EpShark

Problém plastových zákazů a recyklace

7. 11. 2019



Některé návrhy na zlepšení životního prostředí dokonce škodí, přičemž s sebou přinášejí omezení svobody, zvýšení nákladů pro producenty i spotřebitele a mnoho dalších negativních jevů.

Co se problémů životního prostředí týká, v současných médiích převládají články o teenagerovské aktivistce Gretě Thunbergové a jejích teatrálních gestech a vystoupeních směřovaných k politikům i široké veřejnosti. Když odhlédneme od tohoto fenoménu, jsou zde opravdu politici, kteří stejně jako Greta předkládají všemožné návrhy, zákazy, příkazy a populistická prohlášení údajně směřujících ke zlepšení životního prostředí. Na pár z nich si ukážeme, že nejenom, že životnímu prostředí neprospívají, ale některé z nich dokonce škodí, přičemž s sebou přinášejí omezení svobody, zvýšení nákladů pro producenty i spotřebitele a mnoho dalších negativních jevů.

Plastové sáčky a tašky na jedno použití

Kanadský premiér Trudeau nedávno navrhl federální zákaz některých plastů na jedno použití a uvedl: „Máme povinnost spolupracovat s našimi partnery na snižování dopadů ze znečištění přírody plasty, ochraně životního prostředí, vytváření pracovních míst a růstu naší ekonomiky.“1 Stejně jako u podobných opatření v Kalifornii, na Havaji a New Yorku2 bude navrhovaný kanadský zákaz plastů poškozovat spotřebitele a bude poskytovat jen velmi malý prospěch. 

Největšími přispěvateli plastů v oceánu jsou Čína a Indonésie, země OECD mají na znečištění pouze 5% podíl.3 Dalším problémem je to, že vládní zákazy mají neúmyslné následky. Například výzkum z počátku tohoto roku4 studující kalifornský zákaz plastových sáčků a tašek uvedl, že „odstranění 40 milionů liber plastových nákupních tašek [bylo] vyrovnáno nárůstem spotřeby plastových pytlů na odpad o 12 milionů liber.“ Protože majitelé domácích zvířat (například), používali své plastové sáčky z obchodu s potravinami ke sběru exkrementů po svých zvířatech, zákaz je prostě přinutil koupit na úklid po svých miláčcích pytlíky pouze na tuto činnost. Je ironií, že kalifornské právní předpisy vedly tyto lidi k omezení recyklace a opětovnému použití!

Tyto naivní zákazy mířené na jeden segment „ochrany“ životního prostředí mohou přírodě dokonce škodit. Pokud obchodní řetězce přejdou znovu na papírové nákupní tašky, zvýší toto opatření emisi oxidu uhličitého. Věděli jste například, že životní cyklus buničiny a papíru je třetí největší příčinou znečištění ovzduší, vody a půdy ve Spojených státech a uvolňuje přes 100 milionů kilogramů toxinů ročně? Nebo že je na výrobu papírového sáčku zapotřebí o 10 procent více energie a asi o 4 procenta více vody než na výrobu sáčku plastového?5 Papír je také vyroben ze stromů, které hrají klíčovou roli při absorpci oxidu uhličitého.

Prohlášení kanadského premiéra o vytvoření nových pracovních míst je rovněž nesmyslné. Pracovní místa nemohou vznikat v důsledku nařízení a zákazu vlády. Je to stejné, jako kdyby se věřilo, že zákaz elektrického pracovního nářadí zvýší zaměstnanost. Jde pouze o civilizační krok zpět a vzepření se tržním cenám práce a jejich nabídce a poptávce. 

Zákazy dalších jednorázových užitných věcí, jako jsou plastové příbory, může vést dokonce k širšímu šíření bakterií v důsledku používání věcí vyrobených z kovu, kde přenos nemocí hrozí, kdežto jednorázové příbory či nádoby na jídlo mohou být hned zlikvidovány.

V neposlední řadě jde rovněž o pohodlí spotřebitelů, kteří budou těmito zákazy značně omezeni. Papírové tašky se budou vyrábět tenčí v důsledku snížení nákladů, které při přechodu z tašek plastových vzrostou. Zákazník si tak do tašky o stejném objemu jako taška plastová nebude moci dát nákup o stejné hmotnosti. Bude si muset koupit papírových tašek více, nebo jít do obchodu vícekrát. Opět vzrostou náklady.

Trudeauův návrh na zákaz některých plastů na jedno použití tedy ani neomezí množství plastů v oceánech, ani nepomůže ekonomice. Pouze omezí spotřebitele, prodraží některé komodity a v konečném důsledku poškodí i životní prostředí.

Plastová brčka

Všeobecný zákaz plastových brček, která by měla zmizet jak z restaurací, tak z obchodů, je také moderní a rozšířený trend. „Vynálezci“ tohoto zákazu se opět zaštiťují množstvím plastů v oceánech. Je zajímavé, že takový zákaz chtějí prosadit například ve Fort Collins v Coloradu, které je vzdáleno bezmála tisíc kilometrů od oceánu.

K prosazení takových opatření je vždy potřeba násilí a donucení ze strany úřadů. Kupříkladu v Kalifornii, v Santa Barbaře, vám za porušení zákazu plastových brček hrozí až půl roku vězení a pokuta až tisíc dolarů.6

První patent na brčko byl schválen roku 1888 a šlo o brčko vyrobené z papíru, protože plast ještě nebyl vynalezen. Ve dvacátých letech dvacátého století bylo brčko vylepšeno o kloub a pak přišel na řadu plast.

Alternativy plastových brček:7

  • Kovová brčka – mohou způsobit úraz, vedou teplo, což by mohlo způsobit problém při pití horkých i studených nápojů, jsou drahá, těžko se čistí, mohou se usazovat bakterie.

  • Skleněná brčka – křehká, vysoká pravděpodobnost úrazu, vodí teplo.

  • Silikonová brčka – příjemné pro děti, nevodí tolik teplo, usazování bakterií, nehrozí poranění.

  • Bambusová brčka – pachuť dřeva, možnost zranění, nejobtížnější údržba a mytí, potenciální deformace a poškození vlivem delšího ponoření do tekutiny.

  • Žádná brčka – pro některé nejlepší varianta, ovšem pro handicapované jak fyzicky, tak mentálně, stejně jako pro děti a starší lidi nepředstavitelná varianta.

Na amerických plážích se každým rokem povaluje kolem 8,3 miliardy plastových brček, což je pochopitelně nepřijatelné.8 Plastová brčka ovšem tvoří pouze 0,025 % všech plastů, které zamořují oceány.9 Jak uvedl slavný dánský „skeptický ekolog“ Bjørn Lomborg, prezident Copenhagen Consensus Center, 70 % plastů v oceánech jsou důsledkem rybolovu. Samotná plastová brčka tedy žádný problém nepředstavují. Jejich omezení opět k čistším vodám nepovede, zdraží ostatní sortiment v restauracích a rychlých občerstveních a výroba jejich náhražek bude méně ekologická než produkce a odpad z brček plastových. Přibude problém při stravování tělesně postižených jedinců.

Pomohl by tlak veřejnosti na úklid a rozmístění odpadkových košů na plážích, jasně definovaná majetková práva a tím pádem zamezení fenoménu tragédie obecní pastviny, který vede k vyčerpání veřejných zdrojů, oproti jejich ochraně.

Recyklovat či nerecyklovat?

Vláda nám říká, že musíme recyklovat všechny druhy odpadu: láhve, plechovky, papír, plasty atd. Říká se, že recyklace snižuje počet produktů vyrobených z přírodních zdrojů, což znamená, že více zdrojů je zachováno a naše náklady na energii jsou nižší. Na první pohled se to zdá pravděpodobné. Určitě je zbytečné vyrábět produkty kopáním zdrojů ze země, spíš než používat použité zdroje, které již existují nad zemí – je to tak správně? Ne nutně.

Naším cílem je minimalizovat plýtvání zdroji (včetně energie) ve výrobním procesu u všech produktů. Abychom dosáhli našeho cíle, musíme se bez výjimky řídit tržními cenami. Dokud se ceny budou moci volně přizpůsobovat změnám v nabídce a poptávce, budou zdroje přidělovány na jejich nejcennější využití při současné maximalizaci zachování zdrojů. Kapitalistický proces zisků a ztrát zajišťuje tyto výsledky.

Zisky nám říkají, že firma do výrobního procesu zapojila výrobní faktory (práce, suroviny, pozemky, budovy, stroje atd.) A spojila je tak, že je nyní spotřebitelé těchto produktů oceňují - to znamená, že tyto zdroje nebyly spotřebovány zbytečně. Zisky jsou navíc signálem, že spotřebitelé schvalují způsob, jakým firma využívá zdroje.

Naopak ztráty nám říkají, že firma do výrobního procesu zapojila výrobní faktory a spojila je tak, že nyní stojí méně než součet jejich částí - což znamená, že tyto zdroje byly promrhány! Ztráty jsou signálem, že spotřebitelé nesouhlasí se způsobem, jakým firma využívá zdroje. Pokud se firma nezlepší, bude vypuzena z trhu, a tím budou tyto zdroje uchovány pro ostatní, kteří je mohou využívat efektivněji.

Pokud se na neregulovaném trhu tedy vyplatí firmě vyvážet naše kontejnery s roztříděným odpadem, klidně nám za jeho třídění ještě zaplatí. Pokud by se ale recyklace ukázala pro firmu jako ztrátová, naše odpadky by končily jednoduše na netříděných skládkách. Soukromé firmy, které by měly recyklaci na starosti (rozhodly by se v tomto oboru podnikat) mají pochopitelnou snahu minimalizovat své náklady a hledat pro recyklované produkty co nejlepší odbytiště, kde by sesbíraný a roztříděný odpad se ziskem prodaly. Stát tuto motivaci nemá, neexistuje pro něj tržní cena, tudíž nutně dochází k plýtvání vzácnými zdroji.

Rovněž cena za recyklaci bývá mnohem vyšší, než využití panenského zdroje. Recyklace odpadu znamená dvojnásobnou spotřebu energie a dvojnásobné znečištění z továren, nákladních automobilů a vedlejších produktů. Vláda sice tvrdí, že se recyklace vyplácí, ale zapomíná na náklady domácností vznikající při třídění odpadu i na náklady na jeho čištění.

Roztříděný papír se musí zbavit nečistot, mnohé stromy jsou navíc zasazeny právě za účelem výroby papíru. Během svého životního cyklu čistí tyto stromy vzduch. Sklo se vyrábí z oxidu křemičitého, což je v podstatě obyčejný plážový písek, nejhojnější minerál v zemské kůře. Plast se získává z vedlejších produktů při zpracování ropy. Cena za recyklaci těchto surovin je mnohem vyšší než jejich výroba. Nedostatek papíru, plastu a skla nehrozí. Jejich cena stabilně klesá (důkaz jejich dostatku) díky technologickému pokroku a zvyšování produktivity práce.

Ekologické výhody recyklace jsou také nejasné. Ekologická zátěž při procesu recyklace je s procesem primární výroby jen těžko srovnatelná. Při recyklaci je potřeba více vody a spotřebovává se více energie. Los Angeles odhaduje, že by jeho vozový park čítající osm set vozů čítal vozů polovinu, kdyby nebylo město zatíženo povinností recyklovat, třídit a svážet odpad.

Nejsem podporovatel recyklace, protože se jednoduše ve všech ohledech nevyplácí. Jednodušší by bylo omezit odpady a opětovně využívat obaly již použité.

Jediným způsobem, jak zjistit, co by se mělo dělat s takzvanými recyklovatelnými materiály, je to, že samosprávy přestanou recyklovat. Snaha o zisk na svobodném trhu přinese nejlepší možný výsledek pro životní prostředí a pro naši prosperitu.

Vláda tvrdí, že životní prostředí je příliš důležité na to, aby bylo ponecháno rozmarům podniků usilujících o zisk. Ekologové tvrdí, že ochrana přírody je důležitější než zisky. Jak jsme však viděli, mělo by se oslavovat úsilí o dosažení zisku, protože to je jediný způsob, jak maximalizovat naši prosperitu a minimalizovat plýtvání zdroji.


Poznámky:

1 - Zdroj: https://www.theglobeandmail.com/canada/article-ottawa-moves-to-ban-single-use-plastics-as-part-of-waste-reduction/
2 -  Zdroj: http://www.ncsl.org/research/environment-and-natural-resources/plastic-bag-legislation.aspx
3 - Zdroj: https://science.sciencemag.org/content/347/6223/768/
4 - Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0095069618305291
5 - Zdroj: https://www.nationalreview.com/2019/09/plastic-straw-bans-posturing-scientifically-informed-global-effort-needed/
6 - Zdroj: https://sacramento.cbslocal.com/2018/07/26/plastic-straw-ban-jail-santa-barbara/
7 - Zdroj: https://eu.usatoday.com/story/news/nation/2019/08/16/plastic-straw-alternatives-often-bad-planet-people-disabilities/1761397001/
8 - Zdroj: https://www.nationalreview.com/2019/09/plastic-straw-bans-posturing-scientifically-informed-global-effort-needed/
9 - Zdroj: https://phys.org/news/2018-04-science-amount-straws-plastic-pollution.html
 

Napsal: Eduard Horák

Článek vyšel na mises.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: