EpShark

To si takhle včera večer kontroluju Novinky kvůli sběru materiálu do Hovínek a narazím vám na zajímavou věc. Zajímavou i na kocourkovské poměry v tom našem Banánistánu.

Jsme tu sice díky střídání režimů jen za mého života zvyklí už na ledacos, marná sláva, ale občas přece jenom pozdvihnu obočí. Jako třeba když si v 10:45 přečtete prohlášení náměstka ministra vnitra k říjnovým volbám v tom smyslu, že odložení říjnových voleb nehrozí, protože nemáme nouzový stav a volit se přece může krásně i s breberkou. Aby se v 17:56 objevil článek s titulkem: „Hamáček nevyloučil další mimořádný stav a odklad voleb.“

Hm. První, co vás napadne je, že soudruzi si zjevně nesladili notičky. Což je vždycky průser. Vypadáte jako blbci a hlavně, poddaní můžou pod vlivem těch hybridních ruských dezinformací zneklidnět. A to nechcete. Zvlášť v případě, kdy chystáte něco, co se jim určitě nebude líbit. Protože neklidní poddaní jsou noční můrou každého státu. Demokratického i nedemokratického. Místo, aby poslouchali pokyny vrchnosti a tiše roztáčeli kola ekonomiky, se najednou houfují, vykřikují protistátní hesla nebo šíří nenávist na sociálních sítích. Tím pádem nic neroztáčí a ohrožují růst HDP. A hlavně vaši pověst u těch, co řídí zase vás.

Oba typy režimů proto dělají všechno možné, aby občany udrželi v klidu. Zamlčují fakta, mlží, lžou, uplácejí či rovnou vytvářejí alternativní realitu. Komunista Zápotocký lhal, že měnová reforma nebude. Politicky neuchopitelný exot Havel zase lhal, že inflace a nezaměstnanost rozhodně nehrozí, že už nikdy nevstoupíme do žádného paktu, že bombardovat je vlastně prima a že prezidentem bude jen půl roku. Najdi rozdíl. Cílem je ve všech případech hlavně nezneklidnit.

Je cosi shnilého ve státě dánském

A jako druhé vás logicky napadne, že tady něco už fakt začíná smrdět. Vzhledem k tomu jak stát k breberce i poté, co jí tak slavně porazil na hlavu, stále přistupuje a podle mnoha náznaků i nadále přistupovat hodlá. Stále se střídavě zarouškovávají a zase odrouškovávají různé oblasti, zavírají hospody a likvidují živnosti, otevřeně se hovoří o celoplošném podzimním zarouškování a o dalších vlnách.

Nemluvě o informacích o tom, že kdo bude v době voleb v karanténě, má smolíka. Prostě to zakážeme. Abyste se nenakazili a neumřeli. Zbavíme vás volebního práva, protože na koronavirus umře skoro tolik lidí jako na rýmu. Ne, že by snad volby mohly momentálně něco změnit, ale křičí se tady o ohrožení demokracie každou chvíli a když je jednou skutečně trochu ohrožena, je víceméně ticho. Zajímavé. Žádné mediální bouře, ruské ovlivňování skotských voleb má o dost větší pokrytí. No, nic.

Teď krátká rekapitulace minulých měsíců: „Je tady breberka a jestli nechcete všichni umřít, musíte se zabalit do igelitu, který si někde sežeňte, zavřít svoje krámy, sedět bez hnutí doma a nechat si za svoje peníze furt dokola strkat do nosu uchošťouru dokud neřekneme, že je breberka pryč. A hlavně musíte poslouchat pana profesora Prymule,“ řekl nám onehdy stát prostřednictvím Toho, co všechno dělá nejlépe v Evropě. OK, řekli jsme si my. Asi to muší bejt. A tak jsme zabalení v igelitu způsobně čekali, až se díky tomu, že přestaneme prodávat boty, breberka vrátí do Číny a my k normálnímu životu.

Jenže breberce se tady zalíbilo, a už s námi zůstane. Boty neboty. „Hlavně proto, že jste velice nedisciplinovaní, sociálně nezodpovědní a kazíte tak úsilí pana profesora. Nechodíte dva metry od sebe, roušky se vám nelíbí, eroušku sabotujete, chytrá karanténa je jen kvůli vám pořád blbá a děláte si kozy z toho, že koronavirus je nejnebezpečnější po 23 hodině,“ říká nám teď v podstatě stát.

Od kolébky do hrobu

Já jsem státomil. Stát je úžasná věc, největší lidský vynález ever. Proč nakládat se svými životy po svém v souladu se svým rozumem, svou vůlí, svou přirozeností a svými potřebami, když jej můžeme celý prožít jako úřednické loutky. Velice zadlužené úřednické loutky. Jednou vás vodí finančák, jindy inkousti z Brusele nebo báby z hygieny, co všechny do jedné vypadají jako by do práce lítaly na koštěti.

I politici vodí. Co jiného jsou ty hromady zákonů a směrnic na úplně každičký prd, co vás nevyhnutelně nutí jít jen tam, kam chtějí politici, které jste přitom zpravidla nevolili, než vodící drátky?

Stát a jeho byrokrati vědí přece všechno lépe než my — má přece experti — a kazeň musi byt. Jednání podle vlastní vůle, užívání rozumu, individualismus nebo dokonce zhoubný pravicový konzervatismus zneklidňují úředníky, narušují hladký chod byrokracie pečující o občana od kolébky do hrobu a ohrožují liberální demokracii.

A kdo odmítá poslouchat Kena a jeho hygienické paní na slovo, kdo odmítá uvěřit, že korona rovná se ebola, kdo se zavzdušňuje při pohledu na statistiku nakažených v televizi, nebo kdo dokonce na náměstích křičí, že není žádný hňup, je nepřítel státu. Nebo alespoň hňup. Je přece pandemie, nevidíte?

Vždyť přece každý musí vidět, jak je ten virus nebezpečný. Státy by přece nezlikvidovaly své ekonomiky, kdyby šlo jen o chřipečku. S koronavirem už tady přece umřelo celých 360 starých lidí s bambilionem jiných smrtelných chorob z deseti milionů a celých 148 jich s ním momentálně leží v nemocnici. A v televizi dokola ukazují i všechna ta další čísla jako kdyby šlo o morovou ránu. A to by přece nedělali, kdyby to nebylo velice vážné.

Cui bono?

Popravdě netuším, proč zrovna covid-19 vyvolal, co vyvolal a proč třeba příznakově podobné (u nás ročně vysoké statisíce) i více smrtící (u nás tisíce lidí ročně) chřipkové viry tenhle stát, WHO ani Českou televizi nijak nevzrušují. Proč, když je podobných virů všude hromada, se ekonomiky zastavují ausgerechnet jen kvůli tomuhle. Chřipka tu ročně sklátí klidně i milion lidí, důchodci padají jak mouchy, ale hospody kvůli tomu nikdo nezavírá a nikdo nás nebalí do igelitu. Zajímavé.

Co ale už více než tuším je, že tahle breberka mě i vám fakt změní život. Nic už nebude jako dřív. Zvykněme si, že virová buzerace se zjevně právě přidává k již existujícím buzeracím — politické korektnosti, zelené, rasové, homosexuální, progresivně levicové, multikulturní a tak dále. Už ani nejdou spočítat.

A v kombinaci s tím, jak nám životy mění a hlavně hodlá změnit Brusel, mám opravdu mnoho důvodů se domnívat, že z toho všeho asi nebudu zrovna skákat metr vysoko radostí. A ani vy nebudete, věřte mi.

Píše Lu Lina na NonServiam.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz