EpShark

Jak vystoupit z Evropské unie?

14. 7. 2019



V případě odchodu z EU čili Czexitu je dost ekonomicky uvažujících odpůrců evropské integrace raději pro setrvání v Evropské unii a její reformování, než přímo pro odchod z unie.

Důvodem je dle mého názoru začasto obava z toho, že Evropská unie by měla snahu se nám pomstít (nějaká barevná revoluce by se mohla najít), ale zejména to, že by došlo k razantnímu nárůstu cel na vývoz České republiky do Evropské unie. Jistě výše cel po vystoupení z Evropské unie by neměla být teoreticky libovolná, ale měla by odpovídat členství ve WTO (Světové obchodní organizaci), ale i tak by to prostě znamenalo nějaký nárůst cel, pokud by se EU nechtěla s Českou republikou dohodnout. A to by byl skutečně problém.

Podívejme se na něj nyní blíže. Dle ročenky časopisu The Economist „Pocket World in Figures: 2017 Editon“ dosáhl v roce 2016 vývoz ČR do Evropské unie 82,2 %. Největším trhem pro vývoz bylo Německo s podílem 32 %, dále Slovensko (8,4 %), Polsko (6 %) a z EU odcházející Spojené království (5,1 %). [1] Pro srovnání vývoz Německa do České republiky měl za rok 2017 hodnotu 41 627 milionů eur, což bylo vzhledem k celkovému exportu Německa 1 279 400 milionů eur jen 3,25 % podíl. [2] Protože klíčovým by se stal v případě vystoupení z EU právě postoj Německa, jakožto nejsilnější a nejdůležitější ekonomiky EU, zdá se být pozice České republiky úplně beznadějná. Respektive vystoupení z EU by buď přineslo nějakou dohodu, která by znamenala, že Česká republika by nadále byla silně pod vlivem EU (ale exportní možnosti by byly převážně zachovány) anebo by došlo ke skokovému nárůstu cel na český vývoz do EU a tedy i k nutnosti značně změnit výrobní strukturu české ekonomiky (byť EU by zřejmě pořád byla dominantním příjemcem exportu z ČR). Omezený export do EU by znamenal i omezený import, protože na import se vydělává právě exportem. I zde by tedy muselo dojít ke změně struktury ekonomiky. A to by bylo poměrně bolestivé.

Malá odbočka k tomu, jak by to nejspíše vypadalo. Za příklad můžeme použít případ Slovinska po jeho odchodu z Jugoslávie v roce 1991. Jugoslávie i přes nálepku socialistického státu měla celkem velký podíl soukromého podnikání a i větší podniky měly dost velkou samosprávu. Jaký byl tedy dopad toho, že Slovinsko odpadlo od Jugoslávie?

„Slovinské hospodářství muselo čelit značným problémům způsobeným rozpadem celojugoslávského trhu. Na konci roku 1991 bylo ve Slovinsku 91 000 nezaměstnaných, tj. 9,4 % práceschopného obyvatelstva, průmyslová výroba bylo o 11,2 % nižší než roku 1990 — poklesla fakticky na úroveň roku 1977, výrazně se snížily také platy: roku 1990 měl průměrný plat v Slovinsku hodnotu, která se zhruba rovnala 1 400 německým markám, roku 1991 již jen polovině — 700 markám. Naopak nebývale vzrostly ceny většiny zboží a přidružily se další těžkosti. Vrchol hospodářského propadu ve Slovinsku nastal roku 1993, kdy země přechodně měla 15 % nezaměstnaných.“ [3]

Tolik tedy odbočka. Jistě částečně se v tomto případě odrazila změna struktury výroby daná privatizací některých podniků a odstraněním různých dotací apod. Přesto pro hrubší ilustraci to zřejmě stačí. Čili takhle by nejspíše na nějakou dobu mohla dopadnout i Česká republika. Protože těch pár procent německých podnikatelů, kteří z České republiky dováží nějaké produkty, by zřejmě Berlín hodil přes palubu anebo by jim poskytl nějaké ty kompenzace. Nicméně je nutné dodat to, že Slovincům se odchod z Jugoslávie nakonec celkově dost vyplatil.

Přesto zde jedno řešení je. Německo exportuje (rok 2017) 8,71 % svého exportu do USA (111,528 miliard eur), 8,22 % do Francie (105,208 miliard eur) a 6,73 % do Číny (86,195 miliard eur). [4] Německo z Číny importuje (rok 2017) 9,71 % (100,451 miliard eur) svého importu, z Nizozemí 8,83 % (91,374 miliard eur) a z Francie 6,2 % (64,168 miliard eur). Největší obrat (export+import) má za rok 2017 Německo s Čínou, a to ve výši 186,646 miliard eur. [5]

Tolik velcí obchodní partneři Německa. A přesto Visegrádská čtyřka (V4) představuje dnes pro Německo zdaleka nejdůležitějšího obchodního partnera. Německo do Visegrádské čtyřky exportuje celkem zboží a služby za 139,5 miliardy eur, tj. asi 11 % svého exportu. V případě importu jde o 138,43 miliard eur, tj. asi 13,4 % svého importu. Úroveň obratu je pak 277,93 miliard eur. [6]

Pro srovnání tato úroveň obratu je ca 1,5krát větší než úroveň obratu s nejdůležitějším obchodním partnerem Německa, s Čínou. Pokud by se Německo s Čínou rozešlo, zřejmě by to německou ekonomiku dosti zabolelo. Co však v případě Visegrádské čtyřky? To by byl samozřejmě ještě větší problém. Objektivně uvedeno země Visegrádské čtyřky jsou vůči Německu „exponované“ více než Německo vůči nim (v případě obchodu): Slovensko vyvezlo roku 2016 21,9 % svého exportu do Německa a 13,8 % svého importu přivezlo z Německa. U Polska jsou čísla analogicky 25,8 % a 27,1 %, u Maďarska jde o 27,8 % a 25,6 %. A Česká republika vyvezla roku 2016 32 % svého exportu do Německa a 30,1 % svého importu přivezla z Německa. [7]

Německé problémy (v případě hrozby vystoupení V4 z EU) by ale byly zesíleny tím, že ne zrovna málo německých podnikatelů ve Visegrádské čtyřce v minulosti investovalo řadu prostředků, a tyto prostředky by mohly přijít zavedením cel zcela anebo částečně vniveč. Zřejmě jen část těchto prostředků souvisí s vývozem do Německa. Další část těchto prostředků jistě souvisí i s vývozem do jiných zemí EU. Například v České republice tvořily přímé zahraniční investice (FDI) z Německa do konce roku 2016 14,1 % tj. asi 16,3 miliardy eur (z celkových 115,6 miliard eur), čímž obsadily druhé místo po Nizozemí (23,4 %; tj. asi 27,1 miliardy eur) a umístily se tak před Lucemburskem (11,9 %; asi 13,8 miliardy eur) a Rakouskem (11,0 %; asi 12,7 miliardy eur). Pro srovnání veškeré české zahraniční přímé investice dosáhly hodnoty jen 18,4 miliardy eur. [8]

Poměrně hodně investic směřuje v České republice do zpracovatelského průmyslu (31,6 %), a tyto dost pravděpodobně souvisí i s vývozem do Evropské unie. To by se ještě mohlo týkat investic do Informační a komunikační činnosti (5,8 %), profesní, vědecké a technické činnosti (5,5 %), případně částečně i velkoobchodu, maloobchodu (10,3 %) a finanční a pojišťovací činnosti (27,0 %). [9]

Odchodem z Evropské unie a zavedením odvetných cel by se nějaká část těchto investic znehodnotila, a tím by se ocitla řada německých, holandských ale i jiných evropsko-unijních podnikatelů v problémech.

Podobná situace je v Polsku (a i v dalších zemích V4, které zde ovšem už uvádět nebudu). V roce 2016 přiteklo do Polska nejvíce zahraničních přímých investic (FDI) z Nizozemí a Německa, podíly 37 % respektive 24 %. Třetí bylo Lucembursko s 15 %. Zahraniční přímé investice se koncentrovaly do zpracovatelského průmyslu (28,6 %), do profesní, vědecké a technické činnosti (18,8 %), informační a komunikační činnosti (17,7 %) a nemovitostí (11,4 %) atd.

Do Polska přiteklo za rok 2016 přímých zahraničních investic za 13,928 miliard dolarů, čili za asi 13,220 miliard eur. Na Nizozemí tak připadá asi 4,9 miliardy eur a na Německo asi 3,2 miliardy eur. Na Lucembursko pak asi 2 miliardy eur. Následující rok přímé zahraniční investice značně poklesly (celkově na 6,434 miliard dolarů tj. asi 6,11 miliard eur), ale celková výše zahraničních přímých investic v Polsku dosáhla výše 234,441 miliard dolarů, tj. asi 222,5 miliard eur. [10]

I zde platí, že odchodem z Evropské unie a zavedením odvetných cel by se nějaká část těchto investic znehodnotila, a tím by se ocitla řada německých, holandských a jiných podnikatelů v problémech. V případě Polska by byl ovšem dopad větší.

Zatímco Česká republika nemá o samotě skutečně zřejmě moc šancí na to, aby vystoupila v klidu a bez hrozby velkých sankcí z Evropské unie (pokud se tato bude chtít mstít), spolu se zeměmi Visegrádské čtyřky už tak situace špatná ani zdaleka není. Velké sankce by totiž nepoškodily jen tyto země, ale navíc značné množství německých, holandských a jiných podnikatelů, investorů a kapitalistů (a spotřebitelů a vůbec i německé hospodářství jako celek). A ti by zřejmě z činnosti svých politiků nebyli moc nadšeni. Navíc provést nějakou barevnou revoluci ve čtyřech (či jen dvou) zemích najednou není moc reálné.

Uvádí server Bawerk.eu


[1] Pocket World in Figures: 2017 Editon. London: Profile Books Ltd. 2016, ISBN 978-1-78125-607-7, str. 137.

[2] Německo: Zahraniční obchod a investice. Berlín: Zastupitelský úřad ČR v Berlíně 2018, str. 3 a 1. Dostupné zde: businessinfo.cz/…/nemecko-zahranicni-obchod-a-investice-19042.

[3] Hladký, L. Slovinsko. Praha: Libri 2010, ISBN 978-80-7277-463-0, str. 135-136.

[4] Německo: Zahraniční obchod a investice. Berlín: Zastupitelský úřad ČR v Berlíně 2018, str. 2.

[5] Tamtéž, str. 2.

[6] Tamtéž, str. 2-3.

[7] Pocket World in Figures: 2017 Editon. London: Profile Books Ltd. 2016, ISBN 978-1-78125-607-7,  str. 205, 193, 153 a 137.

[8] Přímé zahraniční investice za rok 2016, Praha: ČNB 2018, str. 7-8 a 5. Dostupné zde: cnb.cz/…/www.cnb.cz/…/publikace_pb/pzi/

[9] Tamtéž, s. 8.

[10] Poland Foreign Investment [online]. Dostupný z (přístup I/2019):   portal.santandertrade.com/…/poland/foreign-investment. Založeno na datech z OECD.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: