EpShark

Voličům Zemana spílají do lůzy, zdůrazňují jejich statisticky nižší vzdělání, předhazují jim, že bydlí na vesnici a dokonce se přetřásají takové skutečnosti, že mezi poměrným zastoupením voličů geronta z Vysočiny a podílem občanů v exekuci v daném regionu existuje korelace, což je podle mě na hraně pseudovědy.

Naopak voliči Drahoše jsou v principu vypodobňováni jako mladí, vzdělaní, inteligentní a perspektivní obyvatelé velkoměst, ačkoli neexistuje naprosto žádný poznatek, který by něco takového potvrzoval.

Bohužel je to tak, že i zcela dementní hlas je validní a protože jsou koncepty založené na nerovnosti hlasů v demokratické volbě široce odmítány , nejspíš to tak zůstane až do konce demokracie.

Lepšolidi trpí doublethinkem a nekonzistencí tváří v tvář demokratické volbě. Pokud se jim to náhodou povede a nějakým způsobem, většinou za cenu intenzivní podpory významných mediálních domů prosadí, co potřebovali, velebí moudré předvídavé demokratické rozhodnutí lidu, které Evropa a celý svět ocení. Pokud jim karta nepadá, začnou s tím nechutným divadlem, co předvádějí teď. Během pár minut jsou schopní se převekslovat z všeobjímající pravdy a lásky na totální pohrdání nejširšími vrstvami společnosti . Už to není moudré demokratické rozhodnutí odpovědných občanů, ale nezodpovědný akt vesnických řepáků, který nám ve světě zcela jistě uškodí, protože naflusali do piva tradiční západní demokracii. Světové elity se od nás odvrátí a odnesou své pytle peněz jinam, v nějakých novinách o nás napíšou ošklivé články, v ceně Eurovize naše popstars neuspějí a jezevci budou mít tuhou stolici. A tak pořád dokola, podle toho, co se jim právě hodí do krámu.

A to u nás to probíhá ještě relativně pokojně. Daleko zábavnější je sledovat různé ty levičácké akce umělecké komunity v USA, třeba udílení cen Grammy nebo různé demonstrace „proti nespravedlivé volbě“, kde si elitářstvím nakažení idioti zcela nepokrytě vytírají prdele s demokracií a skrytě deklarují, že oni jsou něco víc a rozhodnutí v rámci adorovaného demokratického systému neakceptují, protože prostě proto. U nás se děje maximálně to, že se nějaký intoš probere z deliria a napíše něco mimořádně hořkého na internet, uplivne si na lidi, co nehlasovali „správně“, označí je za nevzdělance a retardy, ale stejně to nikdo z nich nečte a tak je to buřt. Zatím.

Mimochodem v průběhu týdne se objevil zajímavý důkaz, jak volba Zemana uškodila našim mezinárodním a obchodním zájmům. Celá Evropa je hluboce znechucena volbou „buranského provýchodního“ Zemana, ale česká měna týden po volbě posílila na pětileté maximum vůči euru . Jestli ona není osoba prezidenta v nějaké České republice každému u prdele.

Konkrétně v Drahošově případě, jeho tým by se měl nad sebou hluboce zamyslet a vzít jako fakt, že do soutěže připravili a vpustili nýmanda bez charismatu, který si s voliči neměl co říci, což bylo vnímáno jako beznázorovost, a zcela bezdůvodně se domnívali, že to zlomí přes koleno silou médií a intenzivní kampaní. Prostě to zvorali a prosrali to s přisprostlým dědkem, který žádnou kampaň nevedl.

Většina lidí si myslí, že mezi demokracií a svobodou je rovnítko. To je fatal error, ve skutečnosti jsou demokracie a svoboda v rozporu. Tento rozpor způsobuje predátorská podstata tohoto uspořádání, kdy úspěch v demokratické volbě dává většině mandát nejen uplatňovat svoje zájmy, ale také útočit na zájmy menšiny, která ve volbě úspěšná nebyla , a nějakým způsobem si ji podrobit. V podstatě se tak uplatňuje logika „kdo s koho“, „my nebo oni“ a tak dále. Celý demokratický koncept se stal zbraňovým systémem, pomocí kterého si různé společenské skupiny vyřizují účty.

V průměru dobře to funguje, dokud demokratická volba jde na ruku výrazné většině. Když si 95 % lidí demokraticky odhlasuje, že bude na zbylých 5 % odpalovat Tomahawky, určitě se těch 95 % bude cítit docela fajn a nejspíš zcela svobodně. Lidé to odhlasovali, máme k tomu mandát, a komu se to nelíbí, ať se zahrabe pod zem, jinak na něj přiletí humanitární bombardér. Průměrný moron satisfaction index je vysoký a žádnou relevantní společenskou sílu dohromady nevzrušuje, že se pošlapávají práva nějaké menšiny malé tak, že na ní sere pes .

Tak například církev dlouhodobě neudrží právo na svůj majetek, který jí stát ukradl a který získala zpět v restitucích, a stát jí ho znovu ukradne, protože je jich moc málo, aby se ubránili před predací politiků zneužívajících prostou závist a militantní ateismus nejširších vrstev. Černoprdelníky přece nenávidíme a proto v demokratické volbě prohrají, byť hluboce nespravedlivě.

Soukromí držitelé zbraní dlouhodobě neuhájí právo hájit svůj majetek, které jim bylo dáno kdysi ve svobodnějších dobách, protože média začnou vyzdvihovat sporadické případy trestných činů spáchaných legálně drženými zbraněmi a obrátí proti nim majoritu, která z nevědomosti nebo zaslepenosti právo hájit vlastní rukou svůj majetek nebo život nectí. Tohle ostatně už probíhá, ačkoli případů prokázaných trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní je málo, píše se o nich tak často, že snadno nabudete dojmu, jako by se to dělo denně. Jistě vám nebude dělat problém vzpomenout si na další případy, kdy demokrati loví v hodně kalných vodách, je jich velmi mnoho.

Jinak to ovšem dopadá, když to vyjde 50:50. V případě, že dojde k vítězství většinou jednoho, byť nevzdělaného, nezodpovědného, vesnického a třeba i zcela opovrženíhodného hlasu, vzniká obrovská nespokojenost zejména na neúspěšné straně, ale také na úspěšné straně. Moron satisfaction index je pak nízký. To je i případ volby Zemana, případně mnoha dalších voleb v současnosti.

Většina významných demokratických hlasování v moderní době tendencielně směřuje k těsnému výsledku. Podle mně je způsobeno velkým vlivem médií, kdy do finále dojdou jen dva tři nejsilnější subjekty, které jsou schopné ufinancovat tak masivní vymývání mozků. Příkladem je třeba Brexit nebo volba prezidenta Spojených států. Přestože tu máme jednoznačně demokratickou volbu, budeme tu mít slabou většinu, která bude útočit na silnou menšinu. Extrémní je v tom případě i míra nesvobody i nespokojenosti.

Možná někoho napadá, jak je tohle vůbec možné a kdo a proč dovolil tomu systému takto degenerovat. To je tím, že několik desetiletí pracovali na tom, aby vyjmuli z toho systému všechny pojistky, které měly bránit tomu, aby většina mohla zatočit s menšinou. Například havlovci vykradli — víceméně podle celosvětového scénáře — přirozená práva jednotlivce a nahradili je nějakými abstraktními nevymahatelnými lidskými právy . Také definovali něco jako „materiální jádro“ ústavy, příklad, jehož fungování jsme mohli sledovat v Katalánsku a jehož účinek v našich podmínkách popsal Petr Hájek za pomocí mainstreamových zdrojů zde . Ve skutečnosti už není mnoho institutů, co by názorovou menšinu chránily před libovůlí většiny, která současně může být velmi, velmi těsná a labilní.

Myslím, že pravdoláskomilové nedělají dobře a příliš riskují. Oni si vůbec neuvědomují, jak dalece se tohle může „zvrtnout“. Design systému bez pojistek a „hraniční“ rozložení sil v posledních letech povede k čím dál větším rozporům a lepšolidi tancují na hraně sopky, když rozehrávají tyhle hry s demokratickou volbou a ostentativním pohrdáním zbytkem společnosti, co nehlasovala „správně“.

Frustrace roste a úspěch obskurních politických subjektů jako ANO nebo SPD je jeden z prvních jejích projevů. Může to klidně zacházet i podstatně dál a nevidím, že by z toho někdo kromě zmrdů mohl profitovat.

Píše D-FENS na dfens-cz.com 3. 2. 2018

Článek vyšel na svobodny-svet.cz