EpShark

Kupředu do záhuby

15. 7. 2019



Dnes není žádný výroční den komunistického zlounství. I když, co si budeme namlouvat, každý den v roce je zrcadlem nějaké té bolševické křivárny z minula. Takže ano, i tento.

K napsání blogu mne inspirovat článek: ČSSR (ne)inovativní…

idnes.cz/…/cssr-inovace-ceskoslovensko-komunismus-ekonomika

Jsme šikovný a pracovitý národ plný skvělých lidí a nových nápadů. Možná, že kdyby nás tehdy v 60. letech nechala Moskva svobodně dýchat, mohli jsme být docela funkčním hybridem mezi tržním západem, švédským modelem ultrasociálního státu a tím Mordorem na východě. Jenže to je úvaha z říše fantazie, protože každý tyran potřebuje ke svému přežití masu otroků. A bolševici nebyli rozhodně výjimkou.

O tom, jací jsou komunisti kabrňáci, svědčí nejlépe ten fakt, že zkrachovali už po pěti letech svého samostatného hospodaření a v r. 1953 museli vyhlásit měnovou reformu, tedy de facto bankrot ekonomiky. Ono totiž ukrást něco je úplně jiný level, než se o to potom starat s péčí zodpovědného hospodáře. Ovšem poté se poučili. Napříště už pod heslem: Spějeme ke světlým zítřkům, devastovali naši zemi tišeji, postupněji, o to však bolestivěji. Asi jako rakovina rozežírá zevnitř tělo a ty jejich světlé zítřky mohly být tím pravým světlem leda tak pro tasemnici.

Ještě těsně před revolucí jsem dělal v šamotové cihelně na Moravě na cihlovce z roku 1928 značky Ježek, Adast Blansko. Ani po čtyřiceti letech usilovného předhánění západu si fabrika nevydělala na novou mašinu, starou v době krádeže už 20 let. A to ani po dvojím okradení lidu skrze jejich úspory, sociální a zdravotní účty a třetinovým platům oproti dělníkům tam v dáli za kopečky. S kým chtěli tedy soupeřit? Koho zničit, historicky znemožnit, hospodářsky porazit? A komu chtěli zajistit lepší život, jak a hlavně z čeho?

Nebyli jsme členy Světové banky ani Měnového fondu a to hlavně kvůli soustavnému falšování hospodářských výsledků. Ty se zas falšovaly kvůli zakrytí smutné pravdy, že jsme na huntě. Komunisti si stanovovali kurz vlastní měny vůči zahraničí naprosto hausnumericky podle toho jak chtěli, aby to na oko vypadalo. Přesně ve stylu: kilo Žigulíka za jeden rubl. Nesmějte se, tohle opravdu v Rusku taky už proběhlo! A pak se divili, že jim tady vznikl obrovský šedý trh, kde veksláci nabízeli cizincům až trojnásobek korun za jejich valutu než oficiální socialistická banka a ještě na tom trhli vejvar, o kterém se nesnilo ani spekulantům na burze. Koruna měla totiž pro cizince pouze hodnotu socialistické stravenky. Kurs dolaru vůči rublu byl dokonce 1:1 a to podle hesla: jeden dolar — jeden kýbl rublů.

Stalo se, co se stát muselo. Parazit prožral svého hostitele skrz na skrz a bylo na vůdci, aby to nějak kulantně a opatrně sdělil ostatním. Tím vyvoleným se stal Michail Gorbačov a tím sdělením jeho kniha Perestrojka. V ní se praví zhruba toto: Díky obrovskému úsilí a nerozbornému sepětí všeho lidu socialistického tábora v čele s komunistickými stranami jednotlivých bratrských národů se nám podařilo, i přes dílčí neúspěchy a zuřivý odpor zahnívajících kapitalistických států, překročit další dějinnou fázi historicky předurčeného vývoje a vstoupit do nové kvalitativní úrovně socialistického hospodaření. Touto novou rozvinutou úrovní, zcela v souladu s moderními požadavky na vedení státní ekonomické strategie, je samohospodaření státních podniků po vzoru družstev, kolchozů a sovchozů. Napříště nebudou tvůrčí a ekonomické iniciativy výrobních závodů limitovány centrálními zásahy shora, ale naopak ony samy budou tou hybnou silou našeho progresivně se rozvíjejícího hospodářství.

Přeložím do češtiny: jsme v řiti, všechno jsme už prožrali a rozkradli, zapomeňte a jděte domů. Komunisté tomu zpětně začali říkat: byla to taková doba, dělaly se chyby a na nic takového se nepamatuji. Je to podobné jako: nechápu, nevím o co jim jde a asi účelovka. V tomhle naplno platí, že charaktery se nemění, jen jejich jména a příjmení.

Píše pan Petr Burian na blog.idnes.cz


Pozn. PeTaXe.:  Z diskuse pod původním článkem:

Marek Trizuljak Skvěle napsáno. Karma.

Mílové kroky vpřed při hospodaření na venkově vypadaly tak, že to, co komunisté lidem ukradli — hospodářské budovy, domy, atd. — pouze používali bez údržby a když jim to začalo padat na hlavu, tak vše jednoduše opustili a nechali napospas zkáze. V jedné z nejúrodnějších oblastí naší republiky, na Hané, kde by se normálně z výtěžku hospodaření dalo průběžně investovat do oprav a údržby, dodnes zejí ve vesnicích díry mezi zástavbou po zřícení baráků po „vzorně hospodařících“ komárech. Když někdo něco ukradne, neváží si toho.

S mojí paní jsme zdědili takto zdevastovaný statek po prarodičích. Humna byla rozpadlá a s propadlými krovy. V podstatě to už bylo jen na odvoz rumiska. Na domě se propadala střecha, zatékalo do stropů, které už byly v několika místech zřícené. „Jézédáci“ to prostě používali jen do doby, dokud to jakž-takž šlo, pak se odstěhovali. Typická ukázka socialistického hospodaření. Jediné štěstí bylo, že JZD se cítilo natolik bohorovně, že se ani neobtěžovalo přepsat ukradený majetek na sebe, takže rodina si ho nakonec mohla převzít (ale až v době, kdy už byl těžce poničený). A to nebyl zdaleka jediný případ v naší vesnici ani v okolí, byla jich celá řada.

My jsme si dali obrovskou fušku, deset let jsme opravovali dům. Jsem rád, že jsme ho zachránili, zejména pro památku prarodičů mojí ženy, kteří oba přišli o život v přímém důsledku rudého teroru. Děda zemřel ve vězení v Leopoldově, babička zemřela nedlouho po návratu z pracovního lágru na následky podlomeného zdraví a hrubě zanedbané zdravotní péče v „humanistickém ráji“ toho koncentráku zřízeného na otrockou práci a týrání lidí. Tamní peklo je velice dobře popsané, nikomu bych ho nepřál zažít.

Jarda Fišer Jistě vám bude nějaký rudoch kontrovat pamfletem, který si mezi sebou sdílejí na FB, jak „dokonalou“ zemí, která vyráběla kde co, jsme za komoušů byli a teď jsme jen montovnou pro zákeřného imperialistu.

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: