EpShark

Milí umělci… Ukřičet si dotaci? Ne, ani korunu!

24. 5. 2020



INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Větší počet osobních bankrotů, extrémně nízké úrokové sazby a nejhorší období pro hledání práce — to je jen několik průvodních znaků pokoronavirového období očima Markéty Šichtařové.

Nouzovým stavem jsme byli postiženi všichni a všichni se s tím musíme nějak poprat. Není nejmenší důvod, proč bychom měli ze svých daní dotovat někoho jen proto, že si umí ukřičet větší pozornost než někdo jiný, na koho není mediálně tolik vidět. Týká se to i České obce hudební, protože pokud je někdo vážně machr, poradí si i bez dotací.


Zatímco v prognóze před propuknutím pandemie počítala Česká národní banka s letošním růstem ekonomiky o 2,3 procenta, nově očekává pokles o osm procent. Na jaké průvodní znaky tohoto prudkého zvratu ve vývoji ekonomiky se máme připravit?

Tady musím říct, že jsem dlouhodobě tvrdila, že ČNB, ostatně stejně jako Ministerstvo financí nebo různé nadnárodní organizace, jsou nesmyslně optimistické. Už před příchodem pandemie všechno ukazovalo na fakt, že ekonomika je jednou nohou v recesi, a karanténa ji pak už jen dorazila. Takže házet teď všechno na virus a tvářit se: Já nic, já muzikant, to ten virus! — to je pěkný alibismus.

Připravit jsme se měli už loni, a teď to platí dvojnásob, zejména na propouštění, a to především ve druhé polovině roku. Já to vidím tak, že někdy v období září až prosinec bude ta úplně nejhorší doba pro hledání práce. Spolu s tím budou lidé také méně ochotně utrácet, protože samozřejmě budou mít obavy z budoucnosti.

Dalším průvodním jevem bude větší počet osobních bankrotů, extrémně nízké úrokové sazby, které nejspíš ještě víc klesnou a budou téměř na nule, nejprve pokles inflace, poté v delším horizontu její růst, dál pokles cen realit, ale v delším horizontu naopak ještě zrychlení jejich cenového růstu… a tak bychom mohli pokračovat.

Před koronavirovým obdobím prognózovala ČNB, že v příštím roce stoupne ekonomika o 2,8 procenta, čerstvě představila výhled, který hovoří o čtyřprocentním růstu. Svádí to k domněnce, že pár měsíců přečkáme a pak už bude zase dobře. Je tato optimistická úvaha namístě, nebo ta povzbudivá čísla je třeba brát i v kontextu toho, že se bude porovnávat s nižším základem dosaženým v letošním roce?

Já to vidím jinak. Většina předpovědí je založena na předpokladu, že ekonomický vývoj bude mít zhruba tvar písmene „V“ — tedy rychlý prudký sešup, pak rychlý prudký růst. Já myslím, že ani jedno z toho nenastane. Podle mne pokles nebude tak prudký, jak se dnes čeká, ale také oživení nebude tak rychlé a prudké, jak se dnes čeká. Prostě i ten pesimismus, i ten optimismus bych vydělila dvěma. Myslím, že celou Evropu včetně nás čeká období poměrně dlouhé stagnace, kdy růst bude tak nějak těsně nad nulou, úroky enormně nízko, nezaměstnanost tak nějak ujde — tedy žádná katastrofa, ale taky žádná hitparáda.

Zaregistroval jsem kampaň Svobodných, kteří pojmenovali pět léků pro různá citlivá místa české politiky. Kromě svého tradičního požadavku na nízké a jednoduché daně hovoří i o potřebě bránit zničení úspor. Lze toho vůbec nějak docílit, nebo pokles hodnoty úspor lze jen zpomalit a střadatelé se musí smířit s tím, že jim inflace tu víc, tu méně ukusuje?

Pozor, já ten problém nevidím v inflaci! Problém se znehodnocením úspor tu jednoznačně je, ale nemůže za něj inflace, může za něj centrální banka. Úspory se znehodnocují, protože centrální banka nesmyslně snížila úrokové sazby tak nízko, že ani nepokryjí inflaci. Cožpak to je logické či eticky správné, když věřitel musí platit dlužníkovi za to, že mu smí půjčit?! Ale přesně k tomu záporné úroky, které jsou v eurozóně, vedou. U nás je to lepší jen o fous.

Čili souhlasím, že jedním z nejzásadnějších problémů české ekonomiky, který maskuje opticky mnoho dalších problémů, je znehodnocování úspor, a to je zase dané nízkoúrokovým a nízkovýnosovým prostředím. A jeho viníkem jsou centrální banky, které naivně, ba přímo hloupě, věří, že tímto způsobem ekonomice nějak pomohou. Nepomohou! Jen ji ještě víc poškodí.

Za minulý rok se lidem, kteří si v minulosti uzavřeli penzijní připojištění, peníze zhodnotily nejvíc za posledních pět let, když průměrný výnos v transformovaných fondech dosáhl 1,2 procenta. Když k tomu ještě přidáme státní podporu, ale na druhé straně vezmeme v potaz údaj o inflaci 2,8 procenta, dá se souhlasit s komentářem generálního ředitele Penzijní společnosti České pojišťovny Radka Moce, že jde o zajímavé a přitom bezpečné spoření?

Samozřejmě ze strany penzijních fondů nelze čekat nic jiného než chválu jejich produktu. Logicky. Fond nemůže říct: Podívejte, jak je penzijní spoření k ničemu a jak vám likviduje úspory! Ale pravda je, že takzvané transformované fondy opravdu vaše úspory likvidují. Ve fondu máte reálně ztrátu. Vaše peníze reálně ubývají. Protože skutečnost je taková, že výnos těchto fondů ani nepřesáhne inflaci. Neboli reálně vám vaše peníze mizí. Za peníze, které jste vložili do fondů, si koupíte pořád míň a míň.

To ale není principiálně chyba fondů — to je chyba toho faktu, že centrální banky snížily úrokové sazby a výnosové míry v ekonomice na tak nesmyslně nízkou úroveň, že zrovna tak jako běžné lidé nemají kam investovat, ani fondy nemají do čeho investovat. Zkrátka extrémně nízké výnosy v posledních letech vůbec neodpovídají poměrně vysokým rizikům. Mezi obojím je příliš velký nepoměr.

Ministryně práce Jana Maláčová vyrazila mnohým dech prohlášením, že ČSSD navrhne výrazné snížení platů ministrů, poslanců a senátorů. Základní plat poslance a senátora činí 90 800 korun, ale za vedení výborů a komisí se jim vyšplhá na 127 800 korun a předsedové obou parlamentních komor si přijdou měsíčně na 243 800 korun. Návrh počítá s poklesem platové základny na pětinásobek minimální mzdy, tedy 73 tisíc korun. Když si celá země utahuje opasky, mají politici začít u sebe, jak po tom volá ministryně ČSSD?

Já myslím, že paní ministryně spoléhá na to, že její návrh bude Sněmovnou smeten ze stolu úplně stejně, jako byl smeten tentýž návrh před pár týdny, když s ním přišel Václav Klaus mladší. Toto je jen recyklace téhož. Bylo by podivné, kdyby parlament téměř stejný návrh nyní posoudil úplně opačně… Tudíž myslím, že je to jen takové nadhozené téma, které by mohlo získat nějaké voličské body, ale nic víc.

Ke všem těm, co se dožadují pomoci a kompenzací od státu se přidala i Česká obec hudební, která tvrdí, že branže potřebuje získat 4,5 miliardy korun, jinak česká živá hudba nepřežije. Ministr kultury Lubomír Zaorálek jednání s hudebníky nevyloučil, ale jejich požadavky označil za vycucané z prstu. Neobáváte se jako návštěvnice hudebních koncertů a festivalů, že by se tento segment kultury kvůli koronavirové epidemii bez masívní podpory od státu zhroutil?

Toto jaro jsem přišla o sérii koncertů a festivalů, na které jsme měla nakoupeno mnoho vstupenek…. Takže máte pravdu, jsem celkem velkým konzumentem kultury. Jenomže současně taky tvrdím, že pokud je někdo vážně machr, poradí si i bez dotací. A pokud někdo machr není a dělá hudbu s láskou, pak ji bude dělat dál. Nevidím nejmenší důvod, proč bych měla ze svých daní někoho skrze dotace dotovat jen proto, že si umí ukřičet větší pozornost než někdo jiný, na koho není mediálně tolik vidět. Postiženi jsme byli uvalením karantény všichni. A všichni se s tím musíme nějak poprat. Mně zase uvalení karantény zlikvidovalo mnoho a mnoho akcí, na kterých jsem měla přednášet o investování… A co hospodští? Kosmetičky? Kadeřnice? Je snad — kromě obecné podpory pro živnostníky — pro ně nějaká speciální dotace? Dotace znamená: Vezmeme jedněm, dáme jiným, kteří si to vykřičí. Ne, ani koruna dotací by neměla být poskytnuta. Nikomu. Jen jediný způsob úlevy dává smysl: Odpuštění daní.

Píše paní Markéta Šichtařová na PListy

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: