EpShark

V červnu 2007 jsme byli v Afghánistánu již téměř dva měsíce a čekali jsme na materiál. Podle původního plánu měla transportní letadla s vozidly a zbraněmi dorazit krátce po našem příjezdu, ale někde se stala chyba. Nějaký úředník něco podělal v papírech a let byl zrušen. S odstupem času si myslím, že i tento krok nebyl náhodný a byl součástí snahy některých „pánů“ o co největší znesnadnění působení jednotky SOG. Každopádně vybavení nakonec dorazilo a my jsme se mohli zapojit do operačního působení v provincii Helmand.

Zprovoznili jsme vozidla, některá i na místě dovybavili podle potřeby. Maskovací nátěr a sítě na Toyoty nebo přídavné panceřování na kabiny Tater. Podle požadavků plukovníka Riacharda Westleyho jsme měli operovat ze základny blízko města Gershk, MOB Price. Plni elánu jsme se rozloučili s camp Bastion a přemístili se do camp Price. Naše počáteční nadšení trochu zkalilo nové ubytování. Viděli jsme, jak jsou Britové ubytováni v Bastionu a očekávali jsme něco podobného. „Slíbili klimatizované stany pro šest osob a místo toho nás šoupli do velkého stanu, s nedostatečnou ventilací, kde se nás musí naskládat dvacet,“ nadávali vojáci po příjezdu na MOB Price. Není se čemu divit. Při neustálém vystavení stresu každý ocení, když si po návratu z akce může někam zalézt , kde je sám pouze se svými myšlenkami. Příští hodiny však myšlenky na lepší ubytování rychle vytlačily. Přišla první ostrá akce.

Krátce po příjezdu navštívil plukovník Richard Westley velení SOGu a oznámil nám, že americká SF, která je také na základně, již tři dny čeká s operací na nás a chtějí naši spolupráci. „Vím, že jste tady pár hodin a operace začíná zítra v noci, ale půjdete do toho?“ zeptal se plukovník Westley. Odpověď byla jasná: „Od toho jsme tady“. Následovalo setkání s Američany a seznámení s operací. Ve stanu amerických SF nás přivítal usměvavý poručík s pokérovaným předloktím. Nalil nám panáka, odplivnul na zem černou slinu a začal.

„Pozítří se očekává nepřátelský útok na FOB North. Chceme útoku předejít a vypálit je přímo v hnízdě. Víme, že se budou připravovat ve dvou místech. Jedno je mešita, tam půjdeme my, druhé je jejich safe house, místo, kde si lížou rány, tam půjdete vy.“ „A co bude našim úkolem?“ „Vniknete dovnitř, vyčistíte objekt, zaujmete obrannou pozici a udržíte to místo 48 hodin proti případným protiútokům.“ „Budeme mít nějakou podporu?“ ptali jsme se. „Vnější perimetr, vám zajistí četa Britů. V čase 02.00-04.00 bude ve vzduchu AC-130 gunship, F1 sedí na letišti v Kandaháru a čeká na zavolání, bude tam do 15 min. S nějakým větším útokem zvenku vám pomohou, ale do těch jejich děr musíte sami. Jde do toho s námi? Na přípravu a plánování máte 22 hodin.“

Podívali jsme se s Čombrem (jeden z velitelů SOG) na sebe a oběma se nám honila hlavou stejná myšlenka. Když to odmítneme, tak už nikdy takovou příležitost nemusíme dostat. Na druhou stranu jsme potřebovali připravit materiál, udělat plán a 22 hodin je kurevsky málo. Když to poděláme, tak máme z ostudy kabát a dopadneme jako Jordánci, kteří hlídají bránu na Bastionu. Po krátkém přemýšlení jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.

Vrátili jsme se do českého sektoru. Začaly horečné přípravy na naši první akci. Štáb začal obstarávat co nejpřesnější zpravodajské operace. Naše nasazení bude v místě, kde jsme nikdy neoperovali a prostředí neznáme, takže každá maličkost mohla mít obrovský význam na úspěch operace. Příslušníci speciální skupiny začali plánovat samotnou operaci.

Plánování u SOGu probíhalo jinak, než je tomu zvykem u jiných útvarů AČR. Na vytvoření plánu operace se zúčastnili všichni „ bojovníci“, kteří byli do akce nasazeni. Mělo to několik výhod, nemuseli jsme se řídit plánem, který vymyslelo pár moudrých hlav na základě armádních příruček. A tím, že se každý bojovník podílel již na samotném vytváření plánu operace si jej dokonale zapamatoval. Nejprve se celý tým seznámil se zadáním, následně jsme se rozdělili do několika skupin a každá připravila vlastní variantu zásahu. Pak jsme se všichni opět sešli a vybrali tři nejvhodnější varianty. Musí se počítat s tím, že Murphyho zákony fungují naprosto spolehlivě a co se má podělat, se podělá. Proto se vždy připravuje několik různých variant provedení operace.

V poslední fázi plánování operace se vojáci rozdělí do dvou skupin, na hodné a zlé. Za pomoci různých pomůcek, jako jsou krabičky od sirek, cigaret, kamínky atd. se vytvoří plastická mapa místa operace. Hodní útočí, zlí se brání, snažíme se najít všechny možnosti, které mohou nastat a reagovat tak, jako bychom reagovali při samotné realizaci. Když je plán hotov, přednese se veliteli kontingentu ke schválení a začne se s přípravou materiálu, techniky, zbraní, munice a všech dalších věcí, které jsou pro následnou operaci potřeba…

Lumír Němec