EpShark

Úvodem bych ráda zmínila pár faktů, které, dle mého názoru, hrají klíčovou roli v tom, kterým směrem se mé myšlenky při psaní této eseje ubíraly. Jsem dlouholetým členem ODS, konzervativní pravičák a pragmatik, klausovec. V nedávných prezidentských volbách jsem volila Miloše Zemana.

Jsem zastáncem existence různých názorových proudů v ODS: liberalismu, konzervatismu i individualismu. Jsem ale přesvědčena, že sluníčkáři a kavárníci nemají v naší straně co dělat.

Nový předseda

A teď k meritu věci: musím uznat, že Petr Fiala byl z mého pohledu dobrým ministrem školství, i když, vzhledem ke krátkému působení ve funkci, neměl možnost plně prokázat své schopnosti. Ale možná to bylo štěstí pro něj a smůla pro ODS, Bůh ví, kdyby byl býval působil ve vládě delší dobu, třeba by se věci ubíraly úplně jiným směrem…

Kandidatura Petra Fialy a jeho zvolení do funkce předsedy ODS byly pro mě, po neslavném konci Petra Nečase, příjemným překvapením. Hlavně pro víru v novou krev politickými šarvátkami nepoznamenaného člověka, předsedy, co více nedopustí aroganci a bohorovnost čelních představitelů strany, způsob chování, s kterým jsem se opakovaně setkávala v procesu znovuobnovování zrušeného oblastního sdružení Praha 4. I přes řadu nepopulárních úsporných opatření, nebo možná právě kvůli nim, jsem nabyla dojmu, že se věci v ODS zpět k normálu navrací.

Když se na bombastický nástup Prof. PhDr. Petra Fialy, Ph.D., LL.M. dívám zpětně, musím se své míře naivity zasmát. Mělo mě trknout, že stát se předsedou strany dva měsíce od přijetí a porazit dva velmi ostřílené stranické kolegy, není v politickém světě úplně obvyklé. Pak se také, samozřejmě, zamýšlím, co se stalo s původním plánem Petra Fialy, který mě tak nadchnul. S tím, který říkal, že napravo od nás může stát už jen zeď…

Všechno je jinak

Obrat v mém vnímání Petra Fialy patrně nastal, když před dvěma roky, po svém jednoznačném znovuzvolení v děkovací řeči prohlásil, že je sice čerstvý politik, ale zkušený politolog… Toto je přeci sdělení právě zvoleného šéfa katedry, nikoli však politického lídra!

A letošní ostravský kongres mnou v pravdě otřásl. Z Petra Fialy vyrostl sice zdatný, ale nudný rétor s dikcí středového liberála, který se i přes absenci lídrovského charismatu obklopuje sektu připomínající partičkou svých věrných. V tendenci utváření jakéhosi kultu osobnosti mě utvrdilo i nedávné přejmenování Pravého břehu na Institut Petra Fialy. Nebo to všechno úplně špatně chápu, kdo ví, třeba pan profesor zjistil, že už nemá straně co dát a chystá si místo na politický důchod…

Volby, volby, volby

Nedokážu pochopit to poplácávání se po ramenou za upachtěných 12 % volebního zisku, zvláště pak při skutečnosti, že nebýt „fenoménu Klaus“, byl by výsledek mnohem, ale mnohem, horší. A o tom se, ostatně, přesvědčíme hned v nadcházejících komunálních volbách.

Pod vedením Petra Fialy se ODS zasekla někde hluboko v minulosti. Oprašují se staré hrozby, jako je například smrtelné nebezpečí komunismu či Ruska. Ono neustále omílané patření na západ a ne na východ působí v dnešní době také poměrně úsměvně. Založení sněmovního Spolku pro Tibet snad nejde ani slušně komentovat.

Demokratický bloček

Neviditelnou podporou národních zájmů, falešnou loajalitou k našim „spojencům“ a ztrátou původně dobře rozjetých témat (jako byla třeba Petice pro korunu), se ODS ocitla v klubku s KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, nevýrazných uskupení krčících se někde ve středu spektra, stran, jejichž program je prakticky totožný a hlavně nikoho moc nezajímá. Pro utvrzení tohoto neradostného stavu utvořily strany ve sněmovně Demokratický blok. Tažení zaměřené proti Adreji Babišovi, které se ve výsledku naprosto minulo účinkem a jenom dostalo zúčastněné do politického outu. Nikdo se evidentně nepoučil z toho, že Anti-Babiš byl opozičním tématem číslo jedna v předchozím volebním období a nijak zvlášť to body nepřineslo, i když se i pak celá parlamentní kampaň vezla na této vlně.

Patrně si někdo z vedení ODS tuto anti-strategii, čert ví proč, zamiloval, jak jinak by byla možná identická image nedávné kampaně prezidentské, kdy snaha postavit „cokoli“ proti Miloši Zemanovi bylo jejím ústředním mottem. Ono nalezené „cokoli“, kongresem podpořený Jiří Drahoš, ODS nakonec tak uchvátilo, že mu bylo nabídnuto členství ve straně a podpora v senátorské kandidatuře. Naštěstí pan Drahoš svodům ODS nakonec odolal. Patrně má v záloze nějaký lepší oddíl…

Absolutní neschopnost identifikovat nepřátele vede k neustálému paktování se s Topkou. Místo toho, abychom se snažili našeho hlavního konkurenta „přeprat a zadupat do země“, nabízíme mu zcela nelogicky a bez sebemenšího náznaku pudu sebezáchovy volitelná místa na našich komunálních kandidátkách. A to i přesto, když i laikovi snad musí být nad slunce jasné, že by bez takové, bezpochyby šlechetné, pomoci skončila Topka všude jinde než v Praze po volbách na smetišti dějin. Mám takový neblahý pocit, že splývání ODS a TOP 09 probíhá i zevnitř, kdy si strana ve vlastní líhni vychovává k pravdolásce se již zcela nepokrytě hlásící a nadšené svazáky připomínající sluníčka, co si říkají Mladí občanští demokraté.

Co na to voliči

Není se pak ani čemu divit, když se bývalí skalní voličové od ODS odvracejí s tím, že se pro celou tu naši TOPkovatost nebudou k volbám snad ani obtěžovat. Jasným důvodem je programové prolínání se stranou, kterou pravičáci nemají pro jejich eurohujerství a vítačství pranic rádi.

Dost našich původních voličů, hlavně z řad podnikatelů, dává teď přednost hnutí ANO. A nejen voličů, bohužel i řada teď už bývalých členů. Prostě proto, že v ODS nevidí žádnou perspektivu. Jak z hlediska politické kariéry, kdy vedení tvoří skupina prakticky neviditelných vyvolených, co do svých řad cizí elementy jen velmi nerada přijímá, tak i z hlediska podpory byznysu. ODS evidentně chybí dravost a odvaha prosazovat pravicový program. Boj proti EET zkrátka netáhne tak, jak původně dnes už prachem zaváté Poděbradské artikuly…

Hodně lidí uteklo k SPD. Jsou to většinou tací, pro něž je nosným prvkem vlastenectví a obava z multikulturalismu. To je velká škoda, ODS měla tato témata uchopit jako první. Teď už jsou obsazena a proti na populismu postavenému politickému marketingu Tomia Okamury těžko něco zafunguje. Chybou je, myslím, že vedení ODS neustále hovoří o reformě EU. Co a jak by ale konkrétně chtěli udělat, zůstává nám, členské základně utajeno. Proč vedení ODS mlčí, když se za naše peníze soudí o svá práva nosit šátek Somálka, co tu pobývá pár měsíců, proč se našli jen dva poslanci ODS, nečlenové vedení, co na celou věc poukázali a jasně se postavili na stranu práv našich občanů. To je opravdu hodně málo.

Odliv voličstva nastal kupodivu i směrem úplně nalevo — k Pirátům. Hlavně u mladých lidí, často prvovoličů, kde příchylnost k levici je poměrně obvyklá. Nic na tom nezmění ani pravicoví rodiče sotva zletilých voličů. Systematická školní indoktrinace neomarxismem prostě začíná přinášet své první plody… A zase naše chyba, samozřejmě. Proti KSČM i SPD aktivně vystupujeme, ale před Piráty, dle mého názoru mnohem nebezpečnějším nesystémovým hnutím, vedení ODS přivírá oči.

Na komunální úrovni dávají voliči hlasy často místním uskupením. S tím, bohužel, těžko něco uděláme, dokud nám bude nevalný volební výsledek svazovat ruce nutností vytvářet na radnicích mnohdy i bizarní koalice. Ale výsledky komunální jsou velmi úzce propojeny s výsledky na celostátní úrovni. Proč občas nějaký čelný představitel ODS, jiný, než Václav Klaus ml., nemůže pohovořit o jednoduchých lidských tématech, co naše občany trápí. Ať je to třeba pamlsková nebo jakákoli jiná „buzerační“ vyhláška.

Nakonec konec

Podtrženo sečteno: ODS její voliči neopustili, ODS opustila své voliče. Pokud budou její klíčoví představitelé i nadále volat po „semknutí se“ a ostrakizovat své členy s jinými, než mainstreamovými názory, byť přirozené lídry, bude voličstvo proudit jen jedním směrem. Tam, kde uvidí větší snahu o prosazování pravicových idejí. Tam, kde uvidí uvěřitelného a razantního vůdce.

Hlavním problémem současné ODS je, že se z původní moderní strany stala po konci předsednictví jejího zakladatele nemoderní středová partaj. Proměna probíhala plíživě, začala širokým rozkročením a frajerstvím Mirka Topolánka, pokračovala slabostí a zaslepeností Petra Nečase, a byla dokončena přílišnou akademičností a politickou nezkušeností Petra Fialy.

Věčnou kolaborací s pravdoláskou a cíleným umlčováním kritiků z vlastních řad stala se z ODS beztvará a pro voliče těžko uchopitelná masa. Nedojde-li urychleně ke změně ve vedení a přesměrování ze středu zpátky doprava, čemuž, upřímně řečeno, vůbec nic nenasvědčuje, bude ODS už zanedlouho na konci již dávno nastoupené cesty k zapomnění…

Píše 16. 5. 2018 paní Klára Cingrošová | eportal.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz