Proč leží moc v této zemi na ulici

25. 10. 2020

nemehla.jpg (40,174 kiB) — Přehlídka nemehel (generální nemehlo není nikde vidět)

Řídí nás nemehla

Také se vám čím dál častěji v mysli promítá tenhle předvolební slogan Andreje Babiše, který nás z billboardů po celé republice ubezpečoval, jak jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla? Obávám se, že ani marketingový mág Prchal nepředpokládal, že dojde k tak černému naplnění jeho slov.

Možná si řeknete, že kopnout si do vlády teď může každý a na jejich místě bychom také nevěděli, co máme pořádně dělat. Jenže my si je neplatíme za neschopnost, zbabělost a vyhrožování, my si tuhle partu z našich daní velkoryse dotujeme proto, aby kvalifikovaně rozhodovali a přijali patřičná opatření, která by na jedné straně chránila naše zdraví a na druhé nedecimovala ekonomiku.

Podnikatelé přes palubu

Když to vezmeme popořadě, tak na jaře nikdo nic pořádně nevěděl, počáteční zmatek by se tudíž dal odpustit. Co však omluvitelné není, je půl bilionový dluh a žádné výsledky, vláda musela minimálně selským rozumem dojít ke skutečnosti, že vir sám od sebe nezmizí a se zhoršeným podzimním počasím se situace rozhodně nezlepší, právě naopak. Naši čelní představitelé navíc selhali v podpoře postižených sektorů, která byla pomalá a zmatečná, jak už jsem psal ve svém starším článku. Podnikatelé často museli podporu z programu Anticovid vracet, někdy kvůli administrativní chybě, která sice byla na jejich straně, ale přičtěte si stres ze ztráty příjmů a zodpovědnost za zaměstnance a hned pochopíte, že úředníci by měli spíš být více nápomocní než rozdávat pokuty.

Na úterý 13. října připadá den soukromého podnikání, nevím, zda se mám hořkosladce smát nebo brečet, jaký dárek od naší vlády podnikatelé dostali. V gastronomii v podstatě ze dne na den musí zavřít své provozovny a přizpůsobit se na provoz výdejních okének, pokud mají vůbec tu možnost, pokud možnost nemají a zkrachují, tak jim ještě prezident přidá na náladě, protože podle něj „zkrachují jen neschopní“. Premiér sice včera slíbil, že postižené obory dostanou od státu náhradu, ale lidé mu už logicky nevěří ani slovo.

Fatální ztráta důvěry

Problém ztráty důvěry naší vlády je podle mě nejzásadnější a od něj se odvíjí i neochota části občanů přijímat logická, jednoduchá opatření jakými jsou roušky, rozestupy a desinfekce rukou. Důvěra je totiž ze slova věřit, a jak můžete věřit někomu, kdo přesouvá vlastní zodpovědnost tu na epidemiology, tu na ministra zdravotnictví a někdy na ministra školství, což premiér v tuto chvíli přesně dělá. Všimli jste si, jak najednou nenápadně mizí z tiskovek a předsouvá místo sebe pěšáky? Trik marketingového týmu kolem Babiše ale už průměrný volič snadno prokoukne, takže nebude fungovat příliš dlouho. V těžkých chvílích lidé potřebují srozumitelná a jasná vyjádření s přesně formulovanými podmínkami, nikoli blábolení a vyhrožování, že si za všechno můžeme sami svým chování.

Tahle alibistická výmluva z úst premiéra nebyla jen jeho osobním selháním, ale odstrašující ukázkou, že Babiš nezapomněl nic z praktik dávno minulých, mezi které zastrašování a výhrůžky neomylně patřily. Třešinkou na dortu bylo vystoupení premiéra na poslední tiskové konferenci, nevím, zda se pokouší svým vystoupením nahradit divadelní představení v kategorii absurdní drama, ale rozhodně jsem z něj neměl dojem, že celá vláda má vůbec nějaký plán. A jsme opět u té důvěry, přece nikdo z vás nevěří někomu, kdo evidentně neví, co dělá.

Premiér by měl sebrat poslední zbytky sebeúcty, a pokud není schopen působit na lidi jako důvěryhodný a názorově pevný lídr, kterého nevláčí průzkumy veřejného mínění, tak by měl odstoupit. Jak se říká, není čas ztrácet čas a teď to platí dvojnásob, nepotřebujeme nekompetentní politiky, ale krizového manažera, který přesně nastaví podmínky a hlavně dodá lidem víru, že to zvládneme. Nebudeme si nalhávat, že nás čekají snadné časy, ale potřebujeme naději a ta se s touhle vládou vykřesává bohužel jen hodně těžko.

Píše pan Miroslav Křížek na miroslavkrizek.blog.idnes.cz

Pozn. PeTaXe.: Tak samozřejmě bych jenom uvítal, kdyby ta hornouherská škrkavka navěky zmizela v propadlišti dějin, to je zcela bez diskuze. Stejně tak ta suita progresivních levičáků z ČSSD v čele s Hamajdou a Maláčovou, kteří se svým volebním výsledkem vlastně vůbec v téhle vládě nemají co pohledávat. Společně už napáchali takové škody na ekonomice a soukromém podnikání, že už je to dále nesnesitelné. Otázka však zní: koho jiného na jeho místo? Protože profesůrek Fialka, který si na tu funkci dělá zuby dlouhodobě, opravdu není řešením. To by byla cesta z deště pod okap.

A ještě drobnost trochu mimo téma: v roce 1995, když tady byla ta chřipková epidemie, tak hlavní hygienik v médiích oznámil, že úmrtnost v důsledku epidemie vzrostla o 6000 proti dlouhodobému průměru. Kolik z toho bylo přímých obětí v důsledku chřipky a kolik ji mělo pouze jako vedlejší faktor úmrtí, nebylo nikdy přesně vyčísleno — každopádně úmrtnost vzrostla 4×. Já vím, neradno životy přepočítávat na peníze. Jenže si tak říkám, že kdyby se podobných 6000 životů zachránilo tímto druhým lockdownem, který ekonomiku zcela zdrtí, vychází mi nějakých 83 milionů na jeden zachráněný život. (A to nepočítám škody na podnikání, jen vládní dluh a ještě bez úroků z toho dluhu.) Můžeme si vůbec takovouto částku dovolit?

Článek vyšel na svobodny-svet.cz

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Vložit komentář: