EpShark

California

21. 11. 2020



Jedním z autorů, který zrušil kánon klasické detektivky a dále rozvíjí tradici chandlerovské školy, je Ross Macdonald. Narodil se poblíž San Franciska roku 1915 a jmenuje se vlastním jménem Kenneth Millar, byl vychován v kanadském Ontariu, roku 1951 získal doktorát filosofie na Michiganské universitě u W. H. Audena prací o S. T. Coleridgeovi, od roku 1950 žije v Kalifornii.

Macdonald píše o zapomenuté minulosti, která se nečekaně promítne do současnosti. Událost z doby před dvaceti lety, zdánlivě zasutá v čase, náhle vystoupí na povrch a rozbouří naoko poklidnou hladinu, neboť „generace jsou jako cizí kmeny ztroskotané v čase“. Někteří kritici vidí v jeho románech dovršení Chandlera, jiní jeho knihy odsuzují pro přílišné moralizování, pro nadměrnou psychoanalytickou motivaci jeho postav. Materiál k složitým sondám do promlčené minulosti hrdinů hledá vždy v rodné Kalifornii, kam zasazuje všechny své příběhy. Že má z čeho čerpat, ukazují některá zajímavá fakta o tomto nejbohatším státu Unie.


V červenci 1969 oslavila Kalifornie dvě stě let od založení první mise otcem Junipero Serrou v San Diegu. K slunnému pacifickému pobřeží přicházeli dobrodruzi, zlatokopové, zemědělci, obchodníci… Dnešní Kalifornie má dvacet miliónů obyvatel a její území tvoří čtyři odlišné oblasti. Přístavní město San Francisco obráží liberální vlivy. Subtropický jih si zachoval konzervativní smýšlení, neboť byl okupován přistěhovalci z jihu a středozápadu USA, kteří přišli za sluncem. Rozsáhlý průmysl naftařský, elektronický, letecký, potravinářský přilákal velký počet dělníků zejména za druhé světové války a v letech poválečných. Třetí pásmo, táhnoucí se ve vnitrozemí státu, má převážně zemědělský ráz, prostírají se zde ovocné sady a vinohrady. A čtvrtým státem ve státě je Hollywood s filmovým průmyslem. „Lidé sem přicházejí a dělají věci, které by se doma dělat neodvážili, protože jejich chování by tam bylo nepřijatelné. Zde nejsou vázáni podobnými ohledy,“ říká Don Muchmore, člen městské rady v Los Angeles. Ovzduší snášenlivosti podněcuje k pokusům s novými formami chování — v Kalifornii vznikli hippies, zde byly první vzpoury v černošských ghettech a první revolty universitních studentů — ale nezakotvení v tradici společenství mnohdy vede k ztrátě vlastního já.

Nejvyšší sebevražednost v USA je v San Francisku (28,2 na 100 000 obyvatel). Každé druhé manželství v Kalifornii končí rozvodem. Počet narkomanů je zde nejvyšší v USA. Počet násilných trestných činů se zde v roce 1969 zdvojnásobil proti roku předchozímu. V San Francisku bylo roku 1969 zavražděno 109 osob. Pět miliónů aut, která denně projedou přes Los Angeles, přispívá k znečištění ovzduší. („Na městě ležel smog jako poklička na Papinově hrnci.“ – – Bíle pruhovaný pohřební vůz.) Veliké problémy s ochranou životního prostředí (na souši, ale i v pobřežních vodách) má San Francisco, San Diego a řada jiných měst. Kalifornská universita se může chlubit 14 laureáty Nobelovy ceny mezi svými profesory, ale kalifornské střední školství je druhořadé a zaostalé. (Srovnejme např. i školu Laguna Perdida — Rub dolaru.)

„Los Angeles nemá vlastní identitu. Píše se o něm jako o devatenácti předměstích, která hledají město. Nekonečné bulváry, které si jsou podobné jako vejce vejci… zprvu domácké, potom nechutně komerční či průmyslové, se vytrácejí do pustin, kde jsou roztroušeny chatrče, znovu se potom střídá domáckost a prodejny a průmysl, ale nikdy nedorazíte k nějakému centru… Všechno se zdá neskutečné jako kulisa od hřbitova Forest Lawn (Lesní palouček zachycený E. Waughem v Drahých zesnulých jako Šepotavé háje) až k popelnicím, které vypadají jako pařezy…“ Obraz, který lord Kinross vykreslil roku 1961 v knize The Innocents at Home (Našinci doma), se nezměnil, jenom některé kontury vystupují zřetelněji.

„Vždycky odpovídají, že vinu na tom nesou rodiče… pokaždé, když najdem některé to pohřešované děvče, prostě nám vykládá, že ztratila důvěru k rodičům…“

„Bylo jim jedno, že jsem doma. Proč by jim nemělo být jedno, když doma nejsem?“

To nejsou citáty z Macdonaldových románů. První je rozhovor s policejním seržantem Juanem Moralesem z policejní stanice v Mission Street, San Francisco, druhý, pořízený tamtéž, je výpověď sedmnáctiletého mladíka, který před dvěma lety utekl z domova (Bill Moyers: Listening to America, 1971).

Ale i u Macdonalda je často jádrem zápletky právě tento disharmonický vztah mezi rodiči a dětmi: Macdonald píše o mladé generaci vytržené z kořenů rodiny, kde mnohdy otec, jako třeba plukovník Blackwell v Bíle pruhovaném pohřebním voze, je „puritán, potomek dlouhé řady puritánů“, o mladých, kteří utíkají ze zatuchlého prostředí kalifornských peněžních aristokratů a kteří se snaží najít nějakou novou jistotu v životě, neboť staré hodnoty — většinou falešné — nemohou již uctívat. A jakoby v kontrapunktu ukazuje Macdonald přírodu, která není jen kulisou, ale naopak je nedílnou součástí jeho románů.

Jižní Kalifornie se stala megalopolí, která vznikla v posledních dvaceti pěti letech v důsledku nové technologie. Není centrem v tom smyslu, jako je Londýn a Paříž, protože tato města se dlouho a postupně rozvíjela a našla si životní styl a rovněž vztah k vnějšímu přírodnímu prostředí. Zde v Kalifornii je dvacáté století naroubováno přímo na přírodu. Odejdete-li dvacet kilometrů do vnitrozemí, jste uprostřed pustiny, kde nad vámi létají kondoři a orli.

Santa Teresa, v níž čtenáři poznají Santa Barbaru („zdálo se, že domy tohoto města patří k horám, opírají se o ně, jako by v jejich minulosti hledaly bezpečí“), je domovem ornitologa amatéra, bojovníka proti znečišťování přírodního prostředí Kennetha Millara a rovněž působištěm Lewa Archera.


Bývalý seržant kriminálky v Long Beachi, nyní soukromý detektiv Lew Archer, je „moderní člověk v technologické společnosti, člověk bez domova a vlastně i bez přátel… snaží se chovat tak, jako by ještě v lidskou společnost mohl věřit. Myslím, že v ni věřit může. Je postavou spojující rozpadávající se řád s novým, lepším. Nyní, když lidé přistáli na Měsíci, je na čase, aby zkoumali krátery naší Země,“ řekl o něm jeho tvůrce. (Newsweek, 22. 3. 1971).

Převážná část Macdonaldových románů je vlastně variace na jedno téma, ovšem i u jiných autorů — nejen detektivních — lze uplatňovat tuto námitku, která a priori nemůže být vedena jako doklad nedostatečné invence. Naopak, úzkým zaměřením s důrazem na komplexní objasnění mnohočetných vztahů a pohnutek, ukrytých hluboko pod povrchem, Ross Macdonald dokázal rozšířit hranice detektivního žánru. A jak chápe poslání detektivky, nejlépe dokumentují jeho vlastní slova: „Detektivní román se zabývá smrtí, zločinem a jinými formami zla. A já si opravdu myslím, že kořeny detektivního románu lze vystopovat až ve středověkých moralitách, jež záměrně volily náměty považované za tabu,“ prohlásil v interviewu v červnu 1972.

„Mám pocit, že je povinností spisovatele, aby komunikoval se společností prostřednictvím svých děl, aby psal pro největší počet čtenářů — a proto jsem si vybral detektivní žánr… A soukromý detektiv je právě jakýsi stín spisovatele při práci. Základním problémem zůstává, jak udržet hodnoty a vyjádřit je ve vašich činech, když společnost, v níž žijete, je postrádá. Je tomu jinak než v tradičních společnostech. Do knih nevkládáte nezbytně totéž, o čem mluvíte při rozhovorech. Do knih vkládáte věci, které jste se dověděl před deseti lety a jež se snažíte zapomenout. Člověk může být optimistou v životě — a já jím jsem — ale pesimistou ve svých knihách. A vlastně pouze optimista může snášet duševní muka spojená s psaním pesimistických knih…“

František Jungwirth


Pozn. PeTaXe.: Na první pohled by se mohlo zdát, že sem dávám nějaký článek vysvětlující současnou podivuhodnou levicovost americké Kalifornie v návaznosti na právě proběhlé americké volby a celkový odklon celých Spojených států k sebevražednému socialismu. Malý háček spočívá v tom, že tento text je součástí doslovu k jakési knížce a je téměř 50 let starý. Myslím, že do jisté míry vysvětluje, proč zrovna Kalifornie je líhní těchto progresivistických tendencí.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: