EpShark

Četné komentáře jsme četli nedávno o nadcházející recesi a další krizi, zejména při příležitosti desátého výročí zhroucení banky Lehman Brothers.

Otázkou není, zda nastane krize, ale kdy. Za posledních padesát let jsme zaznamenali více než osm globálních krizí a mnoho dalších místních, takže pravděpodobnost dalšího otřesu je poměrně vysoká. Nejen kvůli dlouhé době, která uplynula od krize v roce 2007, ale kvůli tomu, že faktory, které vedou globální krizi, se hromadí.

Co způsobuje finanční krizi? Tři faktory.

• Politiky na straně poptávky, které vedou investory a občany k tomu, aby věřili, že neexistuje žádné riziko. K nadšení a přebírání nadměrného rizika nemůže dojít bez existence rozšířeného přesvědčení, že existuje nějaká záchranná síť, vláda nebo polštář centrální banky, který bude podporovat riziková aktiva. Termíny jako "hledání výnosu" a "finanční represe" pocházejí právě z umělých poptávkových signálů vytvořených vládami a centrálními bankami.
• Nadměrné převzetí rizika u aktiv, která jsou vnímána jako bezriziková nebo neprůstřelná. Není možné vybudovat bublinu na aktivu, u kterého investoři a společnosti vidí mimořádné riziko. Může k tomu dojít, pokud tady bude přesvědčení, že neexistuje žádné riziko spojené s rostoucími cenami aktiv, protože "tentokrát je situace jiná","fundamenty se změnily" nebo "existuje nové paradigma", věty, které jsme za poslední roky slyšeli mnohokrát.
• Uvědomení se, že současnost se nijak neliší od minulosti. Bubliny nevybuchnou kvůli jednomu katalyzátoru, jak nám bylo říkáno. Krize 2007-2008 nezačala kvůli pádu Lehman, byl to jen příznak mnohem širšího problému, který začal praskat v malých dávkách před měsíci. Spekulace na růstový cyklus, který se nakonec nepotvrdí, jak předpokládal konsenzus.

Jaké jsou hlavní faktory, které by mohly vyvolat další finanční krizi?

• Státní dluh. Nejrizikovějším aktivem jsou dnes státní dluhopisy s abnormálně nízkými výnosy, uměle sníženými politikami centrálních bank. S dluhopisy s negativním výnosem ve výši 6,5 bilionu dolarů budou nominální a reálné ztráty v penzijních fondech pravděpodobně přidány ke ztrátám v jiných třídách aktiv.
• Nesprávné vnímání likvidity a VaR (hodnota v riziku). Roky s vysokou korelací aktiv a synchronizovanou bublinou vedenou státními dluhopisy vedly investory k přesvědčení, že vždycky existuje obrovské množství likvidity, které čeká na koupi při poklesu a rally pak bude pokračovat. To je prostě mýtus. Tato "masivní likvidita" je pouhým pákovým efektem, a když se začínají objevovat požadavky na doplatek (margin call) a ztráty v různých oblastech - trhů, evropských akcií, tech- nických akcií v USA - likvidita, se kterou většina investorů počítá jako s pokračujícím palivem pro rally, prostě zmizí. Proč? Protože VaR (hodnota v riziku) je také nesprávně vypočítána. Když majetek dosáhne abnormální úrovně korelace a volatilita je tlumena kvůli masivním nákupům aktiv centrálními bankami, analýza rizik a pravděpodobných ztrát je prostě neúčinná, protože když klesají trhy, spadají do tandemu, jak vidíme i teď a historická analýza ztrát je kontaminována masivním dopadem opatření měnové politiky v těchto letech. Když ti, co hlavně způsobují nárůst aktiv – teda centrální banky - začnou přestat uvolňovat svou měnovou politiku nebo se jednoduše stávají součástí očekávané likvidity - podobně jako v Japonsku -, placebo efekt měnové politiky na rizikových aktivech zmizí. A ztráty se hromadí.

Falešný synchronizovaný růst vyvolal základ toho, co by mohlo vést k další recesi. Také panuje obecné přesvědčení, že měnová politika byla velmi efektivní, růst byl robustní a generalizovaný a dluh se zvyšoval, ale jedná se pouze o vedlejší škody, ale nepředstavuje to globální riziko. A se synchronizovaným růstem přišla nadměrná spokojenost a zvětšení nerovnováh. Krize v roce 2007 vypukla, protože v letech 2005 a 2006 dokonce i ti nejodpovědnější investoři to vzdali a začali nakupovat na rostoucím trhu. V roce 2017 to bylo zrychleno nesprávným přesvědčením, že rozvíjející se trhy jsou v pořádku, protože jejich akcie a dluhopisy rostly navzdory normalizaci úroků americké centrální banky.

Jak bude vypadat další krize?

Vůbec ne, jako ta poslední, podle mého názoru. Hluboký propad je mnohem obtížnější, protože z lehmanské krize jsme si vzali některé zkušenosti. Existují silnější mechanismy, které zabraňují rozšíření domino efektu v bankovním systému.

Když je největší bublina u státního dluhu, krize, které pak čelíme, nebude představovat masivní ztráty na finančních trzích a masivní propad v reálné ekonomice, ale pomalý pokles cen aktiv, jak vidíme, a globální stagnaci.

Další krize pravděpodobně nebude dalším Lehmanem, ale dalším Japonskem, spojeným se zombifikací globálních ekonomik, aby se zabránilo bolesti poklesu cen u velkého počtu státních dluhopisů, která by vedla k zvýšení daní - aby se zaplatila obsluha dluhu, hospodářské recesi a nezaměstnanosti.

Rizika jsou zjevně obtížně analyzována, protože svět vstoupil do největšího peněžního experimentu v historii bez pochopení vedlejších účinků a skutečných rizik. Vlády a centrální banky viděly rostoucí trhy nad základními úrovněmi a rekordní úrovně zadlužení jako kolaterální škody. Ale podle nich představovali tyto problémy malou a přijatelnou cenu, kterou pak vymaže globální růst, který ale nikdy nenastane.

Za další krizi, podobně jako v letech 2007-2008, budou obviněny příznaky (v tomto případě Lehmani), nikoliv skutečné příčiny (agresivní měnová politika, která podněcuje riskování a sankcionuje obezřetnost). Do příští krize ale budou vstupovat centrální banky s téměř žádnými reálnými nástroji, které by zamaskovaly strukturální problémy likviditou a s žádný dalším fiskálním prostorem pro stimulaci ve světě, kde většina ekonomik dělá fiskální deficity desátý rok po sobě a globální dluh je stále vyšší.

Nevíme, kdy ke krizi dojde, ale pokud varovné signály z roku 2018 nebudou brány vážně, bude to pravděpodobně dřív, než se očekávalo. Vlády a centrální banky sami sebe za problém vinit nebudou, naopak budou sebe prezentovat jako řešení.

Daniel Lacalle

Z anglického originálu přeložil Mike

Zdroj: mises.org