EpShark

Moje argumenty pro nastolení ancapu jsou především čistě ekonomické a z malé části také morální.

Proč vlastně neschvaluji koncept státu? Protože státu nevěřím. Generace za generací se znovu a znovu přesvědčujeme, že když už skutečně dojde na lámání chleba, stát se na lidi vykašle. Počínaje měnovými reformami, které obírají o úspory celé národy, přes problematickou bezpečnost v mnoha částech světa a aktivním rozněcováním válečných konfliktů konče. Tvrdím, že jediný, na koho se může člověk spolehnout je on sám. Představa, že bych si sám na stáří nenaspořil vůbec nic a spolehnul se na stát je pro mě zcela absurdní. Dále tvrdím, že kdyby mi stát neukradl 70% z toho, co vydělám, tak bych se mnohem lépe zajistil na důchod a mimo jiné bych měl mnohem více peněz k financování bohulibých projektů. A tohle není jenom kec, že lidé dobrovolně přispívají na dobrou věc, stačí se podívat na to, jak se Češi dobrovolně složili na výstavbu národního divadla, dokonce hned dvakrát.

Státy nedělají svojí práci pořádně. S tím souvisí i to, že stát jako instituce je neefektivní. Stát nikdy neví, jestli jeho počínání je užitečné, tedy jestli a kdy prospěch převažuje nad ztrátami. Pokud má stát monopol na kontrétní službu, tak neexistuje způsob jak určit, jestli se to dá udělat lépe. A stát ani nemá motivaci dělat svoji práci dobře, protože jeho pozice je dána zákonem. Stát se sice dá „vylepšovat“ nebo jenom kritizovat za špatná rozhodnutí, ale každý politik nebo kritik stejně ví kulové, dokud se jím navrhovaná změna neprosadí.

Z toho teda vyplývají důsledky, které se mě osobně týkají: Když se zruší stát, zbude mi více peněz, protože si koupím jenom takové služby, které budu chtít a za nejlepší možnou cenu.

Etický rozměr státu je pro mě také důležitý. Stát prosazuje svoje zájmy násilně a nikoho se neptá, jestli se na státu chce podílet. Stát říká, co se může a co nemůže. Stát říká, kdo za co má platit, kolik maximálně, kdo co může prodávat. Stát se už rozlezl dokonce i do osobního života člověka. Říká mu, kde smí kouřit, jak musí a naopak nesmí vychovávat vlastní děti, jak je musí vyučovat, stát lidem mluví do sexu, zakazuje některé projevy a tak dále. Celý výčet by byl skutečně velmi dlouhý.

Moderní stát rovná se přerozdělování s obrovskými ztrátami. V současnosti se většina vyspělého světa posouvá blíž a blíž směrem k tuhému socialismu a národní státy tak uměle smazávají přirozené rozdíly v majetnosti a životní úrovni svého obyvatelstva. Proč je to špatně? Tak například: Pokud budu od mládí tvrdě pracovat, šetřit a nehýřit, vydělám si na svůj vlastní dům, ve kterém budu chtít prožít důchod. Stát ale pak přijde a řekne, že důchodci, kteří mají vlastní dům, dostanou nižší důchod. Pak tedy bohém, který si nenašetřil nic, bude ve výsledku za svojí nerozvážnost odměněn.

Mises.cz: 20. srpna 2018, Šimon Macháček

Článek vyšel na svobodny-svet.cz