EpShark

Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí přednáší historickou řeč k významným islámským učencům a duchovním na univerzitě Al-Azhar v Káhiře 28. prosince 2014. (Foto: MEMRI)

Pro mě jako pro člověka, který vyrostl v muslimských fundamentalistických zemích, je zvyšující se počet apologetů práva šaría na Západě přinejmenším fascinující. Snaha, aby se příchozí z jiných kultur cítili být vítáni, svědčí jistě o dobrosrdečnosti. Mnoho apologetů však nemá bezprostřední zkušenost s tím, co život v těchto částech světa vlastně obnáší a co to znamená žít dennodenně pod vládou radikálního islámu. Je smutné, že ačkoli pod islamistickou vládou nikdy nežili, chovají se často tak, jako kdyby tu zkušenost měli.

Zaprvé, jak správně řekl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan: "Není žádný umírněný islám, islám je islám."

Nicméně islám může být různě interpretován. Dokonce i Erdogan prohlásil, byť není úplně jasné, co tím myslel, že "islám musí být modernizován."

Podobný názor vyjádřil i egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí (Abd al-Fattáh as-Sísí):

"Musíme provést reformu našeho náboženství... Musíme se důkladně podívat na současnou situaci... Je pro nás nepřijatelné, že ideologie, kterou uctíváme, z nás dělá všude na světě zdroj obav, nebezpečí, zabíjení a destrukce. Je nepředstavitelné, že tato ideologie... nemluvím o náboženství, ale o ideologii, jako souboru myšlenek a textů, které jsme v průběhu staletí zbožštili do té míry, že se stalo velmi obtížné s nimi jakkoli polemizovat... dosáhla bodu, kdy je nepřátelská vůči celému světu..."

Takové názory se ozývají i od ostatních oddaných muslimů. Vysoce respektované Americké islámské fórum pro demokracii (American-Islamic Forum for Democracy) Dr. M. Zuhdi Jassera v roce 2015 "svolalo a pomáhalo zahájit Muslimské reformní hnutí... koalici více než 15 muslimských lídrů ze Západu (z USA, Kanady a Evropy), jejichž cílem je aktivně bojovat proti radikálnímu islámu zevnitř tím, že se postaví islamismu přímo u jeho kořenů."

Muslimské reformní hnutí ve své "Deklaraci muslimské reformy" uvádí:

Odmítáme výklady islámu volající po násilí, společenské nespravedlnosti a jeho politizaci... Můžeme změnit naše společenství na základě tří principů - míru, lidských práv a sekulární vlády... Odmítáme násilný džihád..., vystupujeme na ochranu lidí všech vyznání i nevěřících, kteří se chtějí osvobodit od diktatur, teokracií a islamistických extremistů... Podporujeme rovná práva žen, včetně rovných práv v oblasti dědictví, svědectví před soudy, mobility, právního statusu, vzdělávání a zaměstnanosti... Jsme pro sekulární vládu, pro demokracii a svobodu... Jsme proti politickým hnutím, které se zaštiťují náboženstvím. Podporujeme odluku náboženství a státu. Jsme v opozici proti šariátským institucím. Šaría je lidský výtvor... Věříme v život, radost, svobodu projevu... Každý člověk má právo veřejně kritizovat islám. Myšlenky nemají práva, lidské bytosti ano. Odmítáme zákony proti rouhání, které slouží jako zástěrka pro omezování svobody projevu a náboženského vyznání. Podporujeme právo účasti každého jednotlivce na idžtihádu, tj. kritickém myšlení, a snažíme se o jeho oživení... Odpadlictví od víry není zločinem. Naši Ummu, naši komunitu, netvoří jen muslimové, ale celé lidstvo... Stavíme se za mír, lidská práva a sekulární vládu. Prosíme, přidejte se k nám!

Nicméně mnoho apologetů v rámci diskuse o islámu stále brání jeho fundamentalismus, a místo aby hledali odpověď na položené otázky, snaží se je málo věrohodným způsobem odklonit. Tuto snahu můžeme pozorovat na konferencích, seminářích i v médiích. Místo aby se zaměřili na základní problémy a fakta o fundamentalismu - např. na právo šaría a terorismus – tak někteří apologeti islámu obviňují ostatní, jako by všechny problémy byly chybou někoho jiného. Samotné islámské učení za žádných okolností nekritizují, i když pár slov by mohlo, jak je naznačeno výše, přinést tolik potřebnou modernizaci.

Apologeti si místo toho vždy najdou někoho, na koho by mohli svalit vinu a ukázat na něj prstem, nejlépe Západ (například zde, zde nebo zde), a udělat si z něj fackovacího panáka.

Někteří viní Západ z kolonialismu a imperialismu, ačkoliv to byli džihádisté, kteří během posledních 1400 let napadli a kolonizovali křesťanskou Byzantskou říši, nynější Turecko, a následně dobyli celý Blízký východ, severní Afriku, Balkán, Uhersko, Řecko a Španělsko a zcela nedávno, v roce 1974, severní Kypr, který Turci napadli s odůvodněním, že "brání svá práva". Jedinou zemí, která v současnosti tuto okupaci uznává, je Turecko samo.

Dalším úhybným manévrem je opomíjení jakýchkoli zmínek o utlačování žen, stejně jako o násilí nebo teroristických útocích spáchaných ve jménu islámu, byť by k nim došlo před měsícem.

Místo toho mnoho apologetů říká, že islám je náboženstvím míru. Už ale neříkají, že podle islámu přijde mír teprve tehdy, až celý svět přijme islám. Do té doby bude svět rozdělen na dár al-islám ("dům islámu") - území obývané věřícími muslimy, a dár al-harb ("dům války") - území obývané těmi, kteří ještě neuvěřili. Pokud se máme řídit závěry učení založeného na džihádu a právu šaría, tak mír nastane až poté, co se všichni nevěřící obrátí na islám.

"A bojujte s nimi, dokud bude existovat fitnah (chaos a bezvěrectví) a (dokud) veškeré náboženství nebude jen pro Alláha."
(Korán 8:39, překlad Sahih International)

Zvláštní je, že i po nesčetných útocích, ke kterým v Evropě došlo jen od roku 2001 a při kterých jsme měli všichni možnost tento "dům války" pocítit na vlastní kůži, jej nikdo nezmiňuje. Spíše slýcháme, že islám je náboženstvím míru, a to dokonce i po teroristických útocích. Jak to, že o tomto "domu války" neslyšíme častěji?

Mnoho apologetů také připomíná světu, že v islámu není dovoleno "činit bezpráví", ale pouze se bránit před "utlačovateli":

Bojujte na stezce Alláhově proti těm, kteří bojují proti vám, ale nečiňte bezpráví. Vskutku, Alláh nemá rád ty, kdož činí bezpráví.

A zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vyhnali vás, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíž al-Masdžid al-Harám (Velké mešity v Mekce), pokud tam s vámi nezačnou bojovat oni sami. Ale pokud s vámi začnou bojovat, zabijte je ̶ taková je odměna nevěřících!

A pokud přestanou, pak je Alláh vskutku odpouštějící a milosrdný.

A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud veškeré uctívání nebude patřit jen Alláhovi. Jestliže však přestanou, pak ukončete nepřátelství, ale ne proti utlačovatelům.

(Korán 2:190-193, překlad Sahih International)

Problémem je, že někdo může být v pokušení vidět hrozby i tam, kde žádné nejsou. Mnoha lidem by například mohlo být poněkud zatěžko vidět "utlačovatele" v návštěvnících Světového obchodního centra (dvakrát), cestujících londýnského metra nebo nakupujících na francouzských či německých vánočních trzích. Člověk náchylný k tomuto způsobu uvažování by však jako "utlačovatele" mohl začít vnímat kohokoli, kdo není muslimem, nebo dokonce i muslimy. Znamená to tedy, že z vás pouhá návštěva koncertu nebo sportovního stadionu, sledování ohňostroje nebo projížďka na kole po New Yorku dělá "utlačovatele"? Nebo skutečnost, že jste křesťanem, nemuslimem nebo patříte do špatné větve islámu.

A zatímco docházelo k těmto krutostem, spáchala bezpočet útoků jak proti cizincům, tak proti svým vlastním občanům, také Íránská islámská republika.

V Íránu, stejně jako v jemu podobných zemích, je to právo šaría, nikoli Západ, které ukládá popravovat homosexuály a nezletilce, zacházet se ženami jako s neplnoprávnými občany (zde, zde a zde), věšet odpadlíky, utlačovat a zabíjet křesťany a židy a kamenovat ženy za pouhé podezření z cizoložství, které může zahrnovat i případy znásilnění (zde a zde). Írán vězní a bičuje lidi za "zločiny" jako je tanec, poslech hudby, účast na večírku, psaní poezie, pití alkoholu, rande, odložení hidžábu, nošení neislámského oblečení nebo za to, že se dívka příliš přiblíží ke svému chlapci.

Než aby apologeti diskutovali o těchto strašlivých trestech, tak se raději brání pomocí obviňování z "rasismu", kterým se snaží debatu ukončit dříve, než může vůbec začít. Kritici jsou odsouzeni jako rasisté, přičemž "detail", že náboženství nemá s rasou nic společného, je ignorován.

Pokud jsou apologeti konfrontováni s těmito barbarskými činy, mnozí reagují tak, že to "nemá s islámem nic společného" (zde a zde) a nelze z toho vinit islámské učení. Někteří političtí a náboženští vůdci (zde, zde a zde) se také snaží tvrdit, že s islámem nemá nic společného ani Islámský stát, byť jim mnozí komentátoři velmi konkrétně oponují (zde a zde).

Jakékoli falešné představy o podstatě islámu by měla rozptýlit skutečnost, že univerzita Al-Azhar v Káhiře, která je centrem sunitského učení, odmítá teroristické skupiny obvinit z kacířství. Většina muslimů se samozřejmě těchto hrozných věcí nedopouští, a ani by na ně nepomyslela, nicméně pohled apologetů na Západě je snůškou sentimentálních fantazií.

To, čemu čelíme, ale nechceme si to připustit, je mainstreamový islám zmiňovaný Erdoganem.

Někteří apologeti dávají přednost tvrzení, že jsou obětí "rasistů" a "islamofobů" a jsou naštvaní a vykolejení, když se lidé, kteří byli svědky nesčetných útoků ve jménu islámu nebo o nich četli, začnou na muslimy dívat poněkud skepticky.

Další apologeti dávají vinu za teroristické útoky jejich obětem. Tvrdí, že útok vyprovokovaly svým chováním. Pumový útok ve vlaku v Madridu v roce 2004 tak podle nich "zavinila" španělská zahraniční politika a útok v manchesterské Aréně v roce 2017 "zavinily" dívky, které šly na koncert.

Bez poskvrny zřejmě není minulost žádné země, ale Západ se aspoň snaží historické nespravedlnosti napravit – jako příklad může sloužit třeba 19. dodatek Ústavy Spojených států amerických, na jehož základě získaly ženy volební právo, zákon o občanských právech z roku 1964 nebo současné práce na vězeňské reformě.

Někdy se zdá, že tato opatření vedou až k opačnému extrému - např. vznik tzv. bezpečných útočišť (sanctuary cities), ve kterých jsou cizinci v případě porušení zákona zvýhodněni proti americkým občanům.

Moje závěrečné poselství apologetům islamismu je prosté: Ti, kteří omlouvají nositele radikálního násilí a extremismu tím, že uhýbají od tématu nebo obviňují (často nespravedlivě) ostatní z rasismu, diskriminace, útlaku nebo "islamofobie", přispívají k jejich posílení. Tyto fundamentalisty povzbuzujete a podporováním práva šaría umožňujete utlačování milionů žen a dětí. Napomáháte dětským sňatkům, ženské obřízce, popravám nezletilých a homosexuálů, likvidaci etnických a náboženských menšin, a rostoucímu náboženskému terorismu ve světě. Příčinou, jak bylo ukázáno, přitom není Západ, ale radikální a zpátečnický náboženský systém.

Dr. Majid Rafizadeh - absolvent Harvardu, badatel, podnikatel, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na Dr.rafizadeh@post.harvard.edu.