EpShark

Už několik desetiletí množství hlasů tvrdí, že stát může fungovat efektivněji, pokud by byl "řízen jako firma".

Například bývalý starosta New Yorku Fiorello La Guardia v roce 1938 slíbil, že "bude řídit vládu stejně dobře, jako jakýkoli poctivý člověk řídí své podnikání" , zatímco mnozí z nás si pamatují rok 1992 a kandidáta na prezidentský úřad Rosse Perota, který neustále sliboval, že bude řídit vládu jako firmu.

Nedávno mnoho lidí věřilo, že podnikatelská zkušenost Donalda Trumpa by mu umožnila efektivněji řídit vládu, zatímco jeho poradce (a zeť) Jared Kushner prohlásil, že "vláda by měla být provozována jako velká americká společnost" a že "doufáme, že pro naše zákazníky, které představují naši občané, můžeme dosáhnout úspěchu a efektivnosti."

Taková tvrzení, i když dobře znějí, jsou zcela zavádějící. Podnikání a politika jsou příliš odlišné a jejich rozdíly nám pomáhají odhalit všechna nebezpečí přerůstání státní kontroly do stále dalších oblastí našeho života.

Nejdůležitějším a nejpodstatnějším rozdílem mezi vládou a firmou v konkurenčním, tržním hospodářství je to, že vláda shromažďuje příjmy pod hrozbou trestu, zatímco firma musí vydělat své příjmy prostřednictvím dobrovolných transakcí se zákazníky.

Pokud spotřebitelé nebudou ochotni zaplatit za zboží nebo za službu dostatečnou částku, která by překročila náklady na výrobu tohoto produktu, podnik zkrachuje. Naopak, vláda nemusí vydělat své příjmy od lidí, kteří oceňují vládní služby a jsou za ně ochotni dobrovolně zaplatit. Vláda získává své prostředky za použití síly, spíše než vzájemným přínosem (kterou transakce přinese prodávajícímu a nakupujícímu), který existuje v dobrovolné obchodní / spotřebitelské transakci.

Vedení vládní byrokracie se navíc značně liší od managementu firmy. Ve své knize Byrokracie z roku 1944 odhalil rakouský ekonom Ludwig von Mises ostré a neřešitelné rozdíly mezi oběma.

Hlavním cílem obchodního manažera, jak zdůraznil Mises, je dosáhnout zisku. To znamená, že výnosy přesahují výdaje. To je velmi jasné a může to být stručně vypočítáno. Kvůli tomuto jednoduchému výpočtu může každá divize v podnikání měřit, zda má pozitivní nebo negativní vliv na konečný výsledek společnosti.

"Jediná směrnice, kterou generální ředitel dává lidem, kterým svěřuje vedení jednotlivých úseků, oddělení a poboček, je: dosáhnout co nejvyššího zisku," napsal Mises.

Generální ředitel se tak nemusí potýkat se složitými detaily řízení jednotlivých sekcí, a naopak může "přidělit vedení jednotlivých sekcí velkou nezávislost."

Výsledkem je – a to je nejdůležitější, že každý vedoucí oddělení může uplatnit svůj talent a kreativitu ohledně toho, jak dosáhnout co nejlepších výsledků.

Porovnejte to, jak to udělal Mises, s rolí provinčního guvernéra jmenovaného králem. Aby se místnímu zástupci zabránilo prosazovat své vlastní rozhodování a pravidla, Mises poznamenal: "Král se snaží omezit pravomoci guvernéra vydáváním směrnic a pokynů."

Svoboda místního guvernéra je velmi omezená a je nahrazena povinností dodržovat to, co se může rychle rozvinout do četných komplikovaných dekretů a kodexů. "Jeho hlavní motivací je dodržovat pravidla a předpisy, bez ohledu na to, zda jsou rozumné nebo jsou v rozporu s tím, co bylo zamýšleno," popsal Mises. "První ctností správce je dodržovat dekrety a vyhlášky. Stává se tak byrokratem."

Byrokratické řízení se proto stává především dodržováním právních předpisů - pravidel a předpisů předávaných shora. Individuální schopnosti a iniciativa jsou vyloučeny. Takový proces umožňuje centralizovanému orgánu posílit svou kontrolu nad obrovským množstvím lidí.

Zatímco Mises používal pro svůj příklad středověké prostředí, zdůraznil, že takové charakteristiky definují také moderní správní vládu.

Kromě toho je "úspěch" v byrokratickém řízení prakticky nemožné definovat, protože se to nedá změřit.

"Ve veřejné správě neexistuje žádné spojení mezi příjmy a výdaji. Veřejná zpráva pouze utrácí peníze," poznamenal Mises.

Příjmy pro byrokraty pocházejí z daní, které byly vybrány pomocí nátlaku. Neexistuje žádná tržní cena za "veřejné" zboží a služby, což by vedlo k tomu, že byrokraté nevědí, které služby jsou nejvíce ceněné. Výpočet přidané hodnoty a efektivnosti ve vládní byrokracii je nemožný v jakémkoli ekonomickém smyslu.

V podnikání však zákazníci dobrovolně zaplatí za zboží nebo služby, které se vyrábějí. Tržní cena ukazuje, které zboží a služby spotřebitelé nejvíce oceňují. Protože zdroje mohou být přesměrovány z jednoho místa na jiné, kde jsou naléhavě požadovány, může být plýtvání minimalizováno.

Právě z těchto důvodů Mises argumentoval, že by bylo marné usilovat o reformy výběrem nebo jmenováním podnikatelů jako vedoucích vládních agentur. "Efektivita v podnikání není přirozená vlastnost podnikatele; je to dána postavením, které zaujímá v rámci tržní společnosti," napsal. Jakmile je podnikatel jmenován vedoucím vládní agentury, není už podnikatelem, ale byrokratem, jehož hlavním cílem je "dodržování pravidel a předpisů".

Požadavky na nalezení efektivnosti ve vládě jmenováním lidí, kteří "budou řídit stát, jako firmu", jsou marné. Byrokratické řízení nutně zahrnuje přísné dodržování pravidel a stanov, zatímco individuální iniciativa a kreativita jsou vyloučeny. Centralizovaný orgán potlačuje lokalizované rozhodování a diskrétnost. Mezitím nedostatek ekonomické kalkulace způsobuje, že plýtvání je nevyhnutelné.

Občané musí vzdorovat narůstáni moci státu, zčásti proto, že dostává neustále větší části naší společnosti pod byrokratickou kontrolu a dále proto, že se plýtvá omezenými zdroji a autoritářská moc vlády narůstá.

Brian Balfour

Z anglického originálu přeložil Mike

Zdroj: mises.org