1. 8. 2020
Když jde nejstarší česká politická strana do krajských voleb s nevysloveným přáním dostat se nad pět procent, signalizuje to, že s ní není něco v pořádku.
O důvod víc, že jde o vládní politickou stranu, která navíc drží tři důležité ministerské pozice (vnitro, sociální věci, zahraničí), jež dokáží potenciálně ovlivnit rozhodování jejich voličských skupin. O co se tu tedy hraje?
Největší tragédií ČSSD nebyly korupční skandály a aféry, které se nevyhnou žádné politické straně. Volebních procent to nikomu nepřidá, ale vedení strany má vždycky páky jak nastolit nový začátek, třeba jen tím, že zruší své organizace, jako to svého času udělaly ODS a ANO.
Podstatou všech problémů ČSSD je, že po roce 2010 nastala personální „genocida“, která ze sociální demokracie udělala jednorozměrnou stranu. Do té doby byla ČSSD federací různých proudů a sil. Tohle názorové rozkročení jí dávalo výbornou možnost zachytit dělníky z těžkého průmyslu, tradiční zaměstnance, menší živnostníky, většinu učitelského stavu a nevýznamnou část protestního voličstva. Taková voličská koalice vzniklá po volbách 1996 spolehlivě zaručovala ve sněmovních volbách výsledky mezi 20 až 32 procenty hlasů.
Okrajovou skupinou mezi funkcionáři ČSSD už tehdy byli levicoví progresivisté, kteří sice nepřinášeli voličské hlasy, ale začali ovládat stále více chod a personální politiku strany. Po známé roztržce reprezentované jmény Sobotka-Hašek, krátce po sněmovních volbách 2013, se Sobotkova skupina rozhodla vytlačit jiné názory mimo stranu.
Během čtyř let se z dvacetiprocentní stala strana sedmiprocentní (volby 2017), která dnes bojuje o překročení pěti procent. Jejich voliče dnes z větší části „obsluhuje“ Andrej Babiš, který je pro řadu exvoličů ČSSD uvěřitelnou figurou, jež vyjadřuje jejich zájmy a názory.
Namísto toho ČSSD dneška symbolizují třicátníci, kteří nikdy nepracovali a jejich postoje mají blíž k evropským progresivistickým elitám než lidem ze Sokolovska a Ostravska. Tak dlouho sobotkovské vedení ČSSD mluvilo o nových voličích z řad tzv. městských liberálů, až si jejich tradiční voliči řekli fajn a přesunuli se k hnutí ANO. Politika, která je především o reprezentaci zájmů, dokáže být někdy takhle jednoduchá.
Před říjnovými krajskými volbami se vedení ČSSD rozhodlo vytvořit nový program, který nazvalo Nové Česko. Nevysloveným záměrem je překonat roztržku s bývalými voliči. Progresivisté kolem Jany Maláčové, kteří dokument připravovali, zase jednou dupli na plyn přerozdělování. Takže nabízí čtyřdenní pracovní týden (od roku 2025), zvýšení minimální mzdy od roku 2023 na 20 tisíc (dnes 14 600 Kč), zestátnění vodáren, redukci počtu zdravotních pojišťoven na dvě, výstavbu komunálních bytů, eliminaci Airbnb.
Návrhy jako podpora menšin a otevírání hranic uprchlíkům, jsou v textu potlačeny. Podobně štědrý program v komunálních volbách na pražský magistrát (2018) však vedl jen k propadu ČSSD pod pět procent. Lidem totiž nejde o písmenka na papíře, ale uvěřitelnost reprezentovanou určitými lídry. Pokud se nedokážou ztotožnit s těmi „svými“ ve vedení politické strany, žádný program v tom nic nezmění. A to se ČSSD stalo.
Zvnějšku viděno vypadají kandidátky ČSSD do krajských i senátních voleb jako nabídka strany, o niž nemají zájem ani její vlastní členové. ČSSD nasadila své kandidáty jen ve 20 ze 27 volebních okrsků, přičemž řada jejich senátorů jde přímo proti nim (Antl, Třísková). Totéž se děje s bývalými hejtmany za ČSSD (Zimola, Bernard).
Další představitelé ČSSD vesměs skrývají své značky pod předvolební kandidátku různých stran. Takto to chtěli udělat i v Ústí, ale lidé kolem předsedy Jana Hamáčka to natolik rozlítilo, že proti nim postaví narychlo spíchnutou sestavu, kterou diktovali starosocialisté v čele s Jiřím Paroubkem. Tenhle motiv o možném Paroubkově comebacku se stal natolik mediálně atraktivním, že překryl všechny zprávy o ČSSD.
Tyto i další indicie naznačují, že po říjnových volbách budeme svědky dalšího sestupu této strany. Obrat nezpůsobí sebešílenější sociální dávka v programu, jak si představují levicoví progresivisté v čele ČSSD. Obrat nastane, až se sociální demokracie vrátí ke kořenům a názorově rozkročí. Třeba fúzí s jinými stranami a proudy, na tom nenáležití. Bez toho budou jejich programy připomínat jen chlapecké pokusy lovit na udičku žraloka v českém rybníce.
Píše pan Bohumil Pečinka na info.cz
Článek vyšel na svobodny-svet.cz
Kam až jsme to dotáhli aneb sbírka potravin
Vidlák: My nemáme zahraniční politiku, my máme Lipavského
Václav Klaus pro volební sněm SPD
Západ samolibě zblbnul a Evropa je opět v situaci jako před první světovou válkou
EU chce, aby zbrojovky dělaly více pro Ukrajinu. Ale banky neposkytují zbrojařským firmám úvěry
Milan Kňažko: V Kremlu už otvírají šampaňské. Po Orbánovi teď mají i Fica a Pellegriniho
Z holokaustu je nutné vinit člověka, který ho vymyslel, nikoli Boha, říká kněz Marek Orko Vácha
Generace Z nevidí důvod proč makat, byt si nekoupí, hledáme spíš balanc, říká vítězka ceny Anděl
Finance jsou opravdu hodně napnuté
Lenka Králová: V Tranzu se bavíme o našich životech, abych ukázala, že se nás nemusí lidé bát
Kdo vyhraje slovenské prezidentské volby?
Lukačevič o Problému tří těles: Ve vesmíru jsme jako lesní jahůdky, není rozumné na sebe upozorňovat
§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na webu epshark.cz reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§