EpShark

Povídat si o tom, že covid vnesl do našich životů chaos, zmatek — a mnohdy i zmar, by asi nikomu na náladě nepřidalo. A hlavně každý to ví. Někteří lidé využili tento čas lépe, a dokázali se usebrat, zklidnit, využít nečekaně nabytý čas pro sebe.

To se ovšem snadno řekne, ale hůř udělá, zejména když se třeba doma učíte s několika dětmi, vy i váš partner máte home office, žijete v pěkném, dvoupokojovém bytě — a krachuje vám podnikání, na kterém jste 20 let dělali. Případně máte střídavou péči, a s každým výletem k tátovi opouštíte okres, babičku v pečovatelském domě jste neviděli tři čtvrtě roku, a tak dále a tak dále.

Většina našich dennodenních diskusí se točí kolem zdraví, ale přesto můj dnešní host říká: zdravotníci a právníci — dvě nejviditelnější covidová povolání. Proč právníci? Mění se současná situace vnímání práva a zákonů? Starořecký gramatik Euripides řekl: „Moc, která drží města a lidi pohromadě, je čestné zachovávání zákonů.“ Respektují je ještě naši občané? A především naši představitelé? Anebo jsme si kvůli covidu ani nevšimli, že přicházíme o právní stát? A zejména o naši svobodu?

Na toto téma si budeme povídat s právničkou, spisovatelkou, advokátkou se specializací na rodinnou problematiku, bývalou ministryní spravedlnosti České republiky a nyní prezidentkou Unie rodinných advokátů, Danielou Kovářovou.

Martina: Hned k úvodu bych se ráda zeptala na to, co jsem předeslala, a o čem se nyní napříč celým světem diskutuje: Je chování politiků v koronakrizi závažným ohrožením pro naši svobodu?

Daniela Kovářová: Vzala bych to zeširoka. Za prvé sledujeme-li politiky na celém světě, tak loni na jaře bolestně tápali, a zkoušeli různé věci tu s malým, tu s větším úspěchem. A dneska mám skoro pocit, že nemohou jinak, protože kroky v jednotlivých zemích, zejména euroatlantického prostoru, jsou velmi podobné. Takže bych nebyla v hodnocení politiků takto přísná, a řekla bych, že spolu se společností, s vývojem a s koronavirem zatli klasickému právnímu státu do rakvičky poslední tipec, hřebíček. Právní stát se přežil. Takže jsme na začátku nové etapy, a myslím, že bude třeba znovu definovat, co právní stát je, znovu nastavit společenskou smlouvu a znovu říct, co po státu chceme, a jak to má dělat.

Martina: To, co teď říkáš, je velmi závažné, protože jestli řekneme, že se právní stát přežil, tak jaký stát tedy zbývá?

Daniela Kovářová: O tom právě musíme diskutovat. A já odpověď, Martino, na tvou otázku neznám, protože jsem sama během tohoto roku prošla vývojem. Jako právník jsem přesvědčena, že každý právník v naší republice si už rok každý den klade stejnou otázky: Za prvé — platí právo vůbec? Za druhé — co je to právo? A za třetí — platí ústava za každé situace, nebo jenom někdy? Pro některé neprávníky je tato otázka velmi jednoduchá, protože pokud si položí otázku, zda ústava, nebo zdraví, tak pro ně vyhraje zdraví. My právníci, všichni absolventi právnické fakulty, jsme slibovali věrnost ústavě. To znamená, že pro nás všechny je ústava nade vše. Případ od případu se může vyskytnout právník, který bude konkrétního klienta hájit, a bude mít pocit, pod vlivem oprávněného klienta — že zdraví je víc než ústava.

Ale to, že ústava je úplně základní, našlo vyjádření přibližně před měsícem, když se protiústavním způsobem prodloužil nouzový stav, a všichni jsme viděli, že se právnická veřejnost, až opravdu na ojedinělé výjimky, na dva tři odborníky, absolutně semkla. Česká advokátní komora vydala úplně unikátní prohlášení odsuzující protiprávnost, protiústavnost prodloužení nouzového stavu, řada odborníků bubnovala. To znamená, právníci to takto cítí — ústava nade vše. Ale změnila se atmosféra, změnila se nálada. Změnily se vztahy a změnilo se právo.

S JUDr. Danielou Kolářovou rozmlouvala Martina Kociánová na Kupředu Do Minulosti

Článek vyšel na svobodny-svet.cz