EpShark

Je to opravdu neobvyklé, protože všechny tři hlavní strany — labouristé, konzervativci i liberálové — zaujímaly od časů premiéra Disraeliho k židům postoj nanejvýš přátelský a Strana práce měla mezi svými prominentními i řadovými členy potomků Abraháma daleko nejvíce. Skrytá diskriminace bývala výsadou antijudaistické pravice, ta ale měla v Anglii s rasismem málo společného.

Současnou kontroverzi způsobilo nedávné zjištění, že Corbyn ve jménu svobody projevu hájil pouličního malíře, který namaloval na zeď velký obraz znázorňující nosaté kapitalisty hrající známou hru Monopoly na stole podpíraném nahými dělníky. Ovšem před čtyřmi lety neměl zastánce irských teroristů a Hamásu, obdivovatel Sovětského svazu, Guevarry, Castra a Cháveze, jenž svůj život trávil na demonstracích a v parlamentu hlasoval proti vlastní vládě, nejmenší potuchy o své budoucí kariéře.

Do Británie se přistěhovaly od 80. let zhrubatři milióny muslimů a ti nejenže volí téměř stoprocentně socialisty, ale vzhledem k jejich koncentraci v 27 volebních obvodech mají na levici patrný vliv. Podle průzkumu ze září loňského roku má 55 procent výrazně antisemitské předsudky a 27 procent obviňuje židy „z obohacování na úkor chudých“, což mezi všemi obyvateli ostrovů sdílí jen 12 procent. To do jisté míry určuje labouristickou ochranu muslimských voličů, ale virulentní rasovou nenávist ultralevého křídla k židům nevysvětluje.

Demonstrace by se kvůli jednomu Corbynovu „tweetu“ nekonala, kdyby antisemitské křídlo strany nezískalo moc. Poslední dobou dostává nenávistné e-maily labouristická poslankyně Luciana Bergerová, na demonstraci oznámila, že dostala výhrůžku smrti od svého poslaneckého kolegy. I ve studentských organizacích se objevují výpady na židovský původ. Ten už je pod vedením Corbyna překážkou kariéry a ztráta několika významných sponzorů proces „arizace“ strany jistě urychlí.

Marxův antisemitismus dávnou levici příliš neovlivnil, ten novodobý lze datovat po masivním vítězství Izraele v šestidenní válce (1967). Levice tehdy prozřela, že je židovský stát odnoží amerického imperialismu, Západ je buržoazie a proletariát je třetí svět. Výtky z antisemitismu odmítala logikou, že antisionismus a kritika Izraele s ním nemá nic společného. Pokud je ale přehnaná a měří svět dvojím metrem?

Geneze problému ukazuje ještě něco. Vlna uprchlíků po založení Izraele (1948) přesvědčila muslimské státy, že je otevřené pronásledování židů akceptovatelné. Postupně byli vyháněni ze svých domovů a Izraelcům byl vstup zakázán. OSN ani evropští politici se jich nezastali a diskriminace byla na světě. Nepochopitelný vojenský a hospodářský úspěch Izraele také posílil tendenci muslimů věřit v židovské spiknutí a snahy o ovládnutí světa.

Dnes jim dávají za pravdu i zastánci Corbyna, kteří reagovali na tu bezvýznamnou manifestaci otevřeným dopisem: „Právě jsme byli svědky prudkého náporu mocné a speciální zájmové skupiny, která zmobilizovala svou nezměrnou sílu.“

Labouristé měli v čele strany levicové extremisty už několikrát a vždy s nimi prohráli volby. Pověstný zdravý rozum Angličanů snad ještě ohrožen není, ale budoucnost židů v islamizované společnosti je nejistá. Některé čtvrti organizují domobranu, školy s neprůstřelnými okny a pancéřovými vstupními dveřmi i synagogy hlídá policie a hřbitovy jsou vandalizovány.

Píše pan Alexander Tomský na Novinky.cz

Článek vyšel na svobodny-svet.cz