EpShark

Listopad ještě neskončil

17. 3. 2018



Dlouhých 28 let uteklo od 17. listopadu 1989, noci z pátku na sobotu, kdy jsem si na Národní prožil nejhorší hodiny svého života. Byla to tehdy krvavá řež a hodiny obrovského strachu nejen o můj, ale o životy všech, kteří jsme byli sevřeni ze všech stran kordony policistů, červených baretů a obrněných transportérů s radlicemi. Bez možnosti úniku.

Dlouhých 28 let uteklo od prvních zklamání a rozčarování, když se ihned začalo představiteli Občanského fóra vyjednávat s komunisty, místo aby se po všech zvěrstvech, které za desítky a desítky let napáchali, postavila zločinecká KSČ okamžitě mimo zákon a v jediné vrcholné funkci se již nikdy nemohl objevit žádný komunista nebo estébák. Nestalo se. Revoluce, kterou především studenti zažehli, velmi rychle pohasla. Mnozí z nás již pár měsíců po Listopadu začali mluvit o „ukradené revoluci“. O zmařené šanci, aby došlo k opravdovým a zásadním změnám SYSTÉMU.

Osobně považuji za největší zlo pro naši zem a největší příčinu, proč Česká republika nevzkvétá výrazně rychleji, právě zachování centralistického způsobu (systému) správy a řízení naší země (nás všech). Takový systém je totiž zhoubný ze své podstaty a je živnou půdou pro různé sociopaty, psychopaty a prospěcháře, kterým jde jen a jen o ukojení vlastních sobeckých zájmů. Je živnou půdou pro korupci a rozkrádání, protože nemá (cíleně) žádné nebo naprosto nedostatečné kontrolní mechanismy.

Lidé opět vychází ve větších počtech do ulic, opět se demonstruje. Opět jsou tyto demonstrace vzdorem proti komunistům a estébákům. Oni se ale nevrací k moci, jak si mnozí myslí. Oni ji nikdy z rukou nepustili. Na jednu stranu je dobře, že se zvedá zájem lidí o politiku. Na druhé straně je protest proti Ondráčkovi, Babišovi nebo Zemanovi málo. Vždyť oni jsou jen důsledkem polistopadové politiky. Nebylo by jich, kdyby nebylo všech politických stran a vlád předchozích, které neudělali lautr nic pro to, aby se změnil právě centralistický systém.

Daně jsou lidem i firmám neustále zvyšovány (v součtu přímých a nepřímých daní platíme státu více než 60 %), státní dluh se zvýšil ze 158,8 miliard (1993) na 1,788 bilionu (1. pol. 2017), počet právních norem narostl ze 430 000 (1989) na 2 000 000 (2017), počet státních zaměstnanců v ČR dosahuje 445 000 lidí (na jednoho zaměstnance ve veřejném sektoru připadá 9,6 obyvatele), dálniční síť se staví pomaleji, než před rokem 1989 (nemluvě o příšerné kvalitě a ceně výstavby), platy učitelů jsou mizerné a nejnižší v Evropě (učitelé berou pouze 56 % platu ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, nemluvě o zkostnatělosti celého školského systému).

Nikdy neudělala žádná vláda (parlament) v naší zemi nic pro malé a střední podnikání jakožto tahouny prosperity, zaměstnanosti a rozvoje (protežují se a podporují jen velké korporace, koncerny, řetězce, banky, finanční skupiny). A co je nejhorší, náš stát není právním státem, protože policie a justice se nestaly nezávislými a jsou stále pod vlivem politiků.

Mnoho lidí mi říká, že název iniciativy Listopad ještě neskončil je vlastně zavádějící, protože ještě ani nezačal. Já ale vím, že pro mnohé z nás, kteří se účastnili demonstrací v roce 1989 a jezdili po 17. listopadu po celé zemi od jedné fabriky k druhé, od jednoho setkání s občany k druhému, začal. Otevřela se cesta k svobodnějšímu životu nás všech k novým možnostem a příležitostem.

Nemohli jsme ale tehdy tušit, že se v Prognostickém ústavu připravují ti, kteří ihned po Listopadu využijí politické naivity (což nemá nic společného s hodnotami) filosofů a humanistů v čele OF (z dnešní terminologie by asi mnozí řekli pravdoláskařů) k obsazení nejdůležitějších postů v řízení země (Dlouhý a Komárek — místopředsedové federální vlády), financí (Klaus — ministr financí federální vlády), vnitra (Komárek — ministr vnitra federální vlády [1] ), hospodářství (Dyba — ministr hospodářství vlády ČR) i správy majetku státu (Ježek — ministr správy národního majetku a jeho privatizace).

Paralela s obdobím před rokem 1989 je dnes dosti podobná. Přestože se roky vědělo, že komunistický režim padne, nebyla zde žádná skupina osob, která by měla připravený plán a strategii postupu, až se tak stane. Stejnou situaci zažíváme v těchto letech. Prohnilost polistopadového systému vrcholí Zemanem a Babišem (ANO), ale opět zde není žádná skupina (politická strana či hnutí), která by měla jasnou vizi, plán, strategii, ale i kvalitní osobnosti, jak změnit celkový centrálně řízený a díky tomu i fatálně zkorumpovaný a mafiánský systém v naší zemi. A to je zásadní problém.

Občané mohou demonstrovat a projevovat nesouhlas se správou naší země do aleluja. A znovu opakuji, že je dobře, že se konečně probouzí a dávají svoji nespokojenost najevo. Ale co dál? Vládne ten, kdo dá dohromady 101 poslanců ve sněmovně. Jen zde je možné změnit celkový systém. Prozatím, v uplynulých 28 letech, to chápali vždy jen ti, jejichž jedinou vizí byl vlastní prospěch a kterým šlo pouze a jen o prachy či dobře placené trafiky, ale rozhodně ne o občany.

Píše pan Petr Suda na blog.idnes.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: