EpShark

Británie ve víru korunního viru

28. 5. 2020



Prestiž vlády Jejího Veličenstva už několik týdnů nezadržitelně upadá a odsudku za zmatenou politiku ochrany před epidemií se těžko zbaví.

Ostře kriticky se vyjadřují nejen opoziční média, ale nervozita stoupá i mezi konzervativními poslanci a ministry, pravicový tisk volá po okamžitém ukončení plošné karantény, zejména v Londýně, kde se počet nově nakažených přibližuje k nule.

Komentátoři poukazují na nadprůměrnou úmrtnost neléčených pacientů v důsledku karantény (zhruba 3 000 týdně) a na hospodářský rozvrat, který bude mít také své oběti. Mají za to, že důsledky společenské výluky budou nakonec horší než sama epidemie, která se prakticky nedotkla osob mladších 40 let a u lidí pod šedesát jde o pouhý zlomek promile.

Premiér Boris Johnson ale ztratil svou obvyklou sebejistotu a působí nerozhodně, dobře ví, že většina zastrašeného národa s uvolňováním restrikcí nesouhlasí, a kdyby postupný návrat do života zvedl špatná čísla nákazy i úmrtí, znamenalo by to jistě konec jeho politické kariéry. Stále na něm ulpívá obvinění z opožděného zásahu proti nákaze z března, kdy se statisíce lidí bez kontroly vracely z ciziny, a to i z ohnisek nákazy v Itálii a Francii, a on sám tehdy se svou snoubenkou navštívil ragbyový zápas s 50 000 diváky.

Vláda i epidemiologové se hodlali spoléhat na kolektivní imunitu, lépe řečeno na odolnost většiny, jednak v duchu anglické svobodomyslnosti, ale také proto, že na testování a izolaci neměli prostředky a zřejmě je nenapadlo, že se nemocnice a pečovatelské domovy bez ochranného oblečení personálu a přísné izolace infikovaných stanou doslova výbušnou líhní coronaviru.

Objevily se i případy, že byli pacienti odesláni do domovů důchodců, v nichž zemřela celá polovina všech evidovaných úmrtí na covid. Británie sice není sama, totéž se stalo v Belgii, Francii i ve Švédsku, teď se ale dostává na první příčku postižených zemí v počtu úmrtí na počet obyvatel. K dnešnímu dni eviduje více než 36 000 a národní statistický úřad zvýšil celkový počet k 8. květnu na 44 094 připočítáním osob zemřelých mimo nemocnice. Počet nakažených rapidně klesá, ale stále se šíří o zhruba 2 000 případů denně zejména ve větších městech severozápadní Anglie.

Vláda se vymlouvá na nejistou vědu a epidemiology, to jí ale nebude moc platné, politické odpovědnosti se nezbaví a ta se netýká jen zdravotnictví. Labouristická opozice má nyní schopného vůdce v osobě advokáta Keira Starmera a ten se postará, aby v anglické tradici byla ustavena nezávislá komise, která určí podíl viny.

O tom, že se koronavirus šířil ďábelskou rychlosti a napadal staré a nemocné, nebylo po zprávách z čínského Wu-chanu nejmenších pochyb, a přesto domovy seniorů nikdo nezabezpečil.

Británii teď čeká další katastrofa, mnohé matky odmítají poslat děti do školy, učitelé se nechtějí vrátit a odbory trvají na riziku nula. Deset milionů lidí pobírá dávky v nezaměstnanosti a ani oni nespěchají jezdit do práce v přeplněných vlacích a vozech metra. Kdo ví, jestli jim vynucená dovolená na 80 procentech platu nevyhovuje. Premiér jim navrhl, aby sedli na kolo.

Kam se poděli Churchillovi chladnokrevní Angličané? Život bez absolutního rizika možný není. Vystrašený národ nyní čeká velká hospodářská krize.

Píše pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: