EpShark

Cukrový zápas Borise Johnsona

10. 7. 2019



Boris, jak mu říkají Angličané, je sice vtipný, nepřekonatelný rétor a je téměř jisté, že si jej řadoví členové britské konzervativní strany 6. července zvolí za svého vůdce, a tím pádem i za premiéra, má ale mnoho zavilých nepřátel mezi svými kolegy politiky, kteří dlouhodobě podkopávají jeho politickou kariéru.

Jistě v tom od samého počátku hrála roli závist a řevnivost průměrných, důstojně nudných kolegů ohánějících se puritánskou ideologií absolutního rovnostářství nazývanou politickou korektností, kterou humorista Johnson občas zlehčuje, avšak jeho hlavní zradou byla úspěšná kampaň za brexit. To on pochopil dlouhodobě narůstající odpor Angličanů vůči Evropské unii, riskoval a vyhrál proti vlastní elitě referendum, zatímco dvě třetiny konzervativních poslanců hlasovaly pro setrvání v EU.

Jak prosadí nový premiér brexit, dohoda nedohoda, do 31. října, kdy končí druhá lhůta, je opravdu ve hvězdách. Mnozí komentátoři, jako obvykle, mají jasno. Vyjednaný diktát EU, který bruselská nomenklatura odmítá měnit, Johnson odhodí a Bruselu nabídne své podmínky vzájemného svobodného obchodu, a pokud budou zavrženy a jednat se nebude, odejde Británie bez dohody.

Snadno se řekne, co na to ale parlament, jenž odchod z EU bez dohody uznat nehodlá a považuje jej za katastrofu. Nechá se něčím obměkčit? Lze jej v té staré demokracii, která se vzbouřila proti nevolené nadvládě antidemokratické Unie, snad nějak obejít? Podá nová brexitová vláda demisi a vyhlásí volby? Bude nové vedení EU vůči Británii vstřícnější nebo naopak ideologicky přitvrdí, ať to stojí, co stojí?

Nevíme. Pokud by ale Johnson vyhlásil volby, má velkou šanci zvítězit, přestože je podle průzkumů malá většina na straně setrvání. V domácí politice vítězí pozitivní program a tím je on přímo nabitý. Brexit bez dohody znamená politickou a obchodní svobodu s celým světem, nižší daně (respektive odvody na pojištění) nízkopříjmovým rodinám a pochopitelně i firmám, zejména mezinárodním.

Ekonomická nezávislost by umožnila daňovou konkurenci. Konec plateb Unii za katastrofální zemědělskou politiku, dovoz levných potravin ze Spojených států.

Jistou kontroverzi způsobil Johnsonův předvolební slib snížit daně na cukr, energetické nápoje, koktejly, polotovary, bonbony, koblihy a slaninu a jiné škodlivé potraviny. Jistě, je to všechno nezdravé a pečovatelský stát („nanny“ — naše starostlivá státní chůva) si vytváří ochranou zdraví a bezpečnosti legitimitu u svých občanů už nejméně půl století. Obezita je podle posledního britského průzkumu čtyřikrát nebezpečnější než kouření. Ovšem pro klasického pravicového liberála, jako je Johnson, jsou tzv. regresivní daně, jež postihují masivně ty nejchudší konzumenty, z principu špatné. O své zdraví se má každý starat sám. V dnešní rozpolcené Británii je kontroverznější snížit daně progresivní, jež zvýhodňují bohaté, jak ostatně Johnson sám okamžitě zjistil.

Jak výstižně poznamenal jeden liberální ekonom a příznivec: „Veřejné zdraví je poručnický program levice a je paradoxní, že se kabelky Gucci ani luxus nezdaňují.“ Spotřební daně dopadají na chudé. „Neplatí snad starý ruský vtip: Tati, budeš teď pít méně vodky, když ji tak zdražili? Kdepak, synu, budeme se muset uskrovnit v jídle.“

Singapur nad Temží zřejmě nevznikne, ale drama začíná.

Píše pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: