsíců. Veřejná shromáždění můžou být zakázána. Prohledávání bytů bez soudního povolení může být provedeno ve vzdálenosti kilometrů od potencionálně nebezpečného cíle.

Ministerstvo vnitra bude mít pravomoci policejního státu. A bude schopno vykonávat mnoho z těchto pravomocí, aniž by muselo projít takovou formalitou jako hezky požádat soudce o povolení.

Některá z těchto opatření by měla být mnohým povědomá. Francie je teď nový Izrael.

Francouzský ministr vnitra nazval protiteroristický zákon, "trvalou reakcí na trvalou hrozbu". Výběr slov potvrzuje, že islámský terorismus je zde a jen tak nezmizí.

"Válečný stav" je trvalý. A Francie nemá žádné plány na vítězství v této válce. Místo toho se snaží zlepšit obranu. A to je to, o co většina západních opatření pro boj s terorismem usiluje, nic víc.

Francie se právě ujme vedení v tomto boji, protože má největší problém.

Britové nasadili vojáky na ulici po bombovém útoku v Manchesteru. Italové a Belgičané začali nasazovat vojáky ve městech přibližně ve stejnou dobu, kdy to udělali Francouzi.

Když muslimský terorista, který pobýval v zemi ilegálně a měl být deportován, zavraždil dvě mladé ženy v Marseille a křičel "Allahu Akbar", francouzští vojáci zahájili palbu. 24-letý voják, který zastřelil teroristu, byl rezervistou v pluku bojových inženýrů ve francouzské cizinecké legii.

Francouzská cizinecká legie nebojuje někde v cizí poušti. Bojuje ve Francii.

Francouzským vojákům je vštěpováno do hlavy oznamovat: "Zastavte nebo střelím". A až pak zahájit palbu. A to je to, co udělal. A francouzští vojáci jsou nuceni učit se tuto frázi a očekávat, že se brzy dostanou do podobné situace, kde ji budou muset použít.

Francouzští vojáci byli v únoru napadeni muslimským teroristou v blízkosti Louvre. Egyptský džihádista křičel: "Allahu Akbar" a zaútočil na ně s mačetou. Jeden z vojáků z 1. Rachel Chasseurs Parachutistes regimentu byl zraněn. Útočník byl zastřelen.

1. regiment de Chasseurs Parachutistes byl předtím nasazen v Afghánistánu. Teď byli nasazeni u Louvru. Člověk nepotřebuje být Napoleonem, aby si uvědomil, že tohle se počítá jako zásadní ústup.

O měsíc později muslimský terorista křičel: "Jsem tady umřít ve jménu Alláha" a současně držel jako rukojmí vojínku na letišti Orly. Od svých spolubojovníků za to získal hlasy podpory.

V srpnu bylo šest vojáků z 35. pěšího pluku zasaženo BMW, které řídil muslimský terorista. Členové pluku, který byl předtím nasazen v Afghánistánu, byli posláni do vojenské nemocnice po útoku v bohaté čtvrti Levallois-Perret v Paříži. O rok dříve byli vojáci z 5. pěšího pluku zasaženi Tunisanem, který křičel "Allahu Akbar", zatímco oni strážili mešitu.

Francie vstoupila do nejdelšího výjimečného stavu od alžírské války. Útoky v roce 2015 zaznamenaly první stav nouze od roku 1961. Z Alžírska se Francie stáhla. Ale kam se má Francie teď stáhnout? Do Paříže?

Jednou z věcí bylo opustit alžírské křesťany a židy, kteří byli napadeni, muslimským terorem. Ale opustit je podruhé, když uprchli do Francie jen proto, aby čelili pronásledování ze strany svých starých islámských sousedů, kteří se pak usadili v Marseille? A může Francie opustit Francouze?

Problémem je opět kolonialismus. Noví kolonisté jsou ale Alžířané, Tunisané a jiní islámští imperialisté, kteří se usadili ve Francii a ukazují černé vlajky džihádu nad jimi osídlenými zónami ve francouzských městech. A jasně říkají, že to jim nestačí a tam se nezastaví.

Minulý rok bývalý předseda vlády Manuel Valls řekl: "Každodenní útoky jsou už běžné."

A není divu. Tisíce muslimských kolonistů opustilo Francii, aby bojovali v Sýrii a Iráku. Valls se díval na 15 000 možných hrozeb doma. Francie má jednu z největších muslimských populací v Evropě. Nemusíme přesně vědět, kolik milionů muslimských osadníků žije ve Francii. Ale jejich růst můžeme měřit rozšiřováním teroristické hrozby. Islámský terorismus je redukovatelný pouze na islám.

Neexistuje žádný islámský terorismus bez islámu. Jak se islám rozšiřuje, tak s ním i islámský terorismus.

Francie je uprostřed občanské války. Občanská válka je založena na náboženských rozdílech. Jak se rozšiřuje náboženská propast mezi islámskými kolonisty a militantně sekulární francouzskou vládou, násilí se bude zhoršovat. Výsledek války určí, zda bude Francie sekulární republikou nebo islámským státem. Džihádisté ​​mají svůj plán na vítězství. Francouzské autority ne.

A co platí pro Francii, platí i pro západní Evropu. A pro celý Západ.

Francouzská kombinace sociálního appeasementu a policejního vymáhání práva nefunguje. Stejný model nakonec selže všude tam, kde je aplikován. Rozbíjení teroristických buněk a zastavování útoků je mnohem lepší než nedělat nic, ale rozsah problému bude pouze narůstat kvůli demografickému růstu a globalizované teroristické infrastruktuře.

Demografie diktuje, že francouzský problém terorismu bude jen narůstat. A francouzské úřady to chápou. To je důvod, proč vláda stále častěji hovoří o islámském terorismu jako o trvalé hrozbě.

Naše válka proti teroru promrhala spoustu krve a peněz, zároveň ale neřešila příčinu problému. Západní státy nasazují mohutné armády, aby zničili malé teroristické sítě a zároveň se ale přátelí s podporovateli terorismu z Perského zálivu. Vojáci hlídkují v hlavních městech, kde čekají na teroristy nebo několik teroristů, kteří časem zaútočí. Mezitím mešity, které šíří nenávist k nevěřícím a povzbuzují muslimy k zabíjení, jsou chráněni stejnými vojáky.

Takhle se válka nevyhrává. Tímto způsobem nakonec ztratíte všechno.

Daniel Greenfield

Z anglického originálu přeložil Mike

Text vyšel na webu www.frontpagemag.com





Vložit komentář: