Ideální daňové přiznání je žádné přiznání

14. 4. 2018



2. dubna byl poslední den lhůty pro podání daňového přiznání z příjmů fyzických osob. Vyplňování „růžového formuláře“ je pro nezanedbatelnou část daňových poplatníků natolik otravné, že jeho odevzdání nechávají na nejzazší termín. Každoročně si leckdo pokládá otázku, zdali je tato byrokratická povinnost opravdu nezbytná.

Dlouhodobý program Svobodných přináší jednoduché řešení, jak by dvěma milionům spoluobčanů ubyla starost s podáváním daňového přiznání a jak by finanční úřad mohl výrazně snížit počet úředníků.

Ve zkratce: navrhujeme ušetřit výdaje ve státním rozpočtu natolik, aby bylo možné příjmy z daně z příjmů fyzických osob vykrýt příjmy z jiných daní , k tomu zdravotní a důchodové pojištění transformovat na paušální daň a v přihlášení k nemocenskému pojištění dát zaměstnancům volnost, podobně jako živnostníkům.

Co se týká tzv. solidární daně a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ty navrhujeme bez náhrady zrušit. Tyto změny by znamenaly úplný konec podávání přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Je to bezpochyby ambiciózní plán, který by se neobešel bez výrazné reformy jak zdravotního, tak sociálního systému. Museli bychom se vydat směrem od zkostnatělého bismarckovského systému, kde všichni přispívají do neefektivně hospodařícího eráru, ke zdravé konkurenci pestré škály soukromých pojišťoven a důchodových fondů. A také bychom museli ořezat výdaje státu zhruba o desetinu.

Proto se vraťme nohama na zem a pojďme si představit to, co by bylo možné udělat v mezičase, dokud nebude všeobecná shoda k reformám a k nacházení úspor ve státním rozpočtu. Nejedná se o žádné revoluční změny, spíše o malá a nenákladná zlepšení, jež by nám všem usnadnila život.

První krok je zvýšení uživatelské přívětivosti („zlidštění“) samotného tiskopisu daňového přiznání. Obávaný „růžový formulář“ zřejmě navrhoval státní úředník pro jiné státní úředníky, protože je plný odkazů na legislativu a úřednického ptydepe. Laik se mezi kolonkami lehce ztratí a raději si zaplatí daňového poradce či účetního, aby to vyplnil namísto něj. To, že je forma daňového přiznání nevyhovující, ukazuje výzkum studentů Masarykovy univerzity . Ti přišli s návrhem tiskopisu daňového přiznání na jednu stránku.

Jsem toho názoru, že formulář nestačí pouze zestručnit, je nutné kompletně změnit přístup, jakým se úředník snaží z občana získat potřebné informace. Můžeme se v tomto inspirovat například obdobným formulářem daňového úřadu Jejího veličenstva , kde je namísto nicneříkajících paragrafů srozumitelným jazykem a návodnou formou vypsáno, co je potřeba vyplnit. Včetně informací, do kdy a jakým způsobem je potřeba vyplněný formulář odevzdat. Není to sice na jednu stránku, je to však natolik přívětivé, že to zvládne bez odborné pomoci takřka každý.

Dále by úřady měly přestat požadovat od občanů ty informace, které již mají k dispozici. U přiznání daně z příjmů fyzických osob to znamená konkrétně dvě změny:

  • První změnou by bylo zbavení povinnosti zasílat zdravotní pojišťovně a správě sociálního pojištění přehled o příjmech a výdajích – to by nově přešlo na finanční správu, jež by automaticky těmto institucím zasílala export potřebných údajů z daňového přiznání. O výši platby sociálního a zdravotního pojištění by byl poplatník zároveň srozumitelně informován. Zavedení takové změny by bylo méně náročnější než nechvalně známý projekt jednoho inkasního místa , přesto by tím bylo dosaženo obdobného cíle.
  • Druhá změna se týká výhradně elektronického podání: když někdo vyplňuje sám za sebe elektronický formulář, tak není jediný důvod, aby pořád dokola vyplňoval základní údaje jako je jméno, příjmení a místo trvalého pobytu. Tuto informace má úředník k dispozici v datové zprávě či v uznávaném elektronickém podpisu odesílatele.

Poslední krok by byl už jen příslovečnou třešničkou na dortu. Je to realizace estonského nápadu zavést automatické vyměřování daní. Muselo by to však být zcela dobrovolné, aby se nemusel zapojovat ten, pro koho je bankovní tajemství důležitější než usnadnění administrativy.

Jak by to fungovalo? Pokud by živnostníka či firmu nebavilo podávat daňová přiznání, poskytli by finančnímu úřadu přístup ke svému bankovnímu účtu. Na základě peněžních toků by pak úřad automaticky vyměřil daň, jejíž výši by poté plátce buďto zpochybnil podáním řádného daňového přiznání, nebo odsouhlasil. Zapojeným subjektům by to přineslo nemalé úspory za administrativu. Nemuseli by nic složitě počítat ani vyplňovat. A netýkalo by se to pouze přiznávání k dani z příjmu, ale i kupříkladu k dani z přidané hodnoty.

Píše pan Pavel Mises na svobodni.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz




Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Vložit komentář: