EpShark

To není žádný PES, ale MESS!

17. 1. 2021



Protiepidemický systém PES, který nás má provázet epidemií, se setkává s ostrou kritikou odborníků; jedním z nich je epidemiolog profesor Jiří Beran.

Epidemie bez epidemiologů

I v roce 2021 bude naše životy řídit všemocný protiepidemický systém PES, podivný model, na jehož vzniku se nepodílel žádný lékař, natožpak epidemiolog. Co všechno je v něm špatně a co v něm úplně chybí?

Během Vánoc jsem si konečně našel čas, abych se pořádně podíval na takzvaný systém PES, tedy protiepidemický systém, který byl představen veřejnosti 13. listopadu. A zjistil jsem, že jej vytvářelo široké portfolio odborníků, čtyři inženýři, čtyři magistři a pět doktorů přírodních věd. Tedy nikdo z nich není lékařem, natožpak epidemiologem.

Zdálo se mi to podivné a tak jsem si vyhledal v databázi publikační aktivitu autorů. Předpokládal jsem, že se široce věnovali medicínským problémům již dříve. Někteří měli první publikaci až z poloviny prosince 2020. Našel jsem ale, že se věnovali například Alleeho efektu, což je zjednodušeně efekt ve zvířecí říši, kdy s klesající hustotou populace roste průměrná zdatnost jejich členů, a to díky klesající intenzitě vnitrodruhové konkurence.

Především mladí odborníci se pak věnovali efektivnímu altruismu, kdy se snažili vysvětlit altruistům, aby sledovali jejich nákladové modely, protože jen tak altruismus může být efektivní. Zkrátka nikdo z autorů systému PES nemá lékařské vzdělání a nikdy se nezabýval infekčními nemocemi. Přesto byl jejich systém v Česku zaveden.

Celý PES, protiepidemický systém, by se vlastně měl spíše jmenovat MESS, tedy matematický systém sledování. Jeho důležitou součástí hodnocení rizika, které vychází ze čtyř ukazatelů:

  1. počet pozitivně testovaných v populaci,
  2. počet pozitivně testovaných a starších 65 let,
  3. procento pozitivity testů, tj. kolik bylo v procentech pozitivních testů z celkem testovaných osob, a
  4. takzvané reprodukční číslo, které se získává výpočtem a běžně používá především pro porovnání různých infekcí.

Bohužel systém vůbec nepracuje se základními ukazateli, které jsou v epidemiologii běžně používané a mají větší výpovědní hodnotu. Což jsou především:

  1. počet nově hospitalizovaných za jeden den,
  2. počet osob v daný den propuštěných z nemocnice,
  3. celkový počet hospitalizovaných a
  4. počet zemřelých v daném dni.

Čtyři uvedené ukazatele je třeba vztáhnout nejen k populaci jako celku, ale především k věkem vymezené rizikové skupině. Je nutné je doplnit o časové údaje — a to délku hospitalizace k propuštění, délku hospitalizace, která vedla k úmrtí, a čas od provedeného PCR testu do hospitalizace u osob zemřelých a přeživších. Pokud by byly k dispozici ještě údaje o místu nákazy osob, které zemřely, měli bychom výborné podklady pro rozhodování o tom, zda provádět cílená protiepidemická opatření společně s celkovými, nebo zda je možné provádět jen cílená opatření u rizikových skupin.

Z částečně zpracovaných výsledků Ústavu zdravotnických informací a statistiky je zřejmé, že osoby starší 65 let přispívají ke všem úmrtím 92 procenty. Pokud trpí nadváhou, kde Body Mass Index je větší než 40, nestabilní ischemickou chorobou srdeční a cukrovkou, je jejich šance na vyléčení vcelku nepříznivá. Jak je tedy možné, že například v Singapuru je smrtnost tak nízká? Vždyť stejnou rizikovou skupinu tam mají také? Rizikové skupiny tam jsou identifikovány zároveň s testem a včasná hospitalizace zabrání těžkému průběhu onemocnění.

Druhý poznatek souvisí s místem nákazy, které měly rizikové skupiny, jež nakonec zemřely. Ukazuje se, že k infekci nedošlo někde mimo domov, ale většinou od rodinných příslušníků, dětí, vnoučat či přátel při delším a nechráněném kontaktu. Proto je dobré s touto rizikovou skupinou udržovat krátké a chráněné kontakty za uplatnění 4R (ruce, roušky, rozestupy + rozum). Jen opakovanými analýzami zemřelých z rizikové skupiny a laděním cílených protiepidemiologických opatření se dá dosáhnout snížení smrtnosti jako základního cíle v této epidemii.

„Ukazuje se, že k infekci nedošlo někde mimo domov, ale většinou od rodinných příslušníků.“

Auta pryč ze silnic?

Pokud bychom principy současného PES (MESS) vztáhli na dopravu osobními automobily, situace by byla asi následující. Kdyby se v populaci zvýšil počet smrtelných úrazů při automobilových nehodách, zavedlo by se počítání nově zakoupených automobilů (počet PCR pozitivních testů), počet nově zakoupených automobilů seniorskou populací (PCR + seniorů), počet automobilů v rodině (procento pozitivních) a hustota dopravy (reprodukční číslo).

Pokud by se zvyšovaly prodeje aut, jejich počet v rodině a hustota dopravy, zavedla by se první opatření, které by bylo celoplošným zákazem jízdy pro služební automobily. Pokud by to nepomohlo, zakázal by se transport dětí automobilem do školy a na kroužky. Zavedení plošných opatření v dopravě určitě dokáže snížit počet smrtelných nehod.

Asi by ale bylo lepší provést detailní analýzu smrtelných nehod, ze které by třeba vyplynulo, že za velkou většinou z nich jsou senioři, kteří při řízení vozidla přeceňují své schopnosti. Pak stačí udělat to, co se dělá, tedy seniory v jedno- či dvouletých intervalech vyšetřovat a zjišťovat, zda při provozu vozidla nejsou hrozbou pro ostatní.

To, že byl bez jakékoliv širší diskuze u nás zaveden systém PES (MESS), je škoda, protože by se určitě matematické schopnosti tvůrců daly využít ke skutečně efektivním a cíleným protiepidemickým opatřením. Argument, že je neprovádí nikdo v Evropě, neobstojí, protože epidemiologie v západním světě je něco podstatně jiného než u nás, v zemi s tradicí skutečných epidemiologů, kteří více než významně přispěli celosvětově k úplnému vymýcení varioly neboli pravých neštovic jako doposud jediné infekční choroby, u níž se to podařilo.

(Profesor Jiří Beran je profesorem epidemiologie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.)

Přepis článku z tištěné Mladé Fronty DNES z 2. ledna 2020

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: