EpShark

Povolební projektor: Masakr Pirátů, levicoví mrchožrouti se houfují a finální soudružská stovka

13. 10. 2021



Nikoli jen významné volební události uplynulého týdne ve Zpětném projektoru: Masakr Pirátů starostenskou pilou. Tanec smrti na levici. Trumf v rukávu Honzy Hamáčka. Rozloučení s Honzou Hamáčkem a soudružská stovka.

Masakr Pirátů starostenskou pilou

Koalice PIRSTAN získala 37 poslaneckých mandátů, z nichž 33 připadlo Starostům a jen 4 Pirátům. Šok, který tato matematika způsobila, se dal sledovat nejen při vyjádřeních dosavadních pirátských poslanců, ale především na pirátských fórech: Položili jsme oběť na oltář demokracie; vykrváceli jsme na barikádě proti Babišovi (neomarxisti, migranti v našich chatách atd.). Na jednom z těchto fór již běží hlasování o odvolání předsedy Bartoše. Dokonce se objevují hlasy, že koalice s pravicí pro Piráty nepřipadá v úvahu. Hledání viníků samozřejmě bude pokračovat. Zajímavý postřeh ovšem přinesl Twitter. V parlamentních volbách v roce 2017 voliči Starostů kroužkovali ve 43 % případů, voliči Pirátů pak jen v 13 %. Masakr Pirátů Starosty byl prostě nevyhnutelný. Nám v ZP jen vrtá hlavou, jak je možné, že Piráti, kteří si zakládají na tom, že všechna rozhodnutí dělají na základě tvrdých dat, tuto zásadní povahovou afinitu voličů Starostů ke kroužkování trestuhodně ignorovali!

Tanec smrti na levici

Bohumil Doležal si skoro před dvaceti lety dělal legraci z procesu integrace pravice, který shrnul dokonce do dvou přírodních zákonů:

  • Zákon první: integrací šesti malých pravicových subjektů vzniká sedmý, ještě menší.
  • Zákon druhý: výsledkem integrace šesti pravicových politických stran je sedm pravicových politických stran.

Doležal navíc upozorňoval na zdánlivě nelogický průvodní jev integrace pravice, kdy ačkoli pravicové politické subjekty v dané době hromadně zanikaly, bylo jich současně stále více. Nyní skoro po dvou dekádách je zřejmé, že se paradigma obrátilo, a smrtící fenomén integrace zachvátí nyní už tak ve smrtelných křečích se svíjející českou levici. Ještě ani nevychladly politické mrtvoly dosavadního vedení SocDem a KSČM a již se objevuje řada partajních i mimopartajních mrchožroutů, kteří se hodlají nejen chopit vesel v právě osiřivších předsednictvech, ale plánují rovnou – wait for it – integraci levice. Ke snad očekávatelné Kateřině Konečné se jen během dneška přidal s nabídkou svých služeb (resp. dokonce oběti) též Jiří Paroubek, Michal Hašek nebo Matěj Stropnický.

Jsme přesvědčeni, že s malou trochou štěstí a o něco větším množstvím ochotných a sebevědomých politických sólistů zde budeme mít před příštími volbami tak zhruba deset levicových politických stran, z nichž nejlepšího volebního výsledku dosáhne strana Levice tím, že zůstane na svých 639 hlasech z letošních voleb.

Trumf v rukávu Honzy Hamáčka

Ve čtvrteční superdebatě lídrů zaútočil agent bez budoucnosti Hamáček svou tajnou superzbraní. Konkrétně se rozhodl jedním rázným gambitem převzít voliče lidovců, na něž se důmyslně obrátil. „Koalice Spolu Vás nereprezentuje,“ zahájil Hamáček svou strategicko-komunikační operaci. „Hlas pro Spolu je hlasem pro ODS,“ přikročil agent Hamáček k zásadnímu odhalení napěchovanému analytickou precizí. Načež přišel šrapnel: … „kdyby byl Josef Lux v této situaci, volil by sociální demokracii.“ Přímo na solar! Hamáček tímto virtuózním vystoupením pro Sociální demokracii celé volby 2021 pojistil. Bohužel pak zřejmě ruští agenti, CIA, Sputnik, běloruská KGB, Kalousek, „gdě je Bartoš“ nebo nějaký podobný paranormální úkaz celou situaci znovu zvrátili. Ale skoro, Honzo.

Rozloučení s Honzou Hamáčkem

Naši čtenáři dobře vědí, že ZP měl po celou dobu své existence velkou slabost pro (ještě?) předsedu SocDem Jana Hamáčka a vůbec celou partaj pod jeho vedením. Samozřejmě z hlediska ZP je konec této partaje a jejího vedení citelná ztráta. Je nám to líto, Honzo, Jano, Matěji, Michale, a vůbec všichni, kteří jste v poslední době tak skvěle reprezentovali nejstarší demokratickou stranu naší moderní historie. Sbohem, mějte se dobře. Nic nekončí, změna je příležitost. Co bolí, to přebolí. Papapa.

Soudružská stovka

Musíme uznat, že soudruzi z KSČM mají smysl pro symboliku. Odejít z parlamentního života přesně 100 let od svého založení je vpravdě velkolepé. A o nic méně obdivuhodné není ani vyjádření Michala Haška, že by ČSSD měla uvažovat o sloučení s komunisty. Jen je škoda, že toto sloučení neproběhlo již loni v prosinci, na sté výročí Prosincové generální stávky v ČSSD. Nevadí, nic se nemá přehánět. Čest, soudruzi!

CEVRO ARENA

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: