EpShark

napsal Burak Bekdil
19. prosince 2017

Překlad původního textu: Erdogan's War on the West
Překlad: René David

V roce 2005 tehdejší předseda vlády Turecka, Recep Tayyip Erdogan, spolu se svým španělským protějškem, Jose Luis Rodriguez Zapaterem, se stali spolupředsedajícími Spojenými národy sponzorovaným celosvětovým projektem pod kouzelným jménem "Aliance civilizací". Dvanáct let poté je Zapatero politikem v důchodu a západní svět čelí různým odstínům islamisticko-džihádistických hrozbám a Erdogan je ve válce se západní civilizací.

Erdogan, který byl označen za nejzlostnějšího anti-Izraelského lídra na světě, jednou přirovnal izraelské operace v Gaze k Hitlerovým: "Ti co odsuzují Hitlera dnem i nocí, ho v barbarství překonali." Nedávno Erdogan řekl, že dnešní německé praktiky nejsou odlišné od nacistických praktik v minulosti. Měl na mysli německé blokování proslovů tureckých politiků na shromážděních k podpoře Erdogana v nadcházejícím referendu v Turecku. V jiném proslovu si opět stěžoval, že"nacismus je na Západě stále živý". Pro Erdogana jsou Holanďané"bezpáteřní a opovrženíhodní" a "pozůstatek nacistické minulosti a fašismu" a Nizozemí, které v Druhé světové válce během německé okupace ztratilo 200 000 občanů, je nějaká "banánová republika".

K Evropské unii, ke které Turecko aspiruje se připojit, uvedl : "Jestli jsou někde nějací nacisti, tak jste to vy, kdo jste ti nacisti" .

Paradoxně, turecký hněv vůči Západu, v nedávné potyčce mezi několika Evropskými metropolemi a Ankarou (ohledně Erdoganových ambicí uspořádat politická shromáždění po celé Evropě adresovaných k milionům Turků žijícím v cizině), odhaluje nezpochybnitelný hluboce zakořeněný antisemitismus mezi příznivci Erdogana. Stovky tureckých protestujících v holandském přístavu Rotterdamu vrhaly kameny na policii a křičely "Allahu akbar" - arabsky "Alláh je největší". Pak, někdo v tomto davu, na protest proti tomu, že se jedná výhradně o konflikt mezi Tureckem a Holandskem křičel "židé jsou rakovina".

"Opět jsme viděli, že slovo "žid" a "homo" jsou v této skupině nadávkami" , řekla Esther Voet , šéfredaktorka Nieuw Israelietisch Weekblad.

Někdo tweetoval trapnou nadávku na francouzského prezidenta, Françoise Hollanda, přičemž zaměnil jeho příjmení za jeho národnost.

Gangster, který střílel v nočním klubu, se obhajoval tím, že chtěl ve skutečnosti střílet na holandskou ambasádu.

Takovou lehčí verzí turecké zloby byl jiný protest v Holandsku. Erdoganovi fanoušci rozřezávali, napichovali a vymačkávali pomeranče - oranžová barva je barvou holandské královské rodiny. Turecká Asociace výrobců syrového masa " deportovala " 40 holandských holsteinských krav zpět do Holandska. Ve stejném duchu řekl člen obvodní rady v Istanbulu, že by zařízl krávu, která pochází z Nizozemí jako odplatu Holandsku.

Někdo by se mohl jednoduše zasmát a ignorovat způsob, jak Turci vyjadřují svůj hněv vůči Holandsku, které deportovalo nepozvanou tureckou ministryni , která měla v úmyslu promluvit k turecké komunitě v Holandsku.

Avšak oficiální rétorika Ankary odhaluje nepřekonatelnou nekompatibilitu mezi demokratickou kulturou Evropy a Turecka. Pro Erdogana "duch fašizmu řádí" v Evropě. Podle jeho ministra zahraničních věcí, Mevlut Cavusoglu, Evropa "kráčí do propasti". A to není pouze rétorika.

Turecko, které si není jisté kam nejlépe směřovat svoji protizápadní kampaň, zastavilo některá vojenská cvičení a ostatní činnosti se zeměmi NATO, a tak blokuje obstrukcemi program rozvoje spolupráce NATO se zeměmi mimo Evropskou unii v roce 2017. "Je to dětinské nepřátelství" řekl jeden diplomat NATO v Ankaře.

Zatímco Turecko místo aby nadbíhalo Evropě jako spojenci a budoucímu partneru, tak se zdá, že se pokouší Evropu zkrotit vydíráním. Erdogan vyhrožoval, že ukončí kontroverzní dohodu s Evropskou unií dohodnutou v březnu 2016, aby zastavila proud desítek tisíc uprchlíků z Turecka do Evropy výměnou za finanční pomoc a bezvízový styk pro Turecko. EU "může na tuto dohodu zapomenout", řekl před půl rokem Erdogan. Opakujíce Erdoganovu hrozbu, jeho ministr vnitra, Suleyman Soylu, vyhrožoval EU, že klub bohatých by byl šokován, "jestliže Ankara pošle 15 000 uprchlíků každý měsíc". Ministr Soylu řekl , že by "pěkně vytočil" lídry EU zažehnutím nové uprchlické krize.

Část štvavé protizápadní turecké rétoriky a akcí asi cílí na přilákání čím dál více izolované nacionalistické voličské báze zaměřené na kritické referendum 16. dubna, které směřuje k výraznému rozšíření Erdoganových prezidentských pravomocí. Ale je to také o tom, že Erdogan se vidí a chce být viděn jako celosvětový bojovník za nejasnou "muslimskou věc" pod tureckým (čti: Erdoganovým) jako-kalifátem vedeným proti nepřátelskému Západu. Islamisté vědí, že oni nemohou porazit Západ hrubou silou, je to o "měkkém džihádu."

Nebylo bez důvodu, že turecký ministr zahraničí Cavusoglu nemluvil o"hádce"nebo "diplomatické krizi". On skutečně mluvil o "náboženské válce".

Uvedl : "Brzy vypuknou v Evropě náboženské války. To je to kam to směřuje." Ale jak si turečtí (a jiní) islamisté myslí, že můžou vyhrát náboženskou válku? Jak si mohou myslet, že jejich hlavní válečný nástroj, měkká síla, může zafungovat pro konečné islámské vítězství nad "nevěřícím" Západem?

Erdogan má odpověď: Apeluje na muslimy , aby měli velké rodiny pro "boj proti nespravedlnosti Západu". A nejen to:

"Žijte v lepších čtvrtích. Jezděte nejlepšími auty. Žijte v nejlepších domech. Mějte ne tři děti, ale pět dětí. Protože vy jste budoucnost Evropy. To bude nejlepší odpověď na nespravedlnosti vůči vám".

Islamisté jako Erdogan nesní o "dobytí" zemí nevěřících pomocí nadzvukových stíhaček, tanků a bomb. V této "náboženské válce" je jejich primární zbraní demografická změna ve prospěch muslimů.

Je na čase si připomínat tu báseň, kterou Erdogan recitoval na shromáždění v roce 1999. "Ty mešity jsou naše kasárny, ty kupole jsou naše helmy, ty minarety naše bajonety a ti věřící našimi vojáky."

Burak Bekdil, jeden z předních tureckých novinářů, nedávno vyhozený po 29 letech z předních tureckých novin, za to, že psal o dění v Turecku pro Gatestone Institute. Je člen Fóra pro Blízký Východ.

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu