EpShark

Novolevičácké třeštění a diktatura menšin

2. 6. 2020



HŮŘ UŽ BYLO? „Všichni ti, kteří křičí ‚více Bruselu, více Unie‘, nehájí české zájmy, ale hlavně německé, respektive francouzské,“ míní hudebník a člen Trikolóry Petr Štěpánek.

Nevynechal ani Rusko, Čínu, USA a tvrdě se opřel do EU. Přečtěte si, co říká o Andreji Babišovi i o dalších politicích ANO nebo jak zpětně hodnotí náš „ekonomický postoj“ v devadesátých letech. Velmi rázně se pak také vyjádřil na adresu umělců: „Když na milionchvilkové Letné vidíte některé herečky, kterak s tváří brunátnou zlem a nenávistí vyřvávají cosi o pravdě a lásce, veškeré iluze o uměleckém svědomí národa jsou fuč,“ říká Petr Štěpánek s tím, že kredit, který měli umělci ze sametové revoluce, je dávno pryč.


„Dobře už bylo!“ Tato slova slýcháme zejména u mladší generace. Šíří se názor, že budoucnost bude černá. Je podle vás důvod být ohledně budoucnosti pesimista? A pokud ano, tak z jakého důvodu?

Budoucnost není ani černá, ani bílá. Budoucnost je taková, jakou si ji uděláme. Je to jen a jen na nás. Ale je pravda, že trendy, kam se řítí svět, jsou příšerné. Myslím všechno to novolevičácké gender-, enviro-, homo-, femini-, klima- a jiné třeštění a s ním spojenou diktaturu menšin. Z tohoto pohledu budoucnost už opravdu není to, co bývala.

K názorům typu — „dobře už bylo“ přispívá i velké zdražení potravin, především ovoce a zeleniny, které zaznamenáváme v těchto dnech. Zdražují i další věci. V ČR je nyní největší inflace v EU. Co na to říkáte?

Nejsem ekonom. Odborné komentáře raději ponechám povolanějším. Ale že je tu trend řešit ekonomické problémy znehodnocováním měny, rozuměj znehodnocováním úspor obyvatelstva, vidí i laik. Jenže tisknutí dalších a dalších ničím nepodložených peněz je tak snadné a není na to vidět.

Epidemie koronaviru vyvolala mimo jiné otázku právě o potravinové soběstačnosti ČR. Už začala debata o tom, aby se Česká republika stala soběstačnou jak v některých oblastech průmyslu, tak i v zemědělství. Je to ale vůbec možné, když jak vlastnicky, tak vývozně jsme jasně napojeni na Německo, potažmo na EU?

Řeči všech těch našich liberálů až za hrob mě moc nedojímají. Ta jejich dogmata by platila, kdyby tady všude kolem, myslím především Evropskou unii, fungovala opravdová volná soutěž. Jenže trh je naprosto pokřivený systémem zločinných dotací. Náš zemědělec pracuje za úplně jiných podmínek než třeba ten francouzský. Jeho produkce je dotovaná, a proto si může dovolit nižší ceny. Takže nějaká ochranářská opatření, zvláště pak pro případ nenadálých krizí, mají bohužel jistý smysl. Nežijeme v ideálním světě.

A máme šanci se do něčeho takového pustit, aniž zchudneme, jak někteří varují? Co říci na slova těch, že ohledně potravin by se v tom případě značně omezil sortiment, konkrétně například — místo 15 druhů jogurtů třeba jen pět?

Všechny ty rádoby liberální řečičky fungují, když svítí slunce. Když přijdou mraky, jako třeba teď koronavirová pandemie, všechno jde stranou a každý se na prvním místě stará sám o sebe. Plyne mi z toho jediné. Nebuďme naivní. Mocnosti neprovozují žádnou filantropii — ani ty, které jsou dnes našimi spojenci –, nýbrž hájí svoje zájmy. Ty ekonomické na prvním místě. Všichni ti, kteří křičí „více Bruselu, více Unie“, nehájí české zájmy, ale hlavně německé, respektive francouzské.

Když se podíváme na statistiky, po roce 1989 začala česká společnost bohatnout. Dá se ale říci, že jsme těch třicet porevolučních let využili k tomu, abychom si zajistili dobrou budoucnost? Co říci na názor, že jsme český průmysl a majetek odevzdali do zahraničních rukou výměnou za lepší mzdy?

Už v devadesátých letech proti sobě šly dvě koncepce. Jedna říkala, pozvěme si sem zahraniční majitele, oni to přece umějí, přijdou a pozvednou naše podniky. Jako kdyby podnikání byla nějaká dobročinnost. Pravda, přišli. A častokrát tady postavili jen montovny, a když všechny ekonomické a dotační výhody pominuly, odtáhli dál na východ za ještě levnější pracovní sílou. Druhá koncepce stavěla na tom, že je potřeba vytvořit české vlastníky, kteří jsou svázaní se zdejším prostředím. Těm ovšem chyběl kapitál. Nakonec je to taková plichta.

Je Andrej Babiš tím správným člověkem, který by nás měl provést nastávající krizí? Je na obtíž jeho minulost z 80. let, nebo naopak léta v komunistickém zahraničním obchodě může zúročit? A vadí jeho minulost budování ekonomického impéria, nebo i to může být výhoda?

Andrej Babiš tím správným člověkem není. Ale ne proto, že má problematickou minulost, kvůli které se do něho trefuje bezzubá, benigní, nemohoucí opozice. Není tím správným člověkem proto, že nedělá poctivou politiku. Něco jiného říká doma a něco úplně jiného v Bruselu. Však se podívejte, jak poslanci za ANO hlasují v Evropském parlamentu nebo co vyvádí v Evropské komisi nominantka ANO Věra Jourová. Chleba se láme na přístupu ke „Green Dealu“, nikoli při televizních řečičkách.

Kdo kromě politiků by v této krizi měl být „lídrem“ a autoritou, která bude lidem ukazovat směr? Mohli by to být umělci? V minulosti sehráli svou roli v sametové revoluci, v poslední době z nich však zejména voliči Miloše Zemana byli rozpačití. Jaká je „role umělce v českých dějinách“? A co od něj žádat dnes?

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Kredit, který umělci, a především herci, měli ze sametové revoluce, je dávno pryč. Když na milionchvilkové Letné vidíte některé herečky, kterak s tváří brunátnou zlem a nenávistí vyřvávají cosi o pravdě a lásce, veškeré iluze o uměleckém svědomí národa jsou fuč. Daleko spíš si klepete na čelo.

Naším „ideovým vzorem“ posledních 30 let byly Spojené státy. Nyní jsou značně zasažené pandemií. Jde jen o dočasný defekt, nebo má americká demokracie a americké postavení ve světě skutečně vážné potíže? Co s USA nyní bude?

Spojené státy se potýkají se stejným problémem jako třeba země Evropské unie. Zmizel respekt k demokracii. Liberální demokraté, kteří už dnes nejsou ani liberální, ani demokraté, vyznávají jediný „správný“ pohled na svět. A když ve volbách zvítězí někdo jiný, někdo s trochu odlišným přístupem k věci, neakceptují to. Nenechají ho normálně vládnout. Sklízíme plody šílené, smrtící politické korektnosti a deficitu demokracie. Koronavirus s tím nesouvisí.

„Koronavirovým“ potížím ale čelí i Rusko, a to značným. Rusko určitá část naší společnosti považuje za vzor. Je to správné? A je Rusko tak křehké, že by z pandemie a případné ekonomické krize mohlo vyjít katastrofálně? Co nám říkají dějiny?

Rusko si jde svojí cestou. Trochu jinou než Západ. Autoritářskou, chtělo by se říct carskou. Diktatura to ale není. Naopak, je to bohatá země. Svoje rány si nakonec vždy dokázalo zhojit. Ty válečné, komunistické, jelcinovské i sankční. Není důvod, proč by se nakonec nemělo vyrovnat s nějakou pandemií.

Pokud jde o Čínu, ta dráždila Západ už dávno tím, že mu brala pracovní místa, podhodnocovala svou měnu a zejména USA se jí obávaly. Nyní Západ mluví o tom, že na Čínu udeří kvůli „reparacím“ za koronavirus. Je dnes Čína v podstatě zastavená na své cestě za tím, aby se stala celosvětovým hegemonem?

Čína nikomu nic nebrala. Západ jí to dával sám a dobrovolně. On snad někdo nutil západní země, respektive jejich firmy, aby rušily pracovní místa ve svých zemích a výrobu přesouvaly do levnější Číny? Sledujeme zajímavý jev. Zatímco „komunistická“ Čína vesele importuje kapitalismus, kapitalistický Západ ničí sám sebe bujícím socialismem.

Evropská unie je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Nyní se navíc rodí plán Merkelové a Macrona, který by i nás mohl zavázat k tomu, abychom pomohli zemím EU zasaženým virem (a které jsou i tak na hraně ekonomického kolapsu), čili Itálii, Francii nebo Španělsku. Jde o prostou solidaritu, nebo bude naše země vysávána silnějšími? Jaký postup zvolit?

Jestli celá koronakrize přinesla něco dobrého, tak to, že brutálně strhla masku Evropské unie. Ono to sice není nic nového, ale tentokrát se to vyjevilo ve zvláště koncentrované podobě. Komu že to máme pomáhat? Komu se to pomáhalo minule? Prý Řecku. Ve skutečnosti ovšem německým bankám. Teď je tu pro změnu Itálie se Španělskem. Země, ve kterých jsou důchody daleko vyšší než u nás. Stejně jako v Řecku. Takže tyhle pohádky může Angela s Emanuelem vyprávět leda tak dětem. Není to žádná solidarita, je to vyčůranost maskovaná rádoby filantropií. Děkujeme, nechceme.

Co vůbec ukázala pandemie o světové ekonomice? Je nadále udržitelné, aby se pouze kvůli ceně vyráběly pro celý svět na jednom místě výrobky, u kterých se v pandemii ukázalo, že jsou strategicky důležité?

O tom nerozhodl žádný soudruh ani pan „Se“. Ta výroba „se“ tam nepřesunula sama. O tom vždy rozhodl někdo konkrétní. Ať už na politické nebo byznysové úrovni. Takže se nevymlouvejme na „se“, ale spíš se zamysleme nad tím, jestli v tohle trendu pokračovat, respektive co dělat jinak a lépe.

Říká pan Petr Štěpánek pro PListy

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: