EpShark

Zvýší se sčítáním lidu náš blahobyt? Právě naopak. Mezi zjišťovanými údaji (mimo identifikátorů) neexistuje jediný, který jako občan potřebuji ke svému spokojenému životu a jehož znalost ze strany úřadů by mi něco přinesla.

Tak nám po deseti letech opět probíhá sčítání lidu 2021. Nemohlo začít jinak, než trapným výpadkem on-line formuláře a pokračovalo nemožností se elektronicky sečíst u osob se staršími typy rodnými čísly. Mluvčí Českého statistického úřadu (ČSÚ) doktor Chocholoušek, uvedl, že podobné problémy se stávají pouze jednou, nanejvýš dvakrát za deset let.

V době historicky největších státních deficitů, které snad nebyly tak obrovské ani za husitských válek, erár vyhodí další 2,23 miliardy korun. K tomu připočtěme ztráta času občanů v ceně nejméně 600 milionů korun. Pandavirus řádí a místo trasování nájemní telefonní operátoři obsluhují infolinku k sčítání. A další paradox. Stát z nás pod pohrůžkou pokuty 10 000 korun láme osobní údaje. Slečna v call centru na záludnou otázku, za koho hovoří, přeruší hovor, aby se poradila a následně řekne, že za Český statistický úřad. Název firmy, u které je zaměstnána, však říct odmítla. Když navštívíte stránky ČSÚ, vyskočí na obrazovce hláška o sběru cookies, které identifikují váš počítač a zaznamenávají úkony na stránce. Úplně jako u posledního internetového prodejce bot nebo psího žrádla.

Stát se chová jako informační predátor nejen u sčítání. Šmíruje takto na webech státních úřadů, či rezervačního systému očkování proti COVID-19. Očekávat od něj ochranu před největším nebezpečím současnosti, asociálními sítěmi, je naivní. Již dávno mohly být „vykleštěné“ zákazem shromažďování informací o uživatelích internetu a přenesením odpovědnosti za zveřejňovaný obsah na síť. Celý ekosystém šíření nenávisti by se zhroutil. Politikům však vyhovuje provádět cenzuru příspěvků na asociálních sítích pomocí trestního práva, protože se tím zpochybňuje princip svoboda slova. A to je možné využít i v jiných oblastech.

Údaje získané státem v minulosti nejednou sloužily k perzekuci lidí, například Židů a Romů. V roce 1851 zavedla radnice v Amsterdamu písemný přehled obyvatelstva, který u každého evidoval vedle jméno, datum narození, adresu i náboženství. Kartotéku využili nacisté pro dohledání Židů. Na tuto jejich databázi zaútočila v roce 1943 odbojová skupina, zapálila ji, ale dvanáct hrdinů svůj čin zaplatilo životem. Fantazie člověka nestačí k domyšlení budoucí reality. Na nakládací rampě k dobytčáku bývá pozdě přemýšlet o pošetilosti, s jakou jsme svěřili své údaje státu.

I dnešní sčítání proběhne neanonymně, což mimochodem naprosto odporuje principům statistického zjišťováni. Násilně vymáhané údaje jsou vždy zkreslené. A kromě možného zneužití údajů, jaké jsou další důvody, proč nesvěřovat údaje státu? Principiální. Prostě proto. Jak napsal Elias Canetti v knize Masa a moc….“Otázky totiž zvyšují pocit moci u samého tazatele; vzbuzují v něm chuť klást další a další. Čím častěji tázaný odpovídá, tím více se podřizuje. Osobní svoboda spočívá do značné míry v ochraně před otázkami. Nejsilnější tyranie je ta, která si dovoluje nejsilnější otázky.“

Předseda ČSÚ Marek Rojíček, tvrdí, že sčítání je unikátním zdrojem informací a umožňuje dělat zásadní rozhodnutí na základě „tvrdých a přesných“ dat. Politici se nikdy žádnými „tvrdými daty“ neřídí. Jsou snad používána dnes při boji s pandavirem? Podle cenzu z roku 2011 se 15 070 obyvatel Česka hlásilo k víře rytířů Jedi. Na základě těchto „tvrdých dat“ bych logicky očekával vznik Rady vlády pro rytíře Jedi a řád měl v církevních restitucích získat Muzeum letectví a kosmonautiky.

Při sčítání 2001 se zjistilo, že existuje přes 500 000 volných bytů. A využití těchto tvrdých dat? Jeden z nominálně nekomunistických, dodnes činných politiků přišel s nápadem, že obce by měli mít oprávnění tyto byty dosídlit.

Zvýší se sčítáním lidu náš blahobyt? Nikoliv, ba právě naopak. Mezi zjišťovanými údaji (mimo identifikátorů) neexistuje jediný, který jako občan potřebuji ke svému spokojenému životu a jehož znalost ze strany úřadů by mi něco přinesla.

Píše pan Vilém Barák na vilembarak.blog.idnes.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz