Globálním paktem otevíráme migrační Pandořinu skříňku

8. 11. 2018



Je to nezávazné… K ničemu nás to nenutí… Vlastně o nic nejde… Mnoho povyku pro nic… Prostě jen další dohoda, no… Nebo jak říkají teenageři „Not a big deal“!

Ano! Přesně tímto a ještě větším bagatelizováním je veřejnosti už hezkých pár týdnů servírována Marrakéšská deklarace, jinak také zvaná Globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci.

I méně ostražitému čtenáři ale nutně musí v hlavě vyvstávat dotěrná otázka: kdyby tato deklarace skutečně nebyla žádným „velkým dealem“, proč politické elity investují tolik politického kapitálu do toho, aby byla přijata? Jestli vážně o nic nejde, proč se představitelé OSN tak urputně snaží, aby byl pakt uveden v život? Anebo ještě jinak: pokud je ten dokument vážně tak nevinný a nezávazný, jak si vůbec někdo může dělat ambice, že by byl schopen si poradit s takovým problémem, jako je migrace?

Otázky logické, otázky na místě, otázky relevantní. Přesto ale na ně neslyšíme žádnou odpověď. Či přinejmenším žádnou, která by za to stála. Co ale slyšíme, je další uklidňování veřejnosti. Jenže ke klidu moc důvodů není. Dosud totiž ani ten největší obhájce a přítel paktu nezpochybnil samu jeho podstatu. A tou je podpora bezpečné, řízené a legální migrace. Ano, slyšíte dobře! Bezpečná, řízená a legální!!! Jinými slovy — v době, kdy se Evropa potýká s bezprecedentním přílivem migrantů z jihu i z východu, neřeší OSN, jak tento trend zastavit, ale naopak jak celý proces udělat hladším a komfortnějším. Není to pakt o tom, jak migraci zastavit. Ani o tom, jak ji řešit nebo jak jí do budoucna přecházet. Ne! Je to pakt o tom, jak migrujícím masám co nejvíce vyjít vstříc.

A to je ten nejzásadnější negativní rys celé smlouvy, který z podstaty nelze zpochybnit. Paktem se totiž zcela zásadně mění dosavadní vnímání migrace, jako takové! Migrace už nebude nějaká mimořádná událost, související například s válkou a vyspělé státy už nebudou těmi, kdo tuto mimořádnou událost budou muset v zájmu humanity dočasně snášet. Přijetím dohody se z migrace stává permanentní stav, stav bez konce!

Je to vlastně logické. Když vytvoříte systém, v jehož rámci je migrace bezpečná (!), řízená a legální, tak jste vlastně vytvořili systém, který migraci samovolně produkuje. Ekonomicky řečeno, vytvořili jste poptávku. A na poptávku v ekonomii vždy reaguje nabídka. Systém, který vytváří pro migraci vhodné podmínky, je z logiky věci systémem, kde se migruje. Tak to prostě je. Posun je tedy v tom, že nejenom říkáme, že s masovou migrací jsme se už smířili, ale navíc ještě aktivně vytváříme podmínky pro to, aby tento fenomén pokračoval i v dalších letech. Přijetí paktu tak neznamená nic jiného, než že otevíráme migrační Pandořinu skříňku. Další smutný posun je i v tom, že se nikoho z těch, kdo to celé mají platit, tedy vlastních občanů, nezeptáme, zda s tím souhlasí a zda to platit chtějí. Prostě se jen podepíše dohoda, která občany k těm nákladům zaváže.

Za těchto okolností, je tedy zcela lhostejné, zda pakt právně vynutitelný je nebo není. Je takzvaně fuk, zda je závazný či nezávazný. Protože už jeho přijetí bude samo o sobě spouštěčem dalekosáhlých změn, které nepůjde zastavit. Ale zcela jistě bude nutné je zaplatit.

PS: většinou nemáme moc důvodů, být na své politiky hrdí. A často nemáme ani důvod, být s nimi nějak zvlášť spokojení. Pokud ale premiér Babiš dostojí svým včerejším slovům o tom, že se Česká republika k paktu nepřipojí, pak to bude alespoň velmi ojedinělý důvod pro to druhé.

Píše paní Karolína Stonjeková pro prima.iprima.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: