EpShark

Volby do Evropského parlamentu

9. 2. 2019



…aneb: Na cvrnkání kuliček tentokrát zapomeňte!

Asi málokteré volby se těší tak okázalému nezájmu voličů, jako ty do Evropského parlamentu. Přestože je to jediný parlament na světě, který nemá zákonodárnou iniciativu a jeho členové jsou tak jen „hlasovacími zařízeními“, rozhodujícími o návrzích někoho třetího, byla by velká chyba význam tohoto tělesa podceňovat. Zvláště teď, když se v Evropské unii hraje o hodně!

Při posledních evropských volbách se celková volební účast vyšplhala jen lehce nad 40 %. Kdovíjak omračující ale nebyla nikdy — vždyť v historicky prvních volbách v roce 1979 činila necelých 62 %. I zde je ale volební průměrování dost ošidné, protože jak už to bývá, jeden extrém je vyvážen jiným. A tak je tradičně vyšší účast v Belgii, kde je hlasování povinné, kompenzována třeba těžkou ignorancí ze strany voličů na Slovensku. A propos — Slováci jsou držiteli rekordu v nejnižší volební účasti vůbec. Ta činila v minulých volbách jen lehce přes 13 procent hlasů. Voliči zkrátka dávají často a rádi najevo, že je volby do EP zajímají zhruba stejně jako výsledky mistrovství světa ve cvrnkání kuliček. A cvrnkání kuliček často připomíná také unylá volební kampaň, kdy je i na samotných politických stranách vidět, že evropské volby pro ně nejsou něco, pro co by byly ochotny cedit krev.

Nedůležitost voleb v očích voličů podtrhoval i fakt, že instituce Evropské unie jsou obecně považovány za vzdálené a často i odtržené od reality. Po léta navíc v Evropském parlamentu fungovala jakási nepsaná velká koalice dvou nejsilnějších frakcí — evropských lidovců a socialistů, kteří mají na budoucnost integrace prakticky totožný názor. Přejí si stále hlubší a hlubší integraci — a podle toho dění v EP také vypadalo!

Pozice obou frakcí ale oslabovala. Zatímco ve volbách 2009 získaly v součtu přes 61 % mandátů, při dalších volbách už to bylo „jen“ necelých 54 %. A nyní, v roce 2019, reálně hrozí, že většinu ztratí úplně.

Krize eurozóny a především pak migrační krize totiž v posledních letech vedly k nárůstu podpory stran, které chápou, že řešením současné situace není nadále těsněji integrovat AKA zvyšovat dávku medicíny, která vlastně nikdy nefungovala. Jakkoli by bylo chybou vnímat euroskeptická uskupení jako nějaký monolit, faktem je, že ztráta nadpoloviční většiny dvou největších frakcí může pro nadšené integrátory představovat nemalý problém. Zvláště za situace, kdy společenství oslabí odchodem Velké Británie a kdy francouzský prezident s německou kancléřkou zlomili nad dosavadním směřováním EU hůl a raději si založili vlastní alternativu.

Jistě, volby do EP, které nás čekají na konci května, nebudou všespásné a nepřinesou změnu hned. Přesto ale vyšlou další signál voličů, že si pokračující integraci nepřejí a že nejsou-li klasické politické strany ochotné se aktuálním problémům postavit čelem, nebudou jim voliči na oplátku ochotni důvěřovat. Zkrátka — hraje se opravdu o hodně. Proto se už nyní zapojují do teprve startující kampaně různé osobnosti a téměř hystericky burcují na poplach před nástupem (domnělého) extremismu a populismu před „žháři duše a ducha“. Proto lidé jako filosof Bernard-Henri Lévy, polský historik Adam Michnik nebo třeba i český spisovatel Milan Kundera sepisují výzvy, v nichž varují před (údajně) největším ohrožením Evropy za posledních 70. let.

Ne! Tentokrát na nějaké cvrnkání kuliček zapomeňte! Naopak se připravte na proevpropské hraní na city, na jednostrannou mediální masáž a vytváření katastrofických scénářů jak na běžícím pásu. Protože Evropská unie se prostě (z)mění a ti, kdo ji léta budovali, vůli voličů navzdory, to moc dobře vědí…

Komentuje paní Karolina Stonjeková na iprima.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: