EpShark

Nový džihád: více ohrožující než kdy předtím

8. 11. 2018



https://www.gatestoneinstitute.org/13206/jihad-threat

Překlad: Mikuláš Hrubiško

  • Je důležité zdůraznit, že radikální islamisté využívají i jiné prostředky než terorismus k získání vlivu.
  • Tento týden nikým nevolení soudci Evropského soudu pro lidská práva se poddali požadavkům šáríjských zákonů o rouhání a rozhodli se, že nepovolí kritiku proroka Mohameda, aby se neublížilo muslimským pocitům. Soud ve skutečnosti ublížil svobodě projevu a říkání pravdy jako prostředku obrany.
  • "Jako člověk, který ví, co je to život bez svobody, se dívám s úžasem, na ty, kteří se nazývají liberálové a progresivci, kteří tvrdí, že tak horlivě věří v individuální svobodu a práva menšin – že spolupracují se silami ve světě, které zjevně představují největší ohrožení samotné svobody a jiných menšin. Musíme říci muslimům, kteří žijí na Západě: pokud chcete žít v našich společnostech, sdílet jejich materiální výhody, pak musíte přijmout to, že naše svobody jsou nedotknutelné." - Ayaan Hirsi Ali, 2016.

Když se uskutečnil teroristický útok v Barceloně 17. srpna 2017, i když to bylo hrozné (13 úmrtí, 130 zraněných), džihádisté to nepovažovali za úspěch. Měli více smrtící plán. Chtěli řídit dodávky plné výbušnin až do baziliky Sagrada Familia a dalších dvou turistických oblastí města. To však byl poslední závažný džihádistický útok v západní zemi. K útoku v  Manchesteru došlo dva měsíce dříve, 22. května 2017; útok v Nice ve Francii se konal 14. července 2016; a v útoku v Orlandu na Floridě dne 12. června 2016.

Zničení islámského státu za vlády president Donalda Trumpa nejen zbavilo džihádisty toho, co představovalo jejich základnu a tréninkový tábor. Ztratily také myšlenku, že mohou rychle porazit Západ.

Brzy se vědomí nebezpečí ztělesněného radikálním islámem vytratilo jak ve Spojených státech, tak v Evropě. Útoky nožem a zabíjení náhodných kolemjdoucích ve Francii či Británii nebyly vnímány mainstreamovými médií jako důležitější než třeba dopravní nehody. Džihádističtí vrahové byli zpravidla okamžitě definováni orgány jako mentálně narušeni. V Evropě byli jména vrahů často utajena, aby se zabránilo možné eskalaci proti-muslimských "předsudků".

Co se děje v jiných částech světa, zřídkakdy dělá titulky a je obvykle považováno za místní problém bez globálního významu. Pobodání Izraelců a spuštění raket a zápalných draků a balónů z Gazy do Izraele jsou považovány pouze za součást "konfliktu na Středním východě"Útoky na koptské křesťany v Egyptě jsou definovány jako egyptský problém. O více než 1800 křesťanech zmasakrovaných v Nigérii se ve zprávách sotva někdo zmíní. Trest smrti za rouhání v zemích jako je Pákistán se v médiích vůbec neobjevuje.

Radikální islám může být v defenzivě, ale jeho ofenzíva se nezastavila. Zdá se, že hlavní islamistické organizace čekají na okamžik, aby opět udeřily. Al-Káida byla nedávno popsána v zprávě OSN z ledna 2018 jako "silná", "vlivná" a "odolná"Islámský stát může ztratit území, kterému kdysi vládl v Sýrii a v Iráku, ale podle zprávy OSN "Skupina se nadále transformuje na teroristickou organizaci s plochou hierarchií, jejíž buňky a afilace působí stále více autonomně".

Skupiny islámských džihádistů jsou stále aktivní v Libyi, kde kontrolují aktivity pašování lidí a infiltrovali své činitele mezi migranty, kteří se snaží překročit Středomoří do Evropy. Policie zkonfiskovala součásti používané k výrobě výbušných zařízení a zabránila pokusům o útoky na evropské půdě, ale instruktážní videa stále cirkulují.

Důležité je zdůraznit, že radikální islamisté používají jiné prostředky než terorismus k získání půdy. Muslimské bratrstvo, hlavní sunnitská islamistická organizace, nikdy neodmítalo násilí, ale říká, že preferuje da'wa (obracení na víru, infiltrace a získání vlivu), aby získalo moc v muslimském světě i mimo něj. Sayyid Qutb , jejich vůdce v padesátých letech minulého století, uvedl, že cílem Muslimského bratrstva bylo "založit vládu islámu" všude, kde to bylo možné, "všemi dostupnými prostředky". Jejich členové si možná mysleli, že dosáhnou svého cíle při povstáních, které novináři nazývali jako "arabské jaro". Bohužel pro ně, pokus bývalého egyptského prezidenta Mohameda Morsího o to, aby se z Egypta stal islámský totalitní stát, a ekonomický kolaps, který z toho vyústil, vedl k převzetí vlády současným egyptským prezidentem Abdem Fattahem al-Sisim a k tvrdému zásahu, který vymýtil tamní organizaci. Muslimské bratrstvo však nezmizelo. Stále má podporu Turecka a Kataru a Hamás byl založen jako palestinská pobočka Muslimského bratrstva.

Zprávy ukazují, že členové Muslimského bratrstva se mohou spoléhat na síť poboček ve více než 70 zemích. Zůstávají stále v naději, že v celém muslimském světě zvítězí, ale jejich hlavním cílem je změnit Západ.

Představitelé muslimského bratrství si myslí, že pokud padne Západ, zbytek světa pak padne taky. V USA má muslimské bratrstvo neoficiální pobočky, které se snaží zakrýt to, co vlastně jsou, ale které jsou mimořádně aktivní: mezi ně patří Rada pro americké islámské vztahy (CAIR), islámská společnost Severní Ameriky (ISNA).

Muslimské bratrstvo je hluboce zakořeněno v západní Evropě, kde ovládá mnoho organizací a charit, které také dělají to nejlepší, aby zakryly to, čím ve skutečnosti bratrstvo je. Mezi ně patří "Islámské společenství Německa ", muslimská asociace Británie a "muslimové Francie ". Muslimské bratrstvo kromě toho vytvořilo rozsáhlé sítě mešit a škol, které rekrutují nové věřící a tvrdí, že budoucnost západní Evropy bude patřit islámu a že Evropané se tomu budou i nadále podřizovat.

Tento týden nikým nevolení soudci Evropského soudu pro lidská práva se poddali požadavkům šáríjských zákonů o rouhání a rozhodli se, že nepovolí kritiku proroka Mohameda, aby se neublížilo muslimským pocitům. Soud ve skutečnosti ublížil svobodě projevu a říkání pravdy jako prostředku obrany. Nastal pravděpodobně čas zbavit tyto nevolené soudce moci.

Islámské organizace jsou v Evropě přítomny a rostou. Často spojují své síly s cílem podporovat zastrašovací kampaně, které tlačí vlády, hlavní média a univerzity, aby zakázaly veškerou kritiku islámu a prosazovaly rostoucí islamizaci každodenního života. Mezi příklady patří snaha o změnu akademických programů, aby ukázali muslimskou civilizaci v atraktivnějším světle. Úsilí o to, aby nemocnice přijaly, že muslimské ženy mohou být vyšetřovány pouze ženskými lékaři a že agentury sociálních služeb musí respektovat polygamii. Mnoho organizací spoléhá na podporu "spolucestujících" - především obyvatel Západu, kteří nenávidí západní civilizaci a mohou vidět vzestup islámu jako prostředek k její destabilizaci. Chtějí to a mají výsledky.

Západoevropští politici, levicoví a pravicoví, se stále častěji spoléhají při volbách na muslimské hlasy. Vidí klesající porodnost (nyní hluboko pod úrovní přirozeného nahrazení obyvatel) a migrační toky, které způsobují výměnu obyvatelstva. Politici vidí, že pokud by byli příliš nepřátelští vůči islámu, mohlo by to vést k jejich politické porážce.

Ačkoli švýcarský islámský autor Tariq Ramadan zůstává ve Francii uvězněn kvůli obviněním ze znásilnění, jeho knihy jsou stále na seznamech bestsellerů. Islámské knihkupectví se stávají stále četnějšími. Prodávají antisemitské a proti-západní knihy, které podněcují násilí. No-go zóny se stále rozšiřují ve FranciiBritánii a nyní i v Německu. Ve své knize No Go Zones Raheem Kassam ukazuje, že v těchto oblastech dochází k mrzačení ženských pohlavních orgánů, sexuálnímu násilí a někdy i ke vraždám ze cti.

Několik politiků - maďarský premiér Viktor Orbán, italský vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini a rakouský kancléř Sebastian Kurz se snaží bránit evropskou civilizaci. Jsou tažení blátem Merkelovou, Mayovou, Macronem a dalšími vůdci ze západní Evropy. Šance, že Orbán, Kurz a Salvini zvítězí v krátké době, je omezena rychlým stárnutím populace jejich zemí.

Autoři, kteří kritizují islám, mají stále možnost psát v západní Evropě, ale až na několik výjimek, jako je Éric Zemmour ve Francii nebo Thilo Sarrazin v Německu, jsou většinou ignorováni tradičními médii. Všichni jsou obtěžováni islamisty a někdy i trestně stíhání. Každý, kdo opustil islám, riskuje, že bude zabit. Někteří se rozhodli uniknout do bezpečnějších části světa. Ayaan Hirsi Ali opustila Nizozemsko v roce 2006 a je nyní americkým občanem. Ostatní, kteří zůstali v západní Evropě, musí žít pod policejní ochranouHamed Abdel-Samad, bývalý člen muslimského bratrstva, který nyní žije v Německu, je autorem islámského fašismu. Abdel-Samád říká, co západní evropští vůdci odmítají vidět: "Islám je náboženství války". V nedávném rozhovoru dodal, že když je nemuslimská země silná, "islám může nakonec souhlasit s koexistencí", ale když je nemuslimská země pasivní, "válka se vrací" na obzor. Tato válka, dodal, "může být násilná, může být nenásilná". Západní evropské země vykazují všechny známky pasivity.

Spojené státy jsou silnější. Zůstanou i nadále bezpečným přístavem pro bývalé muslimy a svobodu projevu? Islámisté neustále pracují. Někteří v mešitách podněcují násilí. A nacházejí podporu. Zastrašují instituce. V dubnu 2018, M. Zuhdi Jasser, praktický lékař, zakladatel a prezident amerického islámského fóra pro demokracii, které obhajuje oddělení náboženství od státu, byl pozván, aby promluvil na Duke University. Pod tlakem islámských studentů bylo pozvání zrušeno, pak bylo znovu obnoveno.

V roce 2014, kdy Brandeis univerzita chtěla ocenit Ayaan Hirsi Ali, autorku, která opustila islám, islámské organizace a "levičáci", požadovali, aby Brandeis odvolala toto pozvání. Pozvánka byla "zrušena" a pozvánka se znovu neobjevila. Hirsi Ali řekla:

"Jako člověk, který ví, co je to život bez svobody, se dívám s úžasem, na ty, kteří se nazývají liberálové a progresivci, kteří tvrdí, že tak horlivě věří v individuální svobodu a práva menšin – že spolupracují se silami ve světě, které zjevně představují největší ohrožení samotné svobody a jiných menšin. Musíme říci muslimům, kteří žijí na Západě: pokud chcete žít v našich společnostech, sdílet jejich materiální výhody, pak musíte přijmout to, že naše svobody jsou nedotknutelné."

Dr. Guy Millière, profesor na univerzitě v Paříži, je autorem 27 knih o Francii a Evropě.

Pro další podobné články navštivte českou verzi Gatestone institutu




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: