EpShark

Když se zaváděl systém PES, argumentovalo se potřebou objektivního způsobu určování míry rizik; prý bude každý vidět jasná čísla a vláda nebude dělat náhodná opatření, nýbrž je bude přizpůsobovat výstupům z toho čokla. Dokonce byla deklarovaná i pravidla, co bude na kterém stupni povoleno a zakázáno.

Už tehdy jsem k tomu měl své výhrady… ani ne tak k té myšlence samotné; spíše k tomu, že stát nic takového není schopen udělat dobře. Dostal jsem několikrát vynadáno, že odporuji objektivním metodám, že jsem anarchistický šarlatán a podobně.

PES už jede několik měsíců; co je výsledkem?

1/ V průběhu se mění metodika výpočtu; to v zásadě odporuje myšlence objektivizace míry rizik. Zejména když na to není příliš upozorňováno a výsledky dle starých metrik se porovnávají s novými. To je mimochodem státní klasika, třeba (a zdaleka nejen) u statistik dopravních nehod; když po zavedení bodového systému vzrostla (!) nehodovost, přišlo se do půl roku s novou metodikou a legislativou, dle které se spousta incidentů už do statistik nehodovosti nedostala.

2/ Když byl PES na začátku na čtvrtém stupni a začal vyhazovat čísla, která odpovídala pátému stupni, byl tento stupeň do několika dnů vyhlášen (protože objektivní metody); když nedávno začal celkem dlohodobě (i navzdory změnám metodiky) házet čísla odpovídající čtvrtému stupni, zůstal platit pátý, protože máme zaplněné nemocnice. Což jako nic proti, ten důvod chápu, ale nemělo být toto kritérium též do systému zahrnuto? K čemu pak máme „objektivní metriku“, když si stejně s výsledkem vláda vytírá prdel?

3/ Vtipný byl i ten důvod zavádění, že prý bude každý moci vidět, na čem je, a připravit se na budoucí opatření podle hodnoty indexu rizika; ono by to dávalo smysl, kdyby ovšem…

…kdyby ovšem vláda neupravovala ten index ZPĚTNĚ V ČASE.

Mám v prohlížeči stále otevřený tab se systémem PES přímo na stránkách Ministerstva zdravotnictví, každý den si ho refreshnu (podobně jako vládní stránku „Nouzový stav a mimořádná opatření — co aktuálně platí“ — ta se aktualizuje zhruba s dvoudenním zpožděním ????). Už celkem dlouho dochází k tomu, že jeden den máme třeba stupeň 72, ale druhý den se v grafu dozvím, že včera bylo 74.

K sepsání tohoto textu mě však inspirovala dnešní o něco silnější magie ministerstva! Ještě včera platilo, že index už měsíc nepřekročil 77 (a ještě několik dnů zpátky platilo, že ani těch 75, které jsou potřeba na pátý stupeň). A dnes? Voilà! Už víc jak týden jsme v pátem stupni; a navíc už od 18. února tam je pětkrát 80 (včera tam ještě 80 nebylo vůbec).

I kdyby se tedy opatření fakt určovala podle toho indexu, jak to řeší onu slibovanou predikovatelnost opatření, když se jeho hodnota mění klidně týden zpětně? Mohu počítat s tím, že se pohybuji někde těsně pod hranicí páteho stupně, takže to možná v následujících dnech přeskočí; jenže pak najednou přes noc zjistím, že jsme v pátem stupni už týden!

A přesně proto jsem ten systém kritizoval už pár měsíců zpátky. Jak jsem to mohl už tehdy vědět? No protože jsem tenhlencten anarchokapitalista teoretik, který nic neví o reálném světě a jen na něj tupě aplikuje přes sto let staré deduktivní závěry rakouské ekonomické školy, ze kterých celkem jasně plyne, že lidé u (státní) moci prostě nemají dost silné incentivy (a vlastně ani možnosti) odvádět svou práci tak, aby systém PES fungoval tím způsobem, jak bylo deklarováno. Na druhou stranu chápu, že každý světák a praktik mi vysvětlí, že je to špatnou politickou reprezentací a až si tam konečně (po kolika letech už?) zvolíme „ty správné lidi“, fungovat to bude!

Martinus Karthus Urza

Článek vyšel na svobodny-svet.cz