EpShark

Italové se budou smět bránit se zbraní v ruce

14. 3. 2019



Italský parlament ve středu odsouhlasil zákon, který opravňuje občany k tomu, aby se ve vlastním bytě nebo v obchodě bránili proti vetřelcům všemi prostředky. V českých médiích jsem o tom zatím moc nenašel a tak tu informační mezeru trochu vyplním.

Když stát neochrání občany

Italský ministr vnitra Matteo Salvini splnil další ze svých předvolebních slibů. Již od minulého roku připravuje italská vláda zákon o sebeobraně. V říjnu 2018 to Salvini odůvodnil takto: Právo občanů na sebeobranu je svaté. Vnikne-li někdo do mého obydlí, jsem oprávněn použít zbraň k vlastní obraně, k obraně jiných osob a svého majetku.“ Podsekretář ministerstva vnitra a tvůrce nového zákona Nicola Molteni tehdy řekl: „Náš návrh zákona je odpovědí na požadavky Italů po větší bezpečnosti.“

Doposud byla právní situace v Itálii podobná jako v Německu a v mnoha ostatních evropských zemích. Přepadený se směl bránit jen tím nejmírnějším možným způsobem. To však logicky posiluje zločince, který je již tak zvýhodněn tím, že on volí cíl, okamžik a způsob útoku.

Matteo Salvini to formuloval takto: „Když mám někoho v masce metr před sebou, tak musím podle dosud platného zákona zvažovat, jestli mě chce skutečně napadnout, jestli je jeho pistole opravdová a jeho nůž naostřený.“

S takovým oslabením svých možností by se lidé mohli smířit jen tehdy, kdyby bylo spolehnutí na to, že je ochrání stát. To je také základem tzv. společenské smlouvy. Podle ní občané odevzdají anebo nepoužijí své zbraně k sebeobraně a stát jim za to slíbí, že je bude chránit on. Ale tato záruka ztrácí nejpozději od roku 2015 svou věrohodnost.

A to není všechno. Nejenom, že stát občana často neochrání. Dokonce ho i potrestá za to, když se on sám pokusí o účinnou obranu. Ne náhodou navštívil Matteo Salvini ve vězení Angela Peveriho. Ten byl odsouzen na čtyři a půl roku za to, že střílel na tři zloděje, kteří mu kradli benzin z jeho bagru. Jeden z nich byl přitom těžce zraněn.

Zločinec je vždycky oběť

Co z toho plyne? Již víme, že ten kdo porušuje zákon je ve výhodě tím, že volí cíl, čas a způsob útoku. A když je zločinec zatčen anebo napadeným v sebeobraně zraněn, tak se z pachatele najednou stane oběť.

Sociálně-vědní fakulty nepřetržitě produkují psychoexperty, kteří „přísně vědecky“ zdůvodní, že pachatel je vlastně oběť. Každý z nás již slyšel příběhy o těžkém dětství, složitém dospívání a jiných útrapách, které jakoby zločin zdůvodňovaly nebo aspoň omlouvaly. Zkratkovitě to popisuje anekdota o vrahovi svých rodičů, který žádá polehčující okolnosti, protože je sirotek.

Pomocí nového zákona má být v Itálii nerovnováha mezi zločincem a obětí zmírněna. Po jeho schválení bude vždy přiměřené bránit svůj dům nebo obchod proti vetřelcům se zbraní v ruce. Případné náklady na obhajobu občanů, kteří by byli obžalováni v souvislosti se sebeobranou, ponese italský stát. „Kdo se brání, nebude muset platit za obhajobu u soudu, aby dokázal svou nevinu,“ zdůraznil podsekretář Molteni.

Zákon byl v parlamentě přijat 373 proti 104 hlasům, se 2 zdrženími. A koncem tohoto měsíce bude předložen k projednání a schválení italskému senátu.

Návrhem nového zákona italská vláda (jako první v Evropě) nepřímo uznala, že již nedokáže zaručit bezpečnost svých občanů a proto jim dává více zákonných možností bránit se sami. Jistě vás napadne, že jednání italské vlády je v přímém protikladu s politikou EU. Ta se naopak snaží Evropany odzbrojit.

Píše pan Petr Robejšek na Aktuálně.cz


Pozn. PeTaXe.: Verzí tzv. společenské smlouvy je velmi mnoho, a protože reálně takovou smlouvu nikdy nikdo nečetl, ani ji nepodepsal, otevírá se tak široký prostor k nejrůznějším interpretacím. Ostatně, kdyby to byla skutečná smlouva, musela by být dobrovolná, akceptovaná oběma stranami. Pokud není, jedná se o jednostranný a velmi snadno zneužitelný diktát.

Ale i kdybychom setrvali u této interpretace, empiricky máme ověřeno, že stát prostřednictvím své silové složky (policie) není nikdy a za žádných okolností schopen svou část smlouvy naplnit. Policie, pokud nebude v poměru 1:1 ke zbylému obyvatelstvu, sice může mít jakýsi profylaktický účinek, ale individuální obranu před agresí „just in time“ zaručit nemůže. Nikdy nebude na místě incidentu včas a ty minuty, které do jejího příjezdu uplynou, mohou být fatální. Takže úloha policie se v praxi zmenší na to, že jen ex post spočítá mrtvé a v lepším případě chytí pachatele, shromáždí důkazy proti němu a předá ho soudu.

Bohužel, čím je stát silnější, socialističtější a občané etatističtější, a jak zároveň s tím klesá úcta k soukromému vlastnictví, tím je silnější tlak na úplné odzbrojení společnosti. A větší prostor dostávají lidé postižení hoplofobií, kteří trend akcelerují a slouží tomu cíli jako užiteční oslíci.

Na závěr snad jen dva známé citáty:

„Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani jedno“ [Benjamin Franklin]

„Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“ [George Orwell]

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: