EpShark

Vzbouřenci Albionu prohráli

23. 11. 2018



Ve svém slavném projevu v lednu 2017 vyhlásila britská premiérka Theresa Mayová boj za svobodu Spojeného království. Rozhodla se vyjednat suverénní partnerství s Evropskou unií, právo kontrolovat hranice státu (omezit imigraci), možnost sjednávat obchodní smlouvy s celým světem podle svého a žádala dohodu o volném obchodu.

„Neodcházíme z Unie, abychom zůstali členem regulovaného trhu, o ničem nerozhodovali a platili velkou částku do rozpočtu EU.“

Už tehdy si byla vědoma rizika, že by Unie mohla chtít Británii potrestat, a prohlásila:

… „v takovém případě by byla lepší žádná dohoda než špatná. My bychom totiž tak jako tak mohli obchodovat s Evropou (podle omezených pravidel světového obchodu) a měli bychom svobodu (bezcelního) byznysu se světem. Zavedli bychom si konkurenční zdanění, získali nejlepší světové podniky a velké investory. A kdybychom neměli mít volný přístup na evropský jednotný trh, mohli bychom si změnit ekonomický model.“

Minulý týden po půldruhém roce mučivého vyjednávání zveřejnila premiérka předběžnou dohodu o podmínkách budoucí obchodní smlouvy Spojeného království s Unií, jež nesplňuje ani jeden z vytyčených cílů. Británie zůstane v celní unii a regulovaném jednotném trhu se všemi tarifními, fiskálními, daňovými a sociálními pravidly a nezíská žádnou konkurenční výhodu, obchodní smlouvy se světem vyjednávat nesmí, o ničem rozhodovat nebude, za přístup na jednotný trh musí platit do rozpočtu EU podle pozdější úmluvy o vzájemném obchodu. Jediný ústupek se týká budoucího částečného omezení pracovního trhu pro občany EU, kteří se už do Británie tak jako tak nehrnou.

Vypukla politická krize, zrádkyni Mayovou napadla strana vášnivých zastánců vystoupení, v parlamentu zazněla silná slova o kapitulaci a pokořujícím diktátu nečlenství. V Unii neměla Británie nikdy silný hlas (většinou přehlasovaná, neboť brzdila integraci), teď nebude mít žádný. Dohoda má podivnou klauzuli o „neviditelné“ vnitřní irské hranici, která britskou část Irska drží „na věčné časy“ v režimu Unie, a kdyby se Angličané chtěli jednou odtrhnout, rozpadlo by se Spojené království.

Jak je možné, že premiérka kapitulovala, proč se nerozhodla pro odchod bez dohody, jak kdysi statečně prohlašovala? Odložme spikleneckou teorii, jež ve výsledku hledá skrytý záměr nesouhlasu s brexitem, který Mayová nevolila. Potíž je v tragickém rozpolcení vlády i společnosti na téměř dvě poloviny a v ekonomickém poklesu, byť jakkoli dočasném, jejž by radikální odchod způsobil.

Na snížení životní úrovně nemá většina politiků a národa žaludek. Žijeme v době, kdy je lepší vrabec v hrsti než orel nezávislosti, každou vládu hodnotí voliči dle ekonomického výsledku a slibovat „pot a slzy“ nelze. Zastánci EU už od referenda děsí národ katastrofou odchodu bez dohody a vyvolali půlmilionovou demonstraci v Londýně.

Konzervativní vzbouřenci se marně pokusili Mayovou svrhnout, nezískali ani potřebných 48 poslanců, aby vyvolali hlasování ve straně. Čelných pět brexitových ministrů vládu neopustilo. Parlament se vyjádří 10. prosince, dohodu možná odmítne, aby se ještě alespoň teoreticky na potupném vazalství ostrovního království dalo před konečnou ratifikací něco vyjednat a zmírnit, ale naději má pramalou.

Mayová nejspíš prosadí své, protože stoupencům brexitu nezbývá než volit její pokořující dohodu, aby se nehlasovalo o setrvání Británie v Unii. Najednou je lepší špatná dohoda než žádná. A v hrsti má zřejmě i většinu labouristické opozice, která se smlouvou také nesouhlasí, ráda by však vládu shodila, touží po volbách nebo alespoň po druhém plebiscitu. Nastal chaos a rozhodnout může i náhoda.

Píše pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: