21. 5. 2020
„Spojené státy už nejsou křesťanská země,“ oznámil Barack Obama krátce po nástupu do Bílého domu. Sdělil to v kontextu svého prezidentského slibu Spojené státy „fundamentálně transformovat“.
Tak jo, proč vlastně ne, říkali si mnozí křesťané, máme sekulární stát, a třeba to i posílí náboženskou svobodu. Jenomže jim unikl ten nepatrný rozdíl mezi „státem“ a „zemí“. Země (tedy její občané) přece může zůstat i nadále, jako od svého založení, křesťanská i v sekulárním státě.
Teoreticky. Tedy podle Deklarace nezávislosti, připomínající, že svobody a občanská práva každého jednotlivce pocházejí od Stvořitele. Jenže prakticky to bylo vyhlášením války křesťanství, uvědomělými progresivisty vnímaného jako pramen všeho zla, které kapitalistická imperialistická západní civilizace napáchala. Z Demokratické strany se ozvaly hlasy označující náboženskou svobodu za „kódová slova pro diskriminaci, netoleranci, rasismus, sexismus, homofobii, islamofobii, křesťanskou nadřazenost a jakoukoli formu netolerance“.
A protože křesťanství vychází z judaismu — a američtí křesťané to tak vnímají —, válka se vede i proti němu, jakoby vedlejším proudem. Zpočátku jen proti údajným zločinům Izraele, pak proti samotné jeho existenci, později otevřeně i proti domácím Židům podezřelým z „dvojí loajality“. Kromě těch uvědoměle progresivních, antiizraelských, jako Bernie Sanders nebo George Soros. Ale křesťanství se stalo terčem hlavním, prostě proto, že je mocnější, početnější a v západní civilizaci hlouběji zakořeněné.
Začátkem 21. století do populárně vědecké literatury vtrhla šestice brilantně a velmi čtivě píšících ateistických autorů, většinou vědců: Američané Sam Harris, Daniel Dennett a Victor Stenger, a Britové (pozdějí působící v USA) Richard Dawkins, Christopher Hitchens a A. C. Grayling. Jejich knihy se bleskurychle zařadily mezi největší bestsellery nebeletristické literatury. Brzy si vysloužily pojmenování „Nový ateismus“ (možná podle vzoru „Nové levice“).
Bůh je skutečně mrtev, náboženství jsou nebezpečné primitivní iracionální výmysly a pověry, zdroj autoritářského a totalitního myšlení, překážka k racionálnímu poznávání, mrzačení lidského rozumu, a mělo by se vyřadit ze školské výuky. Útok byl veden sice agresivně, ale vědecky a převážně nepoliticky, třebaže jeho bojovníci se většinou hlásili vágně k ideové levici. Posloužil však jako vhodná munice politické levici neomarxistické, jaká už v této chvíli začínala přebírat vedení americké Demokratické strany.
Zde je možná nutné vsunout vysvětlení pojmu „neomarxismus“, a proč se mu tak říká.
Společně marxistické na něm je vnímání světa jako konfliktu skupin „ovládajících“ a „ovládaných“. U staromarxismu to byl konflikt „třídní“, u neomarxismu „identitní“. To může znamenat cokoli od identity etnické a rasové po sexuální, genderovou nebo kulturní, a vlastně jakoukoli skupinu lidí, kterou si neomarxisté tak či onak identifikují, aniž by taková identifikace nutně odpovídala realitě. Neomarxismus se vzdal strategie revoluční, po zjištění, že revoluční předvoj zvaný proletariát si ekonomicky polepšil tak, že přestal existovat. Novou strategií se stala infiltrace existujících institucí pomocí progresivně přeškolené uvědomělé třídy intelektuálské.
Jako hlavního utlačovatele si neomarxismus identifikoval americký kapitalismus, coby režim bělošský, potažmo křesťanský. V neomarxistické ideologii je tudíž „zlem“ vše a cokoli, co USA kdekoli na světě udělají. „Dobrem“ je pak logicky vše a cokoli, co proti USA bojuje. Podmínkou nastolení „spravedlivého světařádu“ je ne-li úplné zničení, tak porážka a pokoření USA. Nejlépe zevnitř, postupným přebíráním moci. Politicky vyjádřeno, onou Obamovou „fundamentální transformací“.
Podle této poučky a strategie infiltrace se boj proti křesťanství namířil také rovnou do srdce křesťanství. A protože u amerických katolíků, většinou potomků nedávnějšího imigrantského proudu chudých Irů, Italů a Poláků, se předpokládal silnější citový vztah k idejím sociální spravedlnosti, začala progresivistická infiltrace u nich. S cílem, který vyslovila Hillary Clintonová jako „nutnost změnit tradiční myšlení křesťanů“.
V roce 2005 vzniká velká „nezisková, nevládní a nestranická“ organizace zvaná „Catholics in Alliance for the Common Good“ (katolíci ve spojenectví za společné dobro) zkratkou CACG. Její obraz USA je „společnost ovládaná chamtivostí, materialismem a nadměrným individualismem“. Jejím programem je prosazovat „plnost katolické sociální tradice ve veřejném prostoru“. Jejím hlavním finančníkem je George Soros. Jejím hlavním organizátorem je blízký spolupracovník Hillary Clintonové a později šéf její prezidentské kampaně John Podesta. Ten CACG chválí (v emailech odhalených později ve WikiLeaks) jako „příklad organizace vytvořené na podporu progresivních katolických hodnot“ a nástroj „infiltrace katolické církve progresivní ideologií k cílům revolučním jako Katolické jaro“. Její hlavní organizační činností je „galvanizovat katolické a křesťanské voliče k podpoře progresivních kandidátů, kauz a zákonů“.
V roce 2008 už uvědomělá většina katolíků (bílých i latinoamerických) volí spolu s ateisty a s uvědomělou židovskou většinou Baracka Husseina Obamu, zatímco republikánovi Romneymu fandí většina neuvědomělých zpátečnických bílých protestantů (těch kapitalistických potomků otrokářů, vykořisťovatelů a rasistů).
Obama svou fundamentální transformaci po celých osm let vykonává tisícovkami dílčích a mnohdy nenápadných exekutivních příkazů a prezidentských proklamací majících váhu zákonů, aniž by prošly parlamentním hlasováním. Vytlačují křesťanství z veřejného prostoru takovýmito výnosy a akcemi:
Na konci Obamova prezidentství průzkumy náboženské příslušnosti zaznamenávají vzestup počtu osob bez vyznání na čtvrtinu, z předobamovských 16 %. Procento lidí označujících se za křesťany klesá za stejnou dobu ze 78 na 71 %.
Nejslavnějším vnitropolitickým úspěchem Obamova prezidentství je jeho reforma zdravotnictví z roku 2010, oficiálně zvaná „Affordable Care Act“ (zákon o finančně dostupné péči), přezdívaná „Obamacare“. Ta se však po počátečních velechválách ukazuje být projektem typicky socialistickým, když se u ní postupně zjišťují takovéto vady, mnohé z nich porušující předchozí sliby:
Tak to fungovalo za Obamy a v trochu menší míře to běží dál i za Trumpa, jemuž se zatím nedaří následky Obamovy reformy částečnými úpravami zvrátit.
Zatímco se pokrokoví ateisté těšili, že Obamovo prezidentství promění USA ve vědecky vzdělaný uvědomělý ateistický pokrokový stát, v němž bude jejich nevíra před všemi vírami chráněna a dokonce snad i všechny víry zaniknou, uniklo jim několik pozoruhodných výroků, které Obama vyslovil brzy po tom „nekřesťanském“.
Podle pravidla „přání otcem myšlenky“ se tyto výroky zametly pod koberec a jako by nebyly. Ale s trochou útlumu médii štědře krmeného nadšení z Obamova prezidentského vítězství se to dalo vnímat jako podprahový vzkaz, v jakou zemi chce Obama Spojené státy fundamentálně transformovat. Většině Američanů to však nedocházelo ani po dalších:
„Nejsladší zvuk, který znám, je muslimské svolávání k modlitbě.“
„Islám má hrdou tradici tolerance.“
„Amerika není a nikdy nebude ve válce s islámem.“
„Po celé dějiny islám prokazoval slovy i činy možnosti náboženské tolerance a rasové rovnoprávnosti.“
„Pokládám za svou povinnost jako prezident Spojených států bojovat proti negativním stereotypům islámu, kdekoli se objeví.“
„Vyjádříme naše hluboké uznání islámské víře, která za ta staletí toho udělala tolik pro utváření světa — včetně mé vlasti.“
Po zrušení všelijakých křesťanských oslav v Bílém domě Obama zavádí oslavy ramadánu večeří „Iftar“ pro zvané muslimy a přeje jim „požehnaný měsíc“.
Pitvatelé Obamových projevů takových islamofilních výroků sestavili několik desítek. Klenotem je tento, vyslovený několikrát:
A aby to neznělo jen tak stroze, přibarvil to tímto:
„Viděli jsme výsledky generací muslimských imigrantů — farmářů a továrních dělníků, pomáhajících s pokládáním železnic a stavbou našich měst, muslimských vynálezců, kteří pomohli vystavět naše nejvyšší mrakodrapy a pomohli odemknout tajemství našeho vesmíru.“
Nenašel se jediný historik, který by si troufl namítnout, že jediní muslimové, kteří se mohli podílet na stavění čehokoli, byli z oné asi desetiny afrických otroků islámského vyznání, v době staveb už konvertovaní na křesťanství a svobodní. První muslimští vynálezci začali do Ameriky přicházet až od konce 20. století. Těm Obama umožnil přístup k moci prostřednictvím muslimských organizací se statusem charit osvobozených od daní, čili oklikou financovaných z federálního rozpočtu. Je jich několik desítek a nejaktivnější z nich je Council on American-Islamic Relations (CAIR), který sídlí ve Washingtonu a má pobočky po celých Spojených státech. Řídí politický aktivismus amerických muslimů, se znatelně radikální islamistickou agendou, s kontakty na Muslimské bratrstvo a Hamás. Některé islámské země jej označují za teroristickou organizaci. Za její organizační a finanční podpory se během Obamova osmiletého prezidentství 2008–2016 zdvojnásobuje počet mešit na 2 600.
Logicky se nabízí otázka, jak progresivní ateistická ideologie fantazírující o sociální spravedlnosti dokáže navázat spojenectví s tím nejretrogresivnějším náboženstvím stojícím na tom nejnespravedlivějším sociálním systému, jakým jsou zákony šaría. Ještě víc nás může mást, jak toto spojenectví dokážou podpořit progresivní identitní skupiny, na něž se v islámských zákonech vztahuje trest smrti (jako LGBT nebo radikální feministky).
Odpověď na ni je jednodušší, než by se při prvním zamyšlení a podivení zdálo. Společný nepřítel. Tím je západní kapitalismus, bělošská civilizační dominance, anticko-biblická kultura a její superiorita, vnímaná jako arogance. K té v posledních desetiletích progresivisté přiřazují i Izrael, dříve vnímaný jako identita západní civilizací perzekvovaná, nyní jeden z jejích nejagresivnějších výběžků, perzekvující perzekvované. Vedle antisemitismu pravicového, vnímajícího Židy jako strůjce komunismu, se rodí antisemitismus levicový, navazující na antisemitismus komunistický, který Židy vnímal naopak jako autory vykořisťovatelského kapitalismu. Ten dnes přejímá antižidovskou (a taky antikřesťanskou) nenávist svého nového spojence islámu, která je o čtrnáct staletí starší, zkušenější a osvědčenější. Dvě nenávisti se spojují v jednu společnou a útočí na západní civilizaci zvenčí i zevnitř.
Jak těsně už jsou ve Spojených státech propojeny, se ukáže po překvapivém volebním vítězství Donalda Trumpa, které na americkou politickou scénu zapůsobí jako odvalený kámen, pod nímž se odhalí hektické hemžení červů, škvorů, brouků, žížal, stonožek a pišišvorů, do té doby pod povrchem neviditelných. Progresivisticko-islámská aliance se ukáže být tak prorostlá nejen do médií a univerzit, ale už i do státních struktur, že bude znemožňovat hladké vládnutí a používat všech možných podpásových triků ke zvrácení volebního výsledku a svržení legálně zvoleného prezidenta. A ukáže nám, před jak velkým nebezpečím Trumpovo zvolení Spojené státy a západní civilizaci zachránilo. Zůstává otázka, zda to není jen záchrana dočasná.
Píše pan Ben Kuras na NP
Článek vyšel na svobodny-svet.cz
Co přineslo první kolo slovenských prezidentských voleb
Jak začít a (ne)vyhrát 3. světovou válku? (Metoda Overtonova okna aneb jak prosadit neprosaditelné)
Perverzní tiskoviny, Sorosovy nadace a bruselská norma o svobodě médií
Proč nesouhlasím s žádnou stranou
Proč to ti chciválkové dělají?
Glosa MM: Vašáryová: Ukrajina vítězí!
Cyril Svoboda | Xaver s hostem
Petr Macinka | Přísně tajné #71
Urza: Strachem proti svobodě (KSP24: Technologie včera, dnes a zítra)
Jan Fingerland: Výroky o „bílé vlajce“? Papež mluví jménem globálního Jihu, kde Rusko není říší zla
Čech, který hrál v Duně, stál na straně rodu Atreidů. Kaskadér Marek Svitek dubloval Joshe Brolina.
Za kulisy F1! Velký pohled do světa rychlých aut, byznysu a nostalgie po burácejících desetiválcích
§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na webu epshark.cz reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§