EpShark

Tento způsob demokracie zdá se mi poněkud nešťastným

24. 11. 2022



Minulé úterý proběhly v USA ve velmi vyhrocené politické atmosféře volby do obou komor Kongresu. Dnes, po téměř týdnu, stále ještě nemůžeme s určitostí říci, jak dopadly. Stále se sčítá a stále se znovu objevují balíky korespondenčních hlasů, které nakonec rozhodují. Od kontroverzních prezidentských voleb před dvěma lety, které vyvolaly u velké části elektorátu především Republikánské strany i mnoha republikánských politiků v čele s bývalým prezidentem Trumpem přesvědčení, že volby byly zfalšovány, se nic zásadního nezměnilo.

Po uzavření volebních místností pokračuje nekonečný a neprůhledný proces sčítání, který není rychle schopen dát jasnou a jednoznačnou zprávu o volebním výsledku. To je pro fungování demokracie zásadní. Pokud systém voleb není jasný, průhledný a nezpochybnitelný, ohrožuje autoritu a legitimitu základního mechanismu, na němž celý politický systém stojí. Korespondenční hlasování, které je příčinou této zmatečnosti a rizik, proto není jako přijatelný způsob volby obhajitelné.

Totéž platí pro další šlágr z dílny pokrokářských vylepšovatelů demokracie – elektronické hlasování po internetu. V tomto případě za všechno hovoří nedávný příklad z Ruska, kdy se prezidentovi Putinovi, velkému propagátorovi internetového hlasování, právě po jejím zavedení v komunálních volbách v Moskvě podařilo konečně zlikvidovat veškerou opozici, která na moskevských radnicích dosud přežívala. Nic překvapivého, internet je k volebním povodům ideální prostor.

Údajné usnadnění přístupu k volbám některým skupinám občanů korespondenčním či internetovým hlasováním za cenu porušení principu přímosti a tajnosti voleb, což umožňuje manipulace a podvody, je cesta do pekel, obzvláště v politicky polarizované společnosti, jaká je dnes v USA i u nás. Proto by měla naše současná vládní koalice rezignovat na své snahy usnadnit si politický život a setrvání u moci zavedením korespondenčního hlasování, byť i jen pro voliče v zahraničí. Nic by nebylo pro zdraví naší demokracie horšího, než aby volby rozhodl velký balík korespondenčních hlasů z ciziny. Ať se naši politici snaží přesvědčit české voliče, aby přišli k volebním urnám a dali jim hlasy, a vzdají se nápadů, jak volby ohýbat ve svůj prospěch. V konečném důsledku se zpochybnění jejich legitimity nevyplatí nikomu.

Zpravodajstvím ob den rezonují „senzační“ zprávy o tom, kde se kolik ekologických fanatiků zase k čemu přilepilo či připoutalo, kolik způsobili dopravních karambolů, propíchali pneumatik či polili barvou slavných obrazů ve světových galeriích. Dnes „frčí“ projevovat „klimatický žal“ a poškozovat kvůli tomu cizí majetek a práva, nechodit do školy a brát si ostatní jako rukojmí. Stát proti tomu nic vážně nekoná, policie se chová liknavě, soudy s porozuměním. Zdá se, že aktivisté jsou privilegovaná sorta lidí, kteří si můžou všechno dovolit.

Pokud budou státní orgány a instituce pokračovat tak jako doposud, pokud budou rezignovat na ochranu práv ostatních lidí před nezákonným nátlakem aktivistů, nutně bude muset přijít na scénu občanská svépomoc – lidé se proti ekologickým fanatikům budou muset bránit sami. A to už se pak ona křehká větev demokracie, kterou tak bezstarostně po sebou dnes řežeme, definitivně zlomí.

Jiří Weigl, IVK

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: